Organizace domácnosti

V posledních měsících jsem se přistihla, že když už občas koukám na Youtube, tak nejčastěji končím u videí, kde holky reportují, jak uklízejí svůj dům nebo byt.

Takže všemožné tipy na uklízecí rutiny, jak udržet pořádek, mohutné debordelizace jednotlivých místností, organizační hacky pro jednotlivé místnosti a ekonomicky nenáročné rekonstrukce interiérů.

Já a bordel, to je věčné téma.

Kdysi jsem psala, že jsem si najala paní na úklid a někdo jiný za mě převzal nepopulární činnosti typu drbání koupelny a vytírání všech podlah v bytě.

Jenže ani tohle řešení nebylo zpočátku samospasitelné.

Vždy, než měla paní na úklid přijít, jsem strávila minimálně hodinu předtím chaotických pobíháním po bytě a všemožnými přípravnými pracemi.

Ona totiž nemohla přijít jen tak v kteroukoliv dobu, udělat svou práci a hotovo.

Byt na to musel být připravený.

Uklízečka, která váš byt nezná jako vy, totiž nesupluje Marii Kondo. Ona jen přijde, setře plochy, vysaje a vytře. A ledacos, co jí překáží, jen objede hadrem. Jejím úkolem není naskládat nádobí do skříněk, srovnávat rozházené věci, hledat místo věcem, které nepatří nikam, a tak dále.

Trvalo mi to tedy dost dlouho, ale myslím, že už jsem prodělala výrazný posun.

Zaměřila jsem se na pravidelnou debordelizaci vytížených míst, byt i dům uklízím po segmentech a paní na úklid jsme po roce odpískali, protože už nebyla tak potřebná. (Ale to neznamená, že si do budoucna neobjednám speciální službu jako mytí oken nebo vyčištění sedačky!)

A zde jsou mé tipy. Nejsou to žádné převratné novinky, ale vidět to ve videích, kde vše vypadá dokonale designově, nikde se neválí ani chmýříčko a převládá běloskvoucí barva, byl trošku jiný level, než pak zakročit ve vlastní domácnosti, která je plná nucených kompromisů a nouzových řešení.

Ať už jste se kdy nadchli pro sbírání samolepek, razítek, washi pásek, samolepících bločků, fixek, laků na nehty, šátků, rtěnek či čehokoliv dalšího (ano, jsem vinna všemi zmíněnými položkami), které sice prakticky využíváte, ale snadno se vlastněné množství zvrhne, tak je potřeba vyřešit, jak je budete uchovávat a jak si o nich snadno udržíte přehled.

Na psacím stole je totiž všechny mít nemůžete a jakmile je zandáte někam do krabice (která ještě například bude umístěna ve dvou a půl metrech na skříňovém nástavci na pyramidě dalších dvou krabic), tak je nevyndáte třeba další rok.

Marie Kondo říká, že máte skladovat stejné typy věcí u sebe. S tím naprosto souhlasím a právě tam začíná ten nejlepší přehled o tom, kolik čeho máme.

Zjistila jsem třeba, že když si do koupelnové skříňky připravím jeden náhradní šampon do foroty a další tři budou uskladněné v kumbálu na chodbě, tak po přestěhování toho ze skříňky do sprchy na více než 90 % půjdu a koupím si v drogérce šampon další, protože na ty tři zapomenu.

Naučilo mě to přestat se syslením a raději si udržovat pořádek v nákupním seznamu, aby byl aktuální. Stejně chodím nakupovat zhruba dvakrát týdně, takže šance dokoupit něco, co došlo, je vždy.

A asi nejčerstvěji jsem narazila na americkou youtuberku Cassandru, která vytvořila test na 4 organizační typy. Já odhadla už z popisu, že jsem Motýl, a to jen charakteristikou, že mým krédem je sejde z očí… dál to znáte. Proto musím mít úplně všude, kam není vidět, štítky a popisky. Ve špajzu nechci pokaždé zkoumat, jestli držím sklenici s kuskusem, jáhly nebo amarantem. Rýpat prstem do moučkového cukru, jestli to náhodou není sůl. A už nikdy nechci miminu místo instantní kaše připravit cappuccino! Důležité dokumenty skladuji ve dvou šanonech s odlišnou barvou a ani po letech nevím, který je na co. Úložné krabice na kuchyňské lince a skříňovém nástavci taktéž.

Štítky navíc usnadní orientaci v bytě i ostatním členům rodiny, takže je šance, že po sobě (do budoucna) také zvládnout uklidit 🙂

Pořádek ve skříňkách

Pro mě revoluční pomůcku mi pomohla odhalit právě youtubová videa o uklízení. Předtím jsem za jediné efektivní řešení považovala police – hodně polic. Ideálně desítky poliček ve skříňkách, další navrtané na zdi, různé závěsné systémy na kuchyňské lince a tak dále. Jenže když bydlíte v pronájmu, provrtávat cizí kuchyňskou linku se vám moc nechce.

Nakonec jsem použila ty nejméně invazivní možnosti, co šly, kdy jsem například na myčku jen tak postavila policový regálek a ze sklenic od jablek a zelí vytvořila zásobníky na suché zásoby. Konečně jsem si s tím i trochu pohrála a vytvořila si vlastní etikety.

Dovnitř skříněk jsem pořídila drátěné stoličky a do šatních skříní otevřené pořadače.

