Nosím

Zelené pozdvižení

14 ledna, 2016 /

Laděno do mého oblíbeného retro stylu – midi kolová sukně, vykukující halenka s fiží a tak dále.
Pro mě celkem normální věci, ale to pozdvižení, které jsem v tomto modýlku způsobila v Tescu v Klášterci nad Ohří, kde jsme s holkama zastavovaly při páteční cestě domů, působilo jako návštěva mimozemšťanky. Šuškající si personál, který si mě postupně přišel nenápadně okouknout, chlápek, co se na mě zdálky tlemil a zřejmě mi chtěl poskytnout cenný komentář, a navrch parta teenegerek, které mě sjely pohledem s upřímným opovržením.
Náádhera, to mě baví 🙂
Většina mých modelů má jeden nešvar – vždycky přidám něco, čím se to snažím shodit. Divoké punčocháče, infantilní nebo naopak drsný doplněk. Ani nevím proč vlastně, asi abych dala najevo, že mám smysl pro humor, že se úporně nesnažím o perfektní výsledek, opravdu netuším. A asi je čas s tím skončit.
Když jsem ale tuhle úvahu přednesla Šárce, která mě fotila, tak mě trochu vrátila na zem: “Vždyť jsi to udělala i dneska – botama!”
Nene, moje steelky jsou výjimka!
Jsou to moje nejlepší zimní boty k sukni!
A hádejte se, že ne 🙂

facebookPoděl se o článek na Facebooku

13 komentáře

  • Barbora Vomáčková

    15 ledna, 2016 at 7:43 pm Odpovědět

    Já se zamilovala do dirndlů. Vzhledem k mému částečně rakouskému původu k nim mám vztah, jsou pohodlné a krásné. Když jsem před Vánoci jela navštívit kamarádky do Ústí n. L., vzala jsem si tématicky-vánočně červený dirndl se zelenou zástěrkou.
    Vtipný okamžik nastal už v kupé vlaku. Já v dirndlu, spolucestující v tričku se státním znakem ČSSR (lev v pavéze). Usmívala jsem se nad tím, jak oblečením dáváme najevo své postoje. (Naštěstí spolucestující tím prý vyjadřoval jen lásku k retru, nikoli komunistům).
    Kamarádky pak vymyslely, že půjdeme do indické restaurace. Ach, jak jsem s láskou vzpomínala na nevšímavé Pražáky. Všichni na mě zírali, jako na zjevení. Ukazovali si, šuškali, když jsem kolem nich šla na záchod i zpátky, i když jsem nevinně seděla za stolem.
    Normálně mi pozornost kvůli extravagantnějšímu oblečení nijak nevadí, ale ta pražská, kdy si vás všimnou 3 lidi ze sta. Když na mě najednou s otevřenou pusou zírali úplně všichni včetně obsluhy restaurace, připadala jsem si už trochu nejistě.
    Co z toho vyplývá? Příště jedu do Ústí zase v dirndlu. Musíme si zvykat – já i Ústečané. Přeci neustoupím! 😀

  • Lucie

    15 ledna, 2016 at 8:03 pm Odpovědět

    Přesně tak! Zrovna dneska jsme s kamarádkou o dirndlech mluvily a že se dají v Německu sehnat i v běžné konfekci např. v C&A a mě to fakt strašně láká!
    Moc Ti fandím, jen houšť do těch ústeckých (a nejen těch) konzerv 🙂

  • Barbora Vomáčková

    15 ledna, 2016 at 9:06 pm Odpovědět

    Jojo, viděla jsem je v Německu i v Marks & Spencru tuším. Ale nejsou tak kvalitní, řekla bych. Já je kupuji buď na aukru, votočvohoz či fleru v sekci vintage. Jen bacha na velikosti. 38 si musím zužovat, do 36 se sotva nacpu…
    A souhlasim, musíme ty konzervy nějak rozproudit. Hlavně, když už i Pavla prchla do Prahy 😀

  • Lucie

    15 ledna, 2016 at 11:12 pm Odpovědět

    Kotníky se přeceňují… pokud nejsou úplně holé, tak je to v pohodě. Důležité pro mě je, že do téhle boty nenateče a že neklouže, což přesně potřebuji, když bydlím na vrcholu brutálního krpálu, dlážeděného superhladkými kostkami.

  • Lucie

    15 ledna, 2016 at 11:18 pm Odpovědět

    Pája se teď objevila na pár dní v Teplicích, takže pár konzerv určitě dostalo šok 🙂

    A mimochodem: je parádní, že jsi odhalila svou identitu a ještě lepší, že taky píšeš blog, Tvých komentářů si od samého počátku strašně cením a moc mě baví a představovala jsem si Tě úplně jinak, ale realita je mnohem lepší! 🙂

  • Anny Lunden

    21 ledna, 2016 at 5:55 pm Odpovědět

    To je zvláštní a zajímavá kombinace s těmi steely 😉 sama mám několikatery ,ale teď je nosím jen sporadicky, hlavně na koncerty. Jsou to stříbrné čtrnáctidírkové Sharky, limitka 🙂

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *