Pes v bundě

Jaká to ironie, že nám veškerá skromná bílá nadílka zmizela právě na Štědrý den, obzlášť když vydržela už takovou dobu. Lidé si zřejmě bílé Vánoce nezaslouží.

Naštěstí tu mám alespoň pár vzpomínkových fotek z prvních mrazivých dnů. Už jsem také zjistila, že modrá obloha je nutností, jinak nevyfotíte vůbec nic – pohled z okna na sněhem a námrazou obalená křoviska může působit poeticky, ale pokud není doplňkem slunce a alespoň kus blankytu, z fotky je šedobílá šmouha.

Bender se na fotkách naparuje v bundičce, která je mým posledním výtvorem.
Není to o tom, že bychom chtěli mít psa přestrojeného za panenku, ale je to přeci jenom už stárnoucí pán a po loňské zkušenosti, kdy měl nepěkný zánět močáku, se ho snažíme udržet v teple. A příliš mu nesvědčí ani to, jaký je gaučový rozmazlenec, co nespí jinde než pod vyhřátou peřinou!

Bundička vznikla tak, že jsem pogooglila nějaké střihy (nejpoužitelnější předlohy jsem našla na německých webech, zbytek byla děsuplná čivavácká úchylnost) a ten finální si vytvořila křížením dvou vybraných.
První prototyp jsem ušila z prostěradla, v něm strávil zkusmo jeden den. Chudák pes podstoupil asi 40 zkoušek!
Druhý z džínoviny, abych věděla, jak si povede v méně pružném materiálu.
No a ostrý pokus vznikl ze softshellu. Původně jsem plánovala koupit šusťák a podšít ho flaušem, ale třívrstvý softshell tohle vyřešil za mě, protože zvrchu nepromokne a vespod je pěkně měkký.

A jak můžete vidět na finálním kuse, nechybí ani reflexní prvky, takže bezpečnost ve velkoměstě určitě zaručena.
Jen mám pocit, že Bender začíná závidět těm psiskům, co se ve tmě venčí se svítícími obojky.
Ale tak zase nemusí mít všechno!
Nebo ne hned 🙂

Poděl se o článek na Facebooku