Letošní léto blogování příliš nepřálo. A celkově je letos hrozně zvláštní.Na začátku června mě na dva týdny skolila nějaká viróza, takže jsem volné chvíle trávila s kotlem čaje a seriály v posteli, zatímco mi zbůhdarma propadla permanentka do fitka.Pak byl v plánu týden v Polsku a hned po něm dva týdny dovolené, čemuž tedy předcházelo naprosté pracovní šílenství, aby za dobu mé nepřítomnosti v kanceláři nedošlo k nějakým katastrofám… Zvlášť turečtí studenti mají zvláštní dar se dva měsíce neozvat a pak během několika dní hysterickými e-maily bombardovat celou školu.V celém tom shonu jsem se ještě přihlásila na doktorskou zkoušku, ze které jsem se vzápětí nechala vyhodit. Tušila jsem, že to…

Na podzim se s velkou slávou znovu otevřela ústecká plavecká hala… Já jsem se k její návštěvě dostala až teď v únoru, tak vám po prvních dvou návštěvách sdělím své dojmy.Abyste naplno ocenili recenzi na nový vzhled, který se možná moc neliší od jakéhokoliv jiného novějšího bazénového zařízení a není na něm zřejmě nic extra zajímavého, tak vám musím nejprve převyprávět dojmy z toho starého 🙂 A pro ústecké, kteří bazén ve své staré podobě znají, tento popis přináším jako nostalgickou vzpomínku… Vzhled budovy zvenčí? Komoušská krabice – to je klasika.Minimálně vstup se ale změnil k nepoznání.(Přímo fotku vstupních dveří se mi nalézt nepodařilo, ale pro představu to byl totožný…

Určitě každého z nás mnohokrát napadlo “kdybych tenkrát udělal/a tohle jinak…”Už kolikrát jsme s přáteli i náhodnými známými probírali naši volbu střední a později vysoké školy a já si přitom uvědomila, že udělat tehdy jinou volbu by mi naprosto zpřeházelo život.Chodila jsem na osmileté gymnázium a v kvartě se mnoho z nás rozhodovalo, zda zůstat, nebo odejít na jinou střední školu. Já jsem tehdy žila snem o životě se spoustou zvířat a hlavně o koních (teenagerovská holčičkovská klasika…), takže nápad na střední školu padl na zemědělku, což bylo doma samozřejmě rezolutně zamítnuto (“ty půjdeš na vysokou a ne se někam vrtat v hnoji!“). Kdybych si to tehdy prosadila, stoprocentně bych…

Že září pro mě znamená větší přelom než leden, to sem píšu každý rok. Před rokem mě napadlo, že se to s ukončením školní docházky přirozeně rozplyne, ale nestalo se tak, a naopak mám pocit, že září jako nový start vnímám o to výrazněji. Má s tím hodně společného konec léta, během kterého jsme pomalejší – zvláště když bylo tak horké jako to letošní – víc relaxujeme a s příchodem podzimu očekáváme spolu s ochlazením nový příval energie. V posledních horkých dnech sedíme pod slunečníkem a představujeme si, kolik toho zvládneme, až nebude pobyt v rozpálených ulicích a panelácích (a v případě rektorátu UJEP i v kancelářích) očistcem a bude…