Kniha: Dcery pana Darcyho

Dcery pana Darcyho od Elizabeth Aston v době svého vydání způsobily literární poprask. Všude se pěly nadšené ódy, jak se po desítkách marných pokusů konečně objevila důstojná pokračovatelka Jane Austen a jak je osudové, že má i tak příznačné jméno.

Nicméně já s přečtením několik let váhala. Poprvé jsem si knihu půjčila v knihovně a po čase ji nedotčenou vrátila nazpět.
Před rokem jsem však několik dílů z teď už čtyřdílné série ulovila v Levných knihách a pak už se ten správný moment k přečtení našel.

Do příběhu jsem velmi rychle naskočila a snažila se rozkoukat – Darcy a Elizabeth jsou na cestách, takže s nimi osobně se v celém příběhu nesetkáte. Za to se okamžitě seznámíte se všemi jejich dětmi a tam jsem se zpočátku cukala.

Že jich je opravdu hromada – máme tu pět dcer a jestli si dobře vzpomínám, tak ještě dva chlapce (to by bylo, aby Darcyovi nezvládli i dědice!).
Chápu, že se to nabízelo, ale já to vnímám jako mínus: povahy většiny dcer jsou předvídatelné a okamžitě víte, která vychází z které původní postavy z Pýchy a předsudku:

Dvojčata Bella s Georgianou se chovají jako Kitty a Lydie, hlavní hrdinka Camilla je téměř celá Elizabeth, nejstarší Letty supluje Jane, i když tady autorka povahu přetvořila nejvíce a tahle holka vám pěkně poleze krkem, a pak tu máme nejmladší sestru, která vášnivě žije hudbou…

Proběhne i útěk za láskou podle vzoru Lýdie, takže po tomto výčtu už asi mnozí z vás už vůbec nezatouží tuto knihu číst.

Já bych ale se soudem počkala!

Objevují se tu totiž nová témata, mnohá kontroverzní natolik, že by o nich samotná Jane nikdy nepsala. Nebudu je prozrazovat konkrétně, protože mají velký význam v plotech příběhu.

A právě ona témata a pokrokové úvahy hlavní hrdinky a jejích zajímavých přátel mě přivedly na myšlenku, že napsat jenom román, který se pokusí navázat tam, kde Jane skončila, nestačí. Doba se hodně změnila a romány z 19. století, které čtenářsky fungují dodnes, jsou hodně závislé na kontextu svého vzniku. Proto když je jen tak napodobíte dnes, můžete se dočkat velkého zklamání.

Autorka si nevymýšlí situace, které by se v dané době nemohly odehrát, naopak se určitě běžně odehrávaly. Rozdíl je v hlavně v tom, že se o nich nepsalo a už vůbec ne dámským perem.

Tak.

Draft této recenze jsem psala v srpnu 2020.

Nyní máme březen 2024 a já bych ráda své myšlenky o této knize poslala do světa, nicméně si už po takové době nepamatuji přílš podrobností a zrovna se mi nehodí ji číst znovu. A tak zahodím relikt svého perfekcionismu a nechám to tak, protože pro vás mám již připravenou řadu opravdu důkladně tlachacích článků o mých period dramas oblíbeností a odkaz na Elizabeth Astonovou se v nich ještě objeví.

Kontrolou Databáze knih jsem zjistila, že série o potomcích Darcyových se rozrostla na šest kousků a já zatím četla asi tři, takže je pravděpodobné, že si někdy v budoucnu dám čas na doplnění a rereading celé série, a potom třeba vznikne povídání s mými hodnotnými komentáři 🙂