Každý pátek na západ, každou neděli na sever… Dvě stě kiláků sem, dvě stě tam.Už rok a půl takhle šíleně jezdím tam a zpět. Občas se mě někdo zeptá, jestli mě to vůbec baví, a někdy se ptám sama sebe, jestli mě to ještě baví. Přitom první tři roky na vysoké jsem takhle jezdila úplně stejně víkend co víkend a tu šílenou cestu jsem podnikala vlakem! Cesta vlakem obnášela půlhodinovou cestu z koleje / bytu / školy na nádraží s krosnou na zádech, kabelou křížem a noťasem v ruce. Cesta vlakem trvala čtyři hodiny a z toho půl až třičtvrtě jsem v závislosti na navazujících spojích trčela v nechutné nádražní…

Prosinec byl takový průlet časoprostorem, který jsem sotva zaznamenala, ale výživný tedy byl!Hned zkraje jsem obhajovala diplomku, čímž ze mě spadla několikaletá tíha…Detailík mého slušňáckého obhajovacího modelu: Ale na radování čas vůbec nezbyl, protože neúprosně běžel a já řešila věci