Než přijde porod, který očekávám už každým dnem, vydávám v plén své dojmy z druhého očekávání potomka. A jaký byl ten další první trimestr? Trochu jiný než poprvé. Hlavní překvapení bylo, jak rychle jsem otěhotněla a prakticky měsíc o tom nevěděla, protože mezitím přišla ještě jedna menstruace. Když jsem se tedy v červnu objednávala ke svému lékaři s pozitivním testem, měla jsem za to, že jsem těhotná teprve měsíc. Až ultrazvuk mě vyvedl z omylu. Pocitově to ale sedělo, protože i ten měsíc předtím jsem prožívala prakticky nejděsivější únavu ve svém životě. Jinak se ale opakovaly pouze lehké nevolnosti a lá žaludeční kocovina a větší touha po sladkém. Mentálně to…

Náš Junior v říjnu oslavil dva roky, a vzhledem k tomu, že ani ne za měsíc už nebude naším jedináčkem, tak by nebylo od věci si trochu shrnout, jaké to s ním doposud bylo, protože moje paměť akvarijní rybičky může zanedlouho vypustit i to málo, co si dosud drží. Popravdě, chtěla jsem shrnout jeho první rok už dávno samostatně, ale sami víte, jak to na mém blogu bylo s publikováním. Naštěstí jsem měla alespoň koncept, protože dnes už bych to nedala dohromady asi vůbec. Naposledy jsem o mateřství psala TENTO post a TENTO o porodu a šestinedělí. Když občas přemýšlím o mateřství a věku, kdy jsem se matkou stala, říkám…

Je první den roku 2021 a mě zastihl v pomalu (a to pomalu zdůrazňuji) končícím osmém měsíci těhotenství. Kdo mě nesledujete na jiných sítích (Facebooku nebo Instagramu), tak je to zde vlastně první zmínka o tom, že do naší rodiny očekáváme začátkem února další přírůstek! Uplynulý rok patřil mezi ty, které si člověk s nadšenými smajlíky a srdíčky rozhodně nezarámuje, a u mě to není výjimka, ač situace spojená s probíhající pandemií mě a mou rodinu prakticky neovlivnila – ťuk ťuk! Celkem proto ani není co shrnovat, ale tři speciální články vztahující se k roku 2020 (fakt škoda, že to bylo tak pěkné číslo pro tak šílený rok!) pro vás…

Nejdříve malá demonstrace: Jak spolehlivě demotivovat bloggera? Nastavte si text JAKO KRÁVA a pak se kochejte výsledným článkem… kde je písmo pořád stejně prťavé jako předtím. Dále si se většina mých textů projevovala nepředvídatelnou velikostí mezer mezi odstavci i řádky, ač jsem před publikováním pětkrát odebrala veškeré formátování a všechny odstavce růčo příslušně odřádkovala… Výsledné texty vypady jak od poloslepého bez špetky citu pro textovou konzistenci a nějakou grafickou úpravu. A proto jsem si řekla dost.A utekla z Bloggeru. Už mi zkrátka došla trpělivost, protože upravit text tak, aby byl po publikování alespoň trochu konzistentní, mě stálo spoustu nervů a vztekání a přitom výsledek… nebyl. Rozházené řádkování, prapodivné členění odstavců…

Poprvé naživo jsem látkové plenky v moderním pojetí spatřila na babyshower u Elišky, když čekala Eliáše, což už bude kolem šesti let nazpět. Samozřejmě si z dětství pamatuji klasické mušelínové čtverce, které ležely namočené v kýbli v koupelně, k tomu bych se ale už neuchýlila, i kdyby to byl ten nejvíc eko skutek pro planetu. Že budeme používat moderní látkové plenky, jsem se rozhodla ještě v těhotenství. Předtím jsem několik let měla šanci pozorovat, jak s nimi experimentují některé kamarádky z Ústí, a nejvíc mě přesvědčilo to, že jedna z nich se pro ně tak nadchla, že pro firmu Bamboolik začala pracovat jako látková poradkyně a šíří osvětu dál –…

Jako lidi o sobě máme spousty pochybností.Jedna z těch mých je ta, jestli jsem vůbec dobrý člověk.Občas se totiž zarazím, jak zlé moje myšlenky umí být.A víte, jak se to říká – myšlenka přechází ke slovu, slovo v čin…Dlouho jsem to neuměla rozlousknout a raději odsouvala do pozadí.Proto mě zaujal jeden z Verči článků o temnotě. Že je v pořádku ji v sobě mít, protože všechno je jedno – každý v sobě máme všechno a i ta temnota je součástí.Možná to zní takhle vytržené jako strašně ezo, ale doporučuji si zjistit více. Přiznám se vám se svými nejtemnějšími stránkami.Vtipné je, že se celý život snažím tyhle věci důmyslně skrývat a…

Když se jako děti učíme, mnohé věci nám nedávají smysl a často se svých učitelů a rodičů ptáme: “K čemu nám tohle bude?”Nejvíc pak mrzí a otravuje, když nám tu odpověď nikdo nedá. Tohle jsem zažila já na gymplu s vyšší matematikou.  S opravdovým zájmem jsem se učitele zeptala, v jakém oboru se toto prakticky využívá? Pro mě jako studenta to byla jen změť písmenek, čísel a speciálních znaků, postup jsem se musela naučit z paměti a výsledku zkrátka věřit. Kdyby mi někdo později řekl, že to v nějakém marťanském jazyce znamená “kuřecí polívka”, nehnula bych brvou.Zklamalo mě, že se na mě učitel obořil jako na typického provokatéra, který si…