Právě na ony drátěné stoličky jsem narazila na Youtube, chvilku mi zabralo nějaké sehnat, protože ty z Amazonu mi připadaly zbytečně drahé. Nakonec se zadařilo v německém Tedi a na něco jsem si počkala z Aliexpresu. Ale už si začínám říkat, že na některé spořící kroky jsem stará a příště už to možná všechno nakoupím na Amazonu rovnou.

Oblečení a minimalismus

V těhotenství jsem si vyzkoušela minimalismus v oblečení nanečisto.

Nechtěla jsem utrácet za speciální oblečení, které budu nosit dohromady tři měsíce a pak už mi nebude k ničemu. Vybrala jsem tedy ze skříně vše, co bylo pupek-friendly a to točila dokola. A i tak to bylo tolik věcí, že jsem stejně neprostřídala všechny varianty.

Dokoupila jsem si pouze to nejnutnější, jako těhotenské punčocháče, legíny a těsně před porodem kojící košilku a podprsenku.

Za normálních okolností mám k dispozici dvě velké krabice narvané punčocháči. Z toho tak třetina je čistě černých.

V těhotenství jsem si pořídila jen dvoje speciální punčocháče a jedny silonky a přežila úplně hravě.

A vím už, že nepotřebuji další vzory a barvy, protože dostatečně nevynosím ani ty, co už mám. Pořád mám ale tendence si v obchodech prohlížet novou nabídku. Ta je ale naštěstí stále stejně nudná, takže nová pokušení téměř nezažívám.

Spolu s videi o úklidu se ke mně hojně dostávají také videa o minimalismu. K tomu jsem se částečně dostala i přes můj další nový koníček, kterým je bullet journaling. To propojení mi mimochodem přišlo skvěle vhod.

Objevila jsem kanadskou youtuberku Sarah Therese, která má kupu dětí a žije minimalisticky. V jednom videu třídila svoje oblečení. Už takhle ho měla tak malinko, že jsem nejdřív nechápala, co na něm ještě potřebuje třídit. A i tak to bylo natolik inspirativní, že jsem se rozhodla některé změny aplikovat i na sobě. V prvním videu, které jsem s ní viděla, měla na sobě božskou halenku v retro stylu, kterou jsem musela nesmírně obdivovat. A ona ji pak v tom třídícím videu vyřadila s tím, že je sice krásná a úžasná, ale že si ji vlastně mimo příležitosti k focení nebo natáčení stejně nikdy nevezme. A to mě docela ťalo, protože takových věcí já mám většinu skříně. Krásné věci, sedící, ladící, ale s takovým bublavým ale. Buď se neoblékají úplně snadno, nebo se v nich nedá natolik volně pohybovat, abych si je vzala i na doma nebo zahradu. A co si budeme povídat, takových příležitostí je teď v mém životě mnohonásobně více, navíc s malými dětmi.

(Otázku možného zničení už neberu v potaz, protože to mi připadá jako největší přežitek minulosti. Není čas si hezké věci šetřit na speciální příležitosti, každý den je speciální příležitost!)

Například pouzdrové sukně. Mám jich tolik, že už by se dalo mluvit o sbírce. Připadají mi lichotivé k postavě, sexy, ale zároveň přísné, elegantní a solidní, dají vyniknout halenkám, zkrátka mnoho superlativů. Jenže to pohodlí… Nosila jsem je občas do práce a to znamenalo se v nich dvě hodiny škrtit v autě, osm hodin na židli. Když vstanete, musíte si je urovnávat, přetáčet si otočený rozparek, halenku zakasávat, po jídle je v nich dost těsno a při chůzi málokdy zůstanou na svém místě. A tak i když se mi fakt moc líbí a považovala jsem je za takovou esenci mého stylu, vždycky dám bez rozmýšlení přednost áčkovce nebo kolovce.

Co je pořád peklo?

Sušák na prádlo a neposkládané / nevyžehlené prádlo. Když nestíhám věci ze sušáku poskládat hned, válí se mi třeba další týden na opěradlech židlí, na gauči či přehozené přes postýlku. Kdybych měla místo v nějaké skříni, kam bych je mohla zašít, tak upadnou do definitivního zapomnění.

Josífkova autosedačka. Je to prostě velký krám, který musí trůnit v naší minipředsíni.

Vysavač. Uklízím ho do ložnice za dveře, aby byl jakž takž po ruce, ale štve mě tam náramně.

Náš byt je opravdu malý a vzhledem k tomu, že jsme v něm jen v nájmu, nemá smysl vymýšlet složité úložné systémy, které by určitě prostor nafoukly. A asi je nutné mít vzpomínky na skromnější časy, a pak si je dostatečně připomínat, až budu zase s něčím nespokojená 🙂

Závěrem…

Nejsem ještě zdaleka u konce cesty k zorganizovanému životu. Rozhodla jsem se ale začít a moje domácnost byla tím startovním výstřelem a je neuvěřitelné, jak jinak se cítím o aplikování těch několika výše popsaných pravidel. Ač jsem líný tvor, údržba pořádku v prostoru, kde vidím, že pořádek udržovat lze (dříve to byla utopie a job pro Sisyfa), mě začala těšit a musela jsem si otevřeně přiznat, že takové vaření už dávno není nutné zlo, ale pravděpodobně můj nový koníček.