Řeším

3 inspirativní Veroniky

Před pár měsíci jsem si uvědomila, že už se z konzumace online obsahu vyselektovalo několik lidí, kteří si opravdu zaslouží, abych jim věnovala prostor a dala o nich vědět dál. 
Už mockrát jsem měla záměr sepsat článek o svých oblíbených bloggerech, případně youtuberech a instagramových účtech.
A kupodivu žádná z následujích žen v těch starých konceptech nebyla, protože se s postupem času změnilo to, co na sociálních sítí konzumuju a co je pro mě momentálně důležité.
O motivaci a self-help literaturu se zajímám delší dobu, ze začátku to byla zvědavost smíchaná s ironií a despektem, ale nakonec vždy převládla ta zvědavost.
A tyhle ženy jsou zhmotněním toho, že ony obecné rady, které ve všech těch knížkách najdete, se dají aplikovat na živého člověka a ten vás inspiruje už jen tím, že je.


Veronika Jelínková

Fotka z nejnovějšího podcastu – rozhovor s Petrem Márou, zdroj: FCB

Veronika má v tomto seznamu prim, protože se známe osobně. Chodily jsme spolu na základní školu a nižší stupeň gymplu a na prvním stupni základky jsme si byly obzvláště blízké. Hrály jsme si spolu na indiány, lezly po stromech, stavěly bunkry, jezdily na kolech a bruslích –  zkrátka spolu prožily takové to idylické venkovní dětství. Já byla mimo svou rodinnou bublinu typický outsider a díky Verče jsem se mohla dostat trochu do dění, protože uměla skvěle komunikovat třeba s kluky. Přičítala jsem to tomu, že má sama bráchu, ale jak ji sleduji nyní, tak je mi jasné, že měla výjimečnou osobnost už tehdy.
I ve svých textech a podcastech Verča na své dětství občas vzpomíná a já jsem párkrát napjatě čekala, jak o něm bude mluvit, protože jsem ho zažila z první řady a je možné, že se nám paměť časem mění a selektuje a interpretuje zážitky. Vystihla však všechno přesně, až jsem se u toho musela usmívat.
Veronika je naprosto autentická. 

Pro pobavení velké retro – může nám tu být třeba deset let?

Na gymplu jsme se už poměrně odcizily, poněvadž ona prožívala velmi vzdorovitou pubertu, zatímco já byla ta hodná holka. 
Stejně ale byla obdivuhodná, protože měla třeba úplně jiný styl oblékání a hlavně účesů, než všichni ostatní. Měla problémy se školní docházkou i známkami, a proto bylo pro mnohé z nás velmi překvapivé, že poté, co odešla po kvartě do Plzně na jinou střední školu, se z ní stala ambiciózní žena. 
Když jsme se sporadicky vídaly během středoškolských let, tak žila především moderním tancem. A po maturitě se s tehdejším přítelem vydala studovat vysokou školu do Skotska.
Potom jsem o ní načas ztratila zprávy, dokud se nepřidala nejprve k projektu Konec prokrastinace, a potom začala sama podnikat. Pamatuji si například e-shop s barevnými tkaničkami.
Pak ale přišlo její zásadní téma a tím je biohacking. Došla si k němu drsnou cestou, kdy jí po šíleném životním stylu vypovědělo zdraví a ona se rozhodla, že za něj sama převezme zodpovědnost.
Asi nemá smysl, abych tady podrobněji popisovala její cestu, protože tu ona sama detailně vypráví ve svých článcích, knize, i různých podcastech, které natočila buď pro svůj vlastní projekt Dobro TV, nebo v rozhovorech s jinými osobnostmi. 
Více o Veronice se dozvíte na jejím webu a Youtube kanále a opravdu doporučuju! 


Veronika Hurdová

zdroj

Veroničin blog Krkavčí matka jsem objevila již před několika lety a zprvu jsem ho vůbec neměla ve sledování a střídavě ho zapomínala a znovuobjevovala. Tím, že jsem tehdy ještě děti vůbec neřešila, se mi sice její články o mateřství líbily, ale neměly pro mě žádný hlubší přesah. Později se mi připomněla nějakou zmínkou, odkud jsem se dozvěděla, že jí tragicky zahynul manžel a že zůstala sama se dvěma dětmi a třetím na cestě. Od té doby jsem byla pravidelnou čtenářkou, protože všechna témata, která Veronika řeší – od smrti, vnitřní síly, práce na volné noze, low cost a zero waste životu i cestování, až po alternativní výchovu děti, mě velmi inspirují a díky ní se mi spousta věcí přestala zdát nereálná. Především jsem přestala pochybovat o tom, zda je dobrý nápad dítě vzdělávat doma, o tom ale určitě budu psát více, až to bude aktuální.
Za poslech také stojí všechny rozhovory a podcasty, ve kterých se objevila.
Napsala také řadu knih, já zatím dočítám jednu – Moje milá smrti, ale chystám se i na další, včetně těch, které Veronika napsala pro děti.    



Veronika Lechnerová

zdroj: Veroničin Facebook

Verča Emča přibyla na můj seznam naprosto nečekaně a čerstvě. Poslouchám její podcast teprve od poloviny léta, ale bylo to okamžité souznění. Její blog ani Instagram jsem předtím neznala a i její podcast jsem si nějakou dobu váhala pustit, ale pořád mi vyskakoval na Spotify v top charts, takže to dříve či později muselo přijít. Musím se přiznat, že mě odradil kýčovitý název “Čas kávičky” a podle titulní fotky mi připadala jako mladá žába. Jenže když už jsem měla všechny své oblíbené české podcasty poslechnuté, tak jsem to zkrátka zkusila a okamžitě zjistila, že ta holčina je skvělá. Věkově mi je blízká, protože je jen o rok mladší než já, zprzněných vztahů má za sebou taky pár, neuvěřitelně hezky a srozumitelně mluví a moc se mi líbí, jak je upřímná a svá.
Když poslouchám vyprávění jejích trablů, musím se u toho usmívat od ucha k uchu, protože jich spoustu znám na vlastní kůži. A vsadím se, že to sedne i mnohým dalším z vás.
A velmi kvituji její lásku k pivu! (Ilustrační foto nezvoleno náhodně!)
Co je ale také zajímavé, že je povahou úplně jiná než já. Často mluví o tom, že je perfekcionistka, extrémně zodpovědná a spolehlivá, vyčítá si skoro každé selhání, a já musím jen kroutit hlavou, jak přesným opakem mě v mnoha ohledech je. Ale i to mě na tom baví a nutí vidět situace i z jiných úhlů, než jen toho svého.
 

zdroj

 
Závěrem bych chtěla říct něco o podcastech obecně, protože právě to je médium, přes které obsah výše zmíněných žen konzumuji především.
O podcastech jsem slyšívala dva tři roky nazpět především od jiných blogerek s tím, že většina jich byla jen v angličtině. Což by mi až tak nevadilo, ale postrádala jsem aplikaci, přes kterou bych je mohla kdykoliv poslouchat.

Dnes už je to jednoduché – začala jsem se Spotify, ale velmi rychle jsem přešla na Google Podcasty, kde si jednotlivé epizody stahuju přímo do telefonu a nenechám si tak sežrat celý datový balíček na jeden poslech. Appláci jsou stále o krok napřed a mají defaultně přednastavenou aplikaci Podcast na svých iPhonech a mají dokonce možnost podcasty komentovat, což mi jinde dost chybí. Pokud tak chcete dát podcasterovi zpětnou vazbu, musíte ho vyhledat na jiných kanálech, což si řekněme na rovinu je v dnešní rychlé době dost nepraktické, kdy když něco neuděláme hned, tak už nikdy.

První český podcast, který jsem si pustila, bylo V oblacích Terezy Salte. Okamžitě mě to chytlo a pak už se nabalovaly další a další včetně zahraničních.

Poslední měsíce jsem měla dost hektický život a samovolně mi z něj vypadl třeba takový Youtube, protože posadit se před obrazovku a třeba jen 20 minut sledovat video jsem nedávala. Hrozně jsem toužila poslouchat na cestách v autě audioknihy, ale měla jsem potíže s médiem – mám v autě trochu retro přehrávač a externí repráček nebyl dost hlasitý, abych dobře slyšela třeba při jízdě po dálnici. Podcasty mají dnes zvukovou kvalitu tak skvělou, že si jen hodím telefon nad volant a poslouchám.

Dnes už u podcastů dělám vše možné – vařím, uklízím, nakupuju, zkrátka není čas ztrácet čas a nasávám do sebe zajímavé příběhy a informace. Dřív mé rozhovory s kamarádkami často obsahovaly větu “na jednom blogu jsem četla…” a nyní to suverénně nahradilo “v jednom podcastu jsem slyšela…” 🙂 🙂
Bohužel na mě dnes koukají ještě nechápavěji než předtím. 

To víte, že bych raději říkala: “Sama jsem si přišla na to, že…”
Ale to jednou přijde! 🙂

Co vy a podcasty?
A znáte výše zmíněné ženy? 

2 komentáře

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *