Timisoara – první pracovní den

První sraz na univerzitě v Temešváru jsme měli až v půl desáté, takže jsme s Lenkou vstaly brzy, abychom si někde daly snídani a rozkoukaly se po okolí. Docela nás překvapilo, že i když mělo několik bister otevřeno, tak dostat něco k jídlu byl celkem problém. Nakonec jsme vzaly za vděk ještě napůl zmražený dortík a poprvé se setkaly s místním zvykem dávat do lattéčka brčko.

Šly jsme se projít do nejbližšího parku a od té chvíle je pro mě Temešvár městem parků. Nevycházela jsem z úžasu. Mají je rozhlehlé, divoké, vychytané! Za každým stromem číhá nějaká vychytávka, ozvláštňující prvek, dětské atrakce, odpočinkové zóny, vodotrysky, pítka, prolejzačky, záhony a hlavně stromy! Stromy, které by u nás již dávno pokáceli pro přílišnou výšku, stáří, košatost nebo já nevím pro co ještě. Takovéhle parky chci mít i doma! Bez obav z vandalů a nevěřím tomu, že zrovna tam žádné nemají.  

A pak už začala práce… Seznámení s ostatními účastníky staff weeku: 19 lidí z celé Evropy plus tým místní mezinárodní kanceláře, s tím, že všichni nebyli jen koordinátoři Erasmu, spíše naopak – byli tam PR pracovníci, ekonomové, HR i jedna knihovnice. No ale shodli jsme se, že většina dělá takovou tu holku pro všechno 🙂

Vychytaný meeting point:

Tým

Prohlídka knihovny… Jsem zaneprázdněná, neb tam byla supr wifi 😀 (Asi až třetí den jsem zjistila, že mi tam všude na mobilu normálně fachčí Eduoram.)

Tohle bylo přímo před rektorátem… holt Rumunsko

Následoval oběd v restauraci, kterou jsme nemohli vůbec najít a z toho interiéru jsem byla lehce v rozpacích a taky podle toho vypadalo osazenstvo – mimo nás tam byli jen důchodci 🙂
Zde jsme na fotce s Karlem, píjárkem z Hradecké univerzity, který byl jediným dalším Čechem na naší akci.

A dali jsme si tradiční žrádýlko – něco na způsob guláše s polentou.

A tohle byla ciorba (čorba)…

Večer pro nás byl připraven program – večeře a degustace ve vinařství Recas, asi 15 km za městem.

Co o tom říct – bylo to parádní a víno naprosto úúúžasné (taky sbírají spoustu cen)…
Zde musím více představit svého nového francouzského kamaráda Benoita, protože ten na této akci perlil a já si tak ověřila naprosto všechny stereotypy, které jsem měla spojené z Francouzi.

Nejprve nám vysvětlil, jak správně degustovat, což mělo za následek, že jsem své víno vdechla.

Potom mu dolili novou ochutnávku, když ještě neměl vypitou tu předešlou, takže ji celou vylil. Pro Čechy naprosté barbarství!

A závěr přišel u jídla. Skoro nedotčené ho vrátil, tak jsem se ptala, zda mu nechutnalo, vždyť to bylo super? Prý nebylo. Kousl do kuřete a narazil na chrupku, takže kuře ne. Vedlejší plátek vepřového byl zase moc vysušený. Přála bych mu výchovu mé babičky! 😮

A ještě prvních pár postřehů o Rumunech: kluci chodí dost pěkně oblečení, ale na hlavě všichni nosí jakýsi uniformní fotbalistický sestřih. Holky se zdají být také upravenější než u nás.
Řidičí vás vždy ochotně pustí na přechodu, ale cyklisti to zatím moc vychytané nemají. Což je zvláštní – cyklostezky mají a také je všude idylická rovinka, moc jich ale na kole nejezdí…