Polobotkování
Uklízím zimní boty a s nimi huňaté fusekle. Dělaly mi společnost od listopadu a už vážně stačilo. Je to doslova přechozený vztah!
Tím ale nastal nový problém. Jestli hádáte, že nemám na jaro boty, tak to není tak úplně přesné. “Bot” mám hafo. Ale žádné pořádné a s tím už musím opravdu něco udělat. V jednom ze svých předsevzacích článků jsem psala, jak už nebudu nakupovat nepoužitelné šlupky, které se sice v regálu s lákavou červenou cedulkou tvářily neodolatelně, ale jejich pravá tvář byl odhalena již při prvním sestupu krpálu, který denně zdolávám cestou do práce.
Včera jsem vytáhla své baťovské lakýrky a skončila se zmasakrovaným malíčkem.
Dnes přišly na řadu slip-ony, které se loňské léto tak úžasně osvědčily, že se během zimních slev má sbírka rozrostla na čtyři páry. Jenže zřejmě záleží na každém kusu a já se dnes i přes preventivní umístění gelové patěnky dobelhala do práce se zkrvavenou patou.
A řekla si, že už fakt dost.
Nehodlám se dál takto mučit, nakoupím pořádné boty, byť bych měla zůstat měsíc na suchých rohlících!
První boty, které jsou plodem této mé revoluce, ke mně již putují a podělím se o jejich příběh 🙂
Jak o mě všichni víte, mými nejnošenějšími botami jsou černé desetidírkové steelky, které už ale mají hodně za sebou a tak plánuji koupi nových. Předtím mě nenapadlo jít do jiných, než opět do desetidírkových, možná osmidírkových.
Minulý týden jsem ale byla ve fitku, kde je zvykem se u vstupu zouvat a nechat tam boty ležet (klasická překážková dráha), a tam stály – úžasné polobotky modré barvy a co víc – byly to třídírkové steelky! Musela jsem se jimi aspoň pět minut pokochat a prohlédnout je ze všech stran!
No a bylo rozhodnuto 🙂 Menší zaseknutí bylo jenom na barvě. V té modré byly fakt úžasné, ale vzhledem k tomu, jaký jsem barevný chameleon to není úplně praktické, stejně tak lákala zelená.
Žlutá by za jiných okolností byla jasná favoritka, ale ten odstín nebyl úplně ten pravý a hlavně si dokážu živě představit, jak na nich budou vypadat všechny rýhy a škrábance. Pak mě taky nahlodala červená… Už dost!
Šla jsem tedy logicky do černých, které využiju nejvíce. A rozhodování mi ulehčilo i to, že jsem je jako jediné našla za o dost nižší cenu, než se běžně prodávají.
Úplně k nim vidím nějaký barevný kalhotový kostým, nejlépe červený! Tak snad letos seženu 🙂
Protože mě ale můj stávající botník opravdu hodně naštval, zřejmě to těmito botkami neskončí.
Mrkla jsem na Zoot a jsem úplně zblázněná do světlých variant, které taky nutně (jak jinak) potřebuju…
Tak které, které? 🙂
U těch prostředních se ozývá varovný hlásek, že nejsou kožené, ale moje “sockovské a hamižné já” by je chtělo už jen z čisté rozmařilosti, že můžu mít dvoje za cenu jedněch těch kožených. Ale měla bych dát spíš na ten rozum – kůže je prostě kůže.
A když jsme u těch oblíkacích revolucí, včera jsem při žehlení zjistila, že je absolutně kontraproduktivní dávat vyžehlené prádlo do skříně, protože po jeho opětovném vytažení je potřeba ho žehlit znovu. Skříň mám nechutně napěchovanou a když tu máme tu střídačku sezón, hodlám s tím konečně něco udělat! A o tom snad jindy 😉
4 komentáře
Anonymní
Hehe, no jednoznačně steely! 😀 I když, o těch už je vlastně rozhodnuto, což?
Taky teď plánuju jejich pořízení, jen se rozhoduju mezi 3 a 8 dírkama… Ale jelikož mám dvoje martensky, asi to vyhraje taky nízká varianta:-) Mívala jsem suprový oranžový desítky, ale u si bohužel nepamatuju velikost, takže si je budu muset nejdřív někde vyzkoušet (nemáš tušení, kde dneska fyzicky prodávaj steelky?), každopádně díky za tip na obchod, tady jsou opravdu celkem levný. To rozhodování, jestli žlutý, zelený nebo červený bude ale příšerný 😀
No a se skládáním věcí do skříně mám stejnej problém. Je narvaná k prasknutí, takže je všechno nakonec snad ještě víc zmačkaný než před žehlením. Řeším to jednou za čas radikálním uragánem, kterej nekompromisně smete všechno oblečení, co jsem už dva roky neměla na sobě (rok se toleruje…:-D). Honza udělá totéž, naházíme to do pytlů a vezeme na charitu. Je to moc příjemnej osvobozující pocit.
zazvorek
Adivey
Hlasuji z těch světlých pro ty první. Koženka je opravdu na nic. Měli by stát desetinu kožených, ne polovinu, protože tolik také vydrží pohromadě 🙁 A pak než se rozloží, zasviní planetu na o to delší dobu…
Ty poslední se mi barevně moc líbí, ale právě mě bolí nohy z podobně slabých podrážek (je v tom cítit každý kamínek a do zimy taky nic moc). Navíc ty první jsou pěkně střižené a tělová se hodí absolutně ke všemu 🙂 Méně praktická na nich bude jen ta bílá podrážka.
Jinak má skříň už praskla. Sololitová záda se jí vyboulila ven. Vyřazuji hadry několikrát ročně. Něco dávám do kontejneru na textil, něco málo prodávám na votoči a něco schovávám pro sestřenici (takže nepuká jen skříň, ale i krabice vedle…). Nicméně vyřazování šatstva mě moc baví, je to nádherně očišťující pocit. Snad lepší než koupit si něco nového (čti pro mě nového, jinak většinou z druhé ruky). 🙂 Takže vzhůru do toho, navíc k jaru detoxy patří 🙂
Lucie Velková
Steelky mi před pár minutami dovezlo PPL, takže už tu leží v krabici a čekají na rozbalení 😀
Steelky k vyzkoušení mají na Hraničáři v Army shopu, takže tam určitě zaskoč 😉
Lucie Velková
Taky jsem nejvíc pro ty první – ty poslední jsou takové zajímavé, ale přesně – tenká podrážka a navíc jsou úzké, což mou širokou nohu celkem drtí. Ale zase jsou takové panenkovské oproti masivním steelům, které nosím pořád.
Tu prasklou skříň si úplně dokážu představit… Takhle už mi ruplo dno u úložného prostoru v posteli, kam cpu mimosezónní věci.
Detox bude, kamarádka mě zrovna poprosila o nafocení věcí na votoč, takže rovnou sfouknu i ty své a ona mě navíc určitě i zvládne usměrnit, až budu nostalgicky fňukat nad nějakou věcí, kterou jsem za pět let měla všehovšudy dvakrát 🙂