• Cestuji

    Timisoara 3

    Úterý nás opět přivítalo sluncem a počasím stále teplejším.Po dopoledním programu jsme se náhodou sčuchli s pár dalšími účastníky v nejskvělejší studentské knajpě, ve které jsem kdy byla. K jídlu sice nabízela jenom chleba se sádlem, ale jinak neměla chybu – domácí džusy, pivo, kafe. A hlavně spousta míst k sezení, zastřešený altán, stage pro dj´s a koncerty a stylové zařízení… No, hned mě u toho napadlo, že má naše ústecká Fokus kavárna co vylepšovat… I když všechno je to zavádějící… Když je hnusně, tak to zřejmě neoceníte.Já měla prostě štěstí, že jsem vychytala celý nádherný a teplý týden a prakticky jsem si tam připadala spíš jako v nějaké jižní…

  • Cestuji

    Timisoara – první pracovní den

    První sraz na univerzitě v Temešváru jsme měli až v půl desáté, takže jsme s Lenkou vstaly brzy, abychom si někde daly snídani a rozkoukaly se po okolí. Docela nás překvapilo, že i když mělo několik bister otevřeno, tak dostat něco k jídlu byl celkem problém. Nakonec jsme vzaly za vděk ještě napůl zmražený dortík a poprvé se setkaly s místním zvykem dávat do lattéčka brčko. Šly jsme se projít do nejbližšího parku a od té chvíle je pro mě Temešvár městem parků. Nevycházela jsem z úžasu. Mají je rozhlehlé, divoké, vychytané! Za každým stromem číhá nějaká vychytávka, ozvláštňující prvek, dětské atrakce, odpočinkové zóny, vodotrysky, pítka, prolejzačky, záhony a hlavně…

  • Cestuji

    Timisoara – first impressions

    Už cestou z letiště jsem měla nos nalepený na okno taxíku a hltala první temešvárské domy. Kraj města byla přesně ta rumunská divočina, kterou jsem očekávala – odrbaná omítka, chumle elektrických kabelů neuspořádaně visících po fasádách… Směrem do centra přibývalo okrasné architektury, domy měly úctyhodné rozměry a všude tolik zdobených štuků a balkónů, že jsem nevěděla, co obdivovat dřív.Skoro vše je ale velmi ošuntělé. První foto s částí ansáblu 🙂 Zleva: Polák, Francouz, já, Lenka, Španělka, Španěl a Lotyšan 🙂  V tuto chvíli je centrum města totálně rozkopané. Rumunsko je členem EU poměrně krátce, takže čerpá dotace plnými doušky, až to působí, že by se bojí, že se kohoutky z…

  • Cestuji,  Nosím,  Řeším

    Cestovní přípravy

    Víc jak týden tu bylo ticho po pěšině, protože mi opět začalo úžasné cestovací jaro a já už mám za sebou další zajímavý zahraniční výjezd a dokonce i jednu krátkou návštěvu Českého ráje. Jsem ale houby blogger, protože jsem totálně nezvládla postnout nic aktuálního. Minulou sobotu jsem uprostřed balení zavazadel, vyjídání zbytků z ledničky a přelévání veškeré flóry v bytě sepisovala něco mezi balícím manuálem a deničkem totální chaotičky. Takže než Vás oblažím obrázky a vyprávěním z cest, vrátíme se o týden zpět… Minulou neděli jsem odlétala na služební cestu do Rumunska a protože jsem si celý předcházející týden promýšlela kroky, které je potřeba před odletem podniknout, rozhodla jsem se…

  • Nezařazené

    Loučení se Stáňou

    Tak už došlo na dalšího z mých přátel a letošní jaro Stáňa dokončí studium na FF a jako další z řady mých ústeckých kamarádek odejde z Ústí…Takže naše poslední společné “úterní studovnické blbnutí s foťákem” dostalo silně melancholický ráz. A pořád je to takové těžko uvěřitelné… Ale tak to je: člověk někde pět až šest let studuje, pak si sbalí svých pár švestek, odstátnicuje, o měsíc později si přijede s rodinkou slavnostně odpromovat, naobědvá se Na Rychtě, nostalgicky pohlédne na Větruši, Střekovský hrad a panorama s Mariánskýnm mostem a skálou a znovu odfrčí…Určitě v ten den bude krásně jasno a Setuza nebude ani trochu smrdět. Při této příležitosti jsem zároveň…

  • Cestuji

    Přes Klíč na Klíč

    …tak Collegium Cibium nazvalo sobotní výlet po sudetských krásách, který se po dvou odkladech skutečně uskutečnil. Vyrazili jsme v osm ráno vlakem na Českou Lípu, kde nás čekal přestup na motorák na Liberec.Čekání nám ukrátilo posečkání v českolipské nádražce, která nás nalákala na pivo Podkováň, které většina z osazenstva ještě neměla možnost ochutnat. Bylo to však trpké zklamání. Místní štamgasti nevěřícně kroutili hlavami, když zástup cibiánů postupně vracel nedopité půllitry zpět do výdejního okénka… Z motoráku jsme vystoupili na zapadlém nádraží obce Svor a tam už se před námi rýsoval první vrchol výletu – kopec Klíč.   To je on: (2x foto by Martin V.)  Pozůstatky nedávných Velikonoc… Výstup na…

  • Bydlím,  Čtu & sleduji,  Nosím,  Řeším

    Biedermeier

    Nemusíte být úplně pravidelnými čtenáři tohoto blogu, abyste pochopili, že o Jane Austenové a jí podobných spisovatelích / postavách tu čas od času padne zmínka. Můj únik ze světa. Relax od hnusů druhé světové války, která jinak tvoří gró mého historického slídění. Ale není třeba vždy unikat jen ke klasikům britské literatury 19. století – i v české kotlině pořádaly ženy čajové dýchánky, chodily plesat, nosily modely podle francouzské módy (byť se zpožděním, ale to nám vydrželo dodnes, že?!)Český (německý) ekvivalent viktoriánského období se nazýval biedermeier a odrážel především měšťanskou kulturu a její životní styl. Kytičkované vzory, malované podšálky, nadýchaná křesílka, pozlacené serepetičky, zrcátka, stolní hry. Rodinná idylka, načesaní pudlíci,…

  • Bydlím,  Sportuji

    Březen

    Byl to povětšinou šťastný a optimistický měsíc, plný těšení na teplo a plánování letošních zahraničních cest! Nejzásadnějším tématem měsíce března pro mě bylo zahradničení. Tedy spíš v uvozovkách: “zahradničení”, protože zasadit pár semínek do květináčů až tolik práce nedalo. Jenže u mě to bylo dosud něco nevídaného a nevyzkoušeného 🙂 Tady vidíte stav po vysetí (dvě rašící kytky koupené v Ikee a bazalka v Globusu, v ostatních jsou semínka)Zleva: rukola, modřenec, máta, tulipán, bazalka, pažitka, bazalka, bazalka.Ano, bazalka je zásadní! Bez té se má kuchyň neobejde. A stav po cca dvou týdnech:   Rukola nádherně a rychle vyrostla, ale vzápětí stejně rychle uhnila. Asi mě to ani nemrzí, protože mi…