• Řeším

    Bayreuth a nástěnka cílů

    I té nejoptimističtější duši občas zastagnuje akumulátor a pozastaví se nad svým snažením.Každý je někdy energeticky v mínusu, a pak se často ptá sám sebe, k čemu se snaží a proč to všechno vůbec dělá.Nebo je takovou otázkou úplně zaskočen!Pro takové situace není na škodu si vytvořit plánek, manuál či seznam cílových položek. Takový dlouhodobější to-do-list. Diáře máme plné úkolů a povinností na každý den a podle rad chytrých motivačních příruček si některé večery před spaním poznamenáváme, co se nám povedlo. Kocháme se odfajfkovanými položkami (ano, přiznávám, začínají se mi v Keepu kupit, protože některé nejsem štonc úplně vymazat, jako by připomenutí toho, že je mám za sebou, něco dokazovalo!)…

  • Cestuji

    Podzimní Eremitage

    Eremitage v Bayreuthu je obrovský zámecký park na kraji města a nikdo, kdo tu žije, by ho neměl nechat bez povšimnutí, protože je to skvost. Vysokánské prastaré stromy a pečlivě upravené stromové podloubí, jehož stromy již také pamatují několik dekád, romantické stavbičky, kapličky, fontány…Z fontán už jsme tedy nic neměli, protože byly nejen vypuštěné, ale všechny sochy již byly přikryté a také kvůli tomu nemělo valný smysl fotit klasické záběry, a tak jsem se soustředila jen na přírodní krásy 🙂Možná, že o dva týdny dříve by to byl ještě úchvatnější zážitek, protože teď už bylo listí hodně opadané. Výlet na Eremitage jsme podnikli v den, kdy měli Němci státní svátek,…

  • Čtu & sleduji,  Řeším,  Sportuji

    Říjen

    Říjen byl krásný měsíc – podzim ve své nejbarevnější nádheře a mě začalo se studiem v Německu něco nového a nakopávajícího. Bylo mi ale celkově fajn na všech frontách… Hodně jsem vyvařovala polévky a pekla lepkavé koláče, s Járou jsem si našli čas na saunu i návštěvy čajovny, trávila jsem čas se svými kamarádkami, proboxovávala se pravidelnými sobotními hodinami tae-ba, poprvé vyzkoušela jógu, absolvovala spousta procházek se psem – zkrátka vyplněný a naplněný čas. Na začátku října jsem šla v Aši k volbám a cestu do volební místnosti jsem míjela pomník Edvarda Beneše. Dost mě překvapilo, v jak zanedbaném stavu byl, ale zároveň jak krásně ironicky to k všeobecnému nezájmu…