• Řeším

    Proč jsem opustila Blogger?

    Nejdříve malá demonstrace: Jak spolehlivě demotivovat bloggera? Nastavte si text JAKO KRÁVA a pak se kochejte výsledným článkem… kde je písmo pořád stejně prťavé jako předtím. Dále si se většina mých textů projevovala nepředvídatelnou velikostí mezer mezi odstavci i řádky, ač jsem před publikováním pětkrát odebrala veškeré formátování a všechny odstavce růčo příslušně odřádkovala… Výsledné texty vypady jak od poloslepého bez špetky citu pro textovou konzistenci a nějakou grafickou úpravu. A proto jsem si řekla dost.A utekla z Bloggeru. Už mi zkrátka došla trpělivost, protože upravit text tak, aby byl po publikování alespoň trochu konzistentní, mě stálo spoustu nervů a vztekání a přitom výsledek… nebyl. Rozházené řádkování, prapodivné členění odstavců…

  • Čtu

    Emma

    Dlouho už tu nebyla žádná óda na díla Jane Austen a včera se přihodilo něco, co mi vnuklo nápad dokončit jeden ze svých sto let rozepsaných draftů a pustit ho mezi vás! Když vybírám film k večerní potěše (jakože to je tak jednou za dva měsíce max, ale aspoň něco…), jdu na ČSFD. Trochu mě tedy prudí, že při těch kvantech uživatelů a reklam ještě nemají kloudné stránky, které by se daly slušně prohlížet v mobilu, ale co už. A právě takhle na mě vykoukl trailer k novému filmovému zpracování Emmy, které by mělo do našich kin dorazit v březnu 2020. zdroj Jsem zvědavá, jak to bude s mým oblíbeným…

  • Řeším

    Temnota v nás a mé tři hrozné stránky

    Jako lidi o sobě máme spousty pochybností.Jedna z těch mých je ta, jestli jsem vůbec dobrý člověk.Občas se totiž zarazím, jak zlé moje myšlenky umí být.A víte, jak se to říká – myšlenka přechází ke slovu, slovo v čin…Dlouho jsem to neuměla rozlousknout a raději odsouvala do pozadí.Proto mě zaujal jeden z Verči článků o temnotě. Že je v pořádku ji v sobě mít, protože všechno je jedno – každý v sobě máme všechno a i ta temnota je součástí.Možná to zní takhle vytržené jako strašně ezo, ale doporučuji si zjistit více. Přiznám se vám se svými nejtemnějšími stránkami.Vtipné je, že se celý život snažím tyhle věci důmyslně skrývat a…

  • Řeším

    Od znalostí k pochopení?

    Když se jako děti učíme, mnohé věci nám nedávají smysl a často se svých učitelů a rodičů ptáme: “K čemu nám tohle bude?”Nejvíc pak mrzí a otravuje, když nám tu odpověď nikdo nedá. Tohle jsem zažila já na gymplu s vyšší matematikou.  S opravdovým zájmem jsem se učitele zeptala, v jakém oboru se toto prakticky využívá? Pro mě jako studenta to byla jen změť písmenek, čísel a speciálních znaků, postup jsem se musela naučit z paměti a výsledku zkrátka věřit. Kdyby mi někdo později řekl, že to v nějakém marťanském jazyce znamená “kuřecí polívka”, nehnula bych brvou.Zklamalo mě, že se na mě učitel obořil jako na typického provokatéra, který si…

  • Řeším

    3 inspirativní Veroniky

    Před pár měsíci jsem si uvědomila, že už se z konzumace online obsahu vyselektovalo několik lidí, kteří si opravdu zaslouží, abych jim věnovala prostor a dala o nich vědět dál. Už mockrát jsem měla záměr sepsat článek o svých oblíbených bloggerech, případně youtuberech a instagramových účtech.A kupodivu žádná z následujích žen v těch starých konceptech nebyla, protože se s postupem času změnilo to, co na sociálních sítí konzumuju a co je pro mě momentálně důležité.O motivaci a self-help literaturu se zajímám delší dobu, ze začátku to byla zvědavost smíchaná s ironií a despektem, ale nakonec vždy převládla ta zvědavost.A tyhle ženy jsou zhmotněním toho, že ony obecné rady, které ve všech…

  • Řeším

    Čím si procházím

    Čím déle se zabývám svou osobností a problémy, které se mi letos extrémně nakupily, tak mám menší potíž o nich nahlas mluvit. Ze začátku jsem byla mnohem zdrženlivější. Sice jsem si poměrně rychle ujasnila, že z toho žádné tajemství dělat nebudu a naopak to budu sdílet naprosto otevřeně s celým světem, ale stejně to zpočátku nebylo jednoduché. Pomohlo mi těchto pár myšlenek: Pokud někomu řeknu o svých starostech a on mě kvůli tomu odsoudí, tak nepotřebuji takového člověka ve svém životě. Dobře pro něj i pro mě. Zatím to nikdo z těch, s kým jsem o tom mluvila, neudělal. Když se svěřím a blízký člověk mi nebude věřit, tak si…

  • Řeším

    Hlavně mít klid

    V mládí chceme akci, změnit svět, velkoměsto, vše na dosah ruky, a pak od toho začneme utíkat.Jsme unavení a chceme hlavně klid. Bohatství a úspěch už není to nejlákavější. Už nás neláká ani cestování bez hranic, spíše investujeme do útulného kotviště, kde je náš vlastní svět… Možná výše popsaná situace není zrovna váš případ a stále jste ti akční a draví. To je skvělé. Takže tuto úvahu věnuji těm, kteří se ocitli v tom šíleném kolotoči se zaseknutou brzdou jako já a neví, jak z toho ven. Kdysi dávno na gymplu jsem hrála divadlo. Po letech vypráví holčina, se kterou se právě přes divadlo známe, že si byla zahrát se současnou…

  • Řeším

    Sebevědomí a sebeúcta I.

    V tomto článku jsem chtěla rozebrat přednostně téma mé sebevědomí.Myslím ale, že se to počínaje líčením mých vztahů s muži změnilo na téma sebeúcty, proto se objevují tyto dva pojmy i v titulku tohoto příspěvku. A část jedna proto, že je to opravdu dlouhé povídání, a druhá část bude pojednávat především o tom, jak se z toho snažím dostat ven…Od mala jsem si dost věřila. Pamatuju si, jak se mi ve čtvrté třídě vysmívala děcka z vedlejší ulice, když jsem jim tvrdila, že 100% půjdu na gympl, protože vím, že na to mám. Celé období na gymplu bylo také takovou dobou, kdy jsem si byla jistá, že můj život bude vždy superúspěšný,…

  • Řeším

    Zašité strachy

    Můj život je v poslední době totálně šílený.A není to jen kombinace faktorů: práce + dítě + oprava domu. Kdyby byla psychika a vztahy kolem v rovnováze a pohodě, nemohla bych si přát hezčí období. Jenže ono není. Dosud jsem se o tom prakticky nezmínila, z tohoto blogu už dávno není můj deníček, naopak články tu jsou spíše jak z nějakého online rádce. Přitom já žádný kvalifikovaný rádce nejsem, jen sdílím věci, na které jsem si přišla. Dlouho jsem doufala, že se věci kolem mě srovnají a usadí nějak samovolně přirozeným vývojem. Jenže se tak nestalo, naopak došlo k nepříjemným gradacím a došlo střídavě k vážným ohrožením jak mého vlastního…

  • Řeším

    Postřehy z mateřství

    Nikdy jsem moc netrpěla na kruhy pod očima, ale od porodu asi tak první tři měsíce byly mou permanentní ozdobou. Teď už jsou naštěstí pryč, i když vstávám a (ne)spím pořád stejně. …anebo už je jen nevidím??? Nelíbí se mi na úplně malém miminku infantilní vzory na oblečení. Ono to mimino vypadá tak vážně, zvláště v době, kdy se ještě nesměje! Drobný vzor je ještě v pohodě, ale obrázek medvěda nebo čehokoliv přes celý hrudník, nebo různé ušaté aplikace mi zkrátka připadají směšné. Nejvíc se mi Jarouš líbil v čistě bílé nebo v různých odstínech šedé. Teď, když už se chechtá a řádí s hračkami, už to beru trochu mírněji,…