Cestuji

Turecké užívání…

Jak jsem se těšila na řecké jídlo na Kypru a turecká kuchyně pro mě představovala hlavně kebab a ty naprosto odporné sladkosti s mejdlovou příchutí růže, tak teď obracím o celé kolo!
Turecké jídlo nemělo chybu už od první svačiny v letadle…
Dobře, jehněčí se svojí nasládlou pachutí mě úplně nenadchlo (mám dokonce pocit, že i hovězí kebab vařili ve společném kotli s nějakym mněhnětem, protože smrdělo stejně), ale všechno ostatní ano!

První den jsem decentně ochutnala místní nejrozšířenější pivo Efes, ale protože přivítání s účastníky bylo spíše vinné, tak jsem nezůstala pozadu. Tím u mě víno skončilo, nebylo nic extra a ráno jsem ho cítila, takže – po zbytek pobytu už jen pívo. Má sice 5 voltů, ale přišlo mi slabší než naše, taková horší desítka. Vtipné ovšem bylo, že v Turecku zřejmě nebývá zvykem, že by si ženy v restauracích dávaly pivo. Pokaždé, když číšníci nějaká piva donesli, tak to mé tam zůstalo poslední a hrozně zmateně pátrali, pro koho u stolu by mělo být. No pro mě přeci určitě ne! 🙂 Když se to zopakovalo asi po šesté, tak už jsem byla terčem vtípků 🙂 

První Efes u moře 🙂

Rybičku jsem si vybrala pěkně čerstvou 🙂

Stůl před žranicí. Skvělé jídlo v extrémním množství.

Avizovaná rybička byla až snad dvacátým chodem… Poprala jsem se s ní hůř než stařec Santiago! 

Sobotní oběd přímo u moře. Obsluha lehce neschopná a nevěděli, co vlastně mají nebo nemají, ale kdo by to v tak krásném dni a na tak krásném místě řešil…

Výhled zpoza talíře…

Jehněčí žebírka (steak bohužel neměli a hlad byl hlad)

Tuhle porci čokošky jsme dostali jako nečekaný dezert 🙂

Absolutně nejskvělejší turecký zákusek, který mi objednal můj turecký kamarád Hakan v echt tureckém bistru na tržišti. Bylo to horké a příjemně sladké, uvnitř byl sýr a nějaká zelenina (fakt!) a navrch zmrzlina! <3 D.O.K.O.N.A.L.O.S.T.!

Typický turecký čaj v tulipánové skleničce. Turci to do sebe obracejí jako panáka 🙂

Tohle byla poslední večeře v Turecku. Zapadli jsme do náhodně vybraného bistra cestou do hotelu a nemělo to chybu. Snad jen, že bistro bylo tak tradiční, že neměli ani kapku alkoholu. Za to jsme ale po jídle dostali automaticky čaj!

 A poslední pivo na izmirském letišti… Nejdřív mě zaujala lahev a pak jsem si všimla, že je nefiltrované. Chuťově už se to lehoulince blížilo našem pivům 😀

…ale nejdůležitější stejně bylo, že bylo studené!

Hmm, asi mám hlad a chci zpátky!

2 komentáře

  • Anonymní

    Hej, já tě asi fakt nebudu mít ráda! 😀 Takhle nám plebejcům (co jsou zavření v Ústí a musí se učit na zkoušky) ukazovat moře, sluníčko, úžasné jídlo a vůbec krásy Turecka, to je jako pěkně nefér! 😀 Asi úplně nejvíc ti závidím tu gastronomii, Turecko mě nijak moc taky neláká, moře mám radši (S)severní, ale tohle muselo být super. Mňaminky, který u nás úplně tak běžně neochutnáš, třeba už jen proto, že sehnat opravdu ČERSTVOU rybu tak, aby tě to nezruinovalo, je zázrak. A jejich "čajová"kultura mě fakt baví, většinou tenhle čajík (nejčastěji Rize) popíjejí k vodním dýmkám, těch tam taky muselo být plno, ne? A na těch fotkách v předchozím článku ti to moc sluší 😉
    zazvorek

  • Lucie Velková

    Děkuji 🙂 Na dýmky se tam chodí do speciálních kaváren, já byla jen v restauracích a bistrech, ale čaje tam pijí opravdu pořád a všude. A to je poprvé, co mi černý čaj chutnal bez citronu. Taky mi Hakan objednal opravodou tureckou kávu (byl na Erasmu v Čechách a smál se tomu, čemu mi říkáme Turek 🙂
    Hele, ty sis určitě užila Slovensko, tam jsem chtěla jet taky 🙁 Jinak doufám, že až poleví tlak zkoušek, tak obnovíme tradici pečení buřtů na Mariánce!!!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *