Náš Junior v říjnu oslavil dva roky, a vzhledem k tomu, že ani ne za měsíc už nebude naším jedináčkem, tak by nebylo od věci si trochu shrnout, jaké to s ním doposud bylo, protože moje paměť akvarijní rybičky může zanedlouho vypustit i to málo, co si dosud drží. Popravdě, chtěla jsem shrnout jeho první rok už dávno samostatně, ale sami víte, jak to na mém blogu bylo s publikováním. Naštěstí jsem měla alespoň koncept, protože dnes už bych to nedala dohromady asi vůbec. Naposledy jsem o mateřství psala TENTO post a TENTO o porodu a šestinedělí. Když občas přemýšlím o mateřství a věku, kdy jsem se matkou stala, říkám…

Nejdříve malá demonstrace: Jak spolehlivě demotivovat bloggera? Nastavte si text JAKO KRÁVA a pak se kochejte výsledným článkem… kde je písmo pořád stejně prťavé jako předtím. Dále si se většina mých textů projevovala nepředvídatelnou velikostí mezer mezi odstavci i řádky, ač jsem před publikováním pětkrát odebrala veškeré formátování a všechny odstavce růčo příslušně odřádkovala… Výsledné texty vypady jak od poloslepého bez špetky citu pro textovou konzistenci a nějakou grafickou úpravu. A proto jsem si řekla dost.A utekla z Bloggeru. Už mi zkrátka došla trpělivost, protože upravit text tak, aby byl po publikování alespoň trochu konzistentní, mě stálo spoustu nervů a vztekání a přitom výsledek… nebyl. Rozházené řádkování, prapodivné členění odstavců…

Jako lidi o sobě máme spousty pochybností.Jedna z těch mých je ta, jestli jsem vůbec dobrý člověk.Občas se totiž zarazím, jak zlé moje myšlenky umí být.A víte, jak se to říká – myšlenka přechází ke slovu, slovo v čin…Dlouho jsem to neuměla rozlousknout a raději odsouvala do pozadí.Proto mě zaujal jeden z Verči článků o temnotě. Že je v pořádku ji v sobě mít, protože všechno je jedno – každý v sobě máme všechno a i ta temnota je součástí.Možná to zní takhle vytržené jako strašně ezo, ale doporučuji si zjistit více. Přiznám se vám se svými nejtemnějšími stránkami.Vtipné je, že se celý život snažím tyhle věci důmyslně skrývat a…

Když se jako děti učíme, mnohé věci nám nedávají smysl a často se svých učitelů a rodičů ptáme: “K čemu nám tohle bude?”Nejvíc pak mrzí a otravuje, když nám tu odpověď nikdo nedá. Tohle jsem zažila já na gymplu s vyšší matematikou.  S opravdovým zájmem jsem se učitele zeptala, v jakém oboru se toto prakticky využívá? Pro mě jako studenta to byla jen změť písmenek, čísel a speciálních znaků, postup jsem se musela naučit z paměti a výsledku zkrátka věřit. Kdyby mi někdo později řekl, že to v nějakém marťanském jazyce znamená “kuřecí polívka”, nehnula bych brvou.Zklamalo mě, že se na mě učitel obořil jako na typického provokatéra, který si…

Před pár měsíci jsem si uvědomila, že už se z konzumace online obsahu vyselektovalo několik lidí, kteří si opravdu zaslouží, abych jim věnovala prostor a dala o nich vědět dál. Už mockrát jsem měla záměr sepsat článek o svých oblíbených bloggerech, případně youtuberech a instagramových účtech.A kupodivu žádná z následujích žen v těch starých konceptech nebyla, protože se s postupem času změnilo to, co na sociálních sítí konzumuju a co je pro mě momentálně důležité.O motivaci a self-help literaturu se zajímám delší dobu, ze začátku to byla zvědavost smíchaná s ironií a despektem, ale nakonec vždy převládla ta zvědavost.A tyhle ženy jsou zhmotněním toho, že ony obecné rady, které ve všech…