Podvodný e-shop a blogerská inspirace
Poslední více než půlrok nakupuji na internetu jako divá a již delší dobu plánuji napsat o tom článek.
A dnes přišlo to správné dokopnutí, protože jsem právě učinila nepříjemné zjištění.
Náhodou jsem si uvědomila, že už je to více než dva měsíce, co mám objednáno z e-shopu ZLZ, na jehož nákup jsem vyhrála poukázku v hodnotě 50$ v giveaway na Angelině blogu. Trochu nepříjemné překvapení, když jsem zjistila, že e-shop už pravděpodobně neexistuje a to, co je teď na jeho stránkách, vypadá jako žaloba za neplnění obchodních podmínek…
No, přišla jsem díky tomu ze svého o necelých 20 dolarů, takže se svět úplně nezboří a jelikož je to můj první chyták, tak zatím ještě nejsem k celému zásilkovému systému úplně skeptická. Přesto však do budoucna budu dávat větší přednost těm důkladně ověřených.
Článek o e-shopech jsem sepsala už někdy v říjnu, ale protože jsem v té době ještě neměla tolik zkušeností, odložila jsem ho na později. Jednou z motivací k jeho napsání byla také reakce na všeobecné kritizování českých blogerek, kterak absolutně nejsou originální a všechny nosí to samé.
Ano, částečně to tak je, ale když se podíváte, jaká je dostupná nabídka v českých obchodech, tak se ani není čemu divit.
Asi tak před rokem mi přišlo, že pro všechny české blogerky existuje jenom obchod H&M.
Nyní ho s velkou slávou vystřídala Zara.
Jelikož nejsem z Prahy, tak jsem v ní byla jen párkrát a odradily mě jak ceny, tak kvalita (vystavené šaty za 2500 měly předek celý žmolkatý).
Proto mi e-shopy přijdou jako skvělá alternativa, která bezbolestně rozšíří spektrum věcí, které na sobě Češky nosí.
I když… ve finále nijak výrazně, protože když mi z těchto obchodů denně chodí newslettery, tak znám nabídku téměř nazpaměť a už mám pocit, že vše pořád opakuje.
A jak je to s tou “blogovou inspirací”?
Stačí projít pár blogů a všichni víme, že hitem letošního podzimu a zimy jsou mikiny se zvířátky, kostkaté sukně a koženkové kalhoty.
Osobně mám třeba ráda blogy, kde blogerky ukazují, co ulovily v sekáči či co si udělaly samy (jako třeba Channah nebo Kejmy Tatranská). Jenže takových je malinko.
Baví mě i fotky ze soukromí – takové to voyerství, když nahlížíte blogerce do života a máte tak pocit, že ji vlastně opravdu znáte. Jen je škoda, že některé holky ty tzv. “lajfstajl posty” omezily jen na fotku svého oběda spolu s kelímkem ze Starbucks.
Fotkám ze života se ale vyhýbá třeba spousta těch “fashion” blogů a chápu proč – přeci jen, máte na blogu svůj obličej a své jméno… Taková internetová vizitka je větší risk než debilní statusy na facebooku, kde to přinejhroším vidí jen známí.
Příliš nemusím kosmetické recenze, i když si sem tam nějakou přečtu a vím tedy, že letos nejvíc frčí micerální voda, lak s efektem písku a chubby stick. Hodně se ale vysmívám všem těm Lady boxům. Nějaký chytrák vymyslel, jak si levně a bezbolestně zajistit recenze na produkty přes blogerky ve velkém a ušetřit tak za reklamu v telce (…a proto už v televizi běží jen reklamy na vložky a prací prášky… i když třeba nám za chvíli některé blogerky budou ukazovat, jak úžasně vypraly přítelovy fusekle!)
Tak a zítřejší článek už bude o e-shopech samotných.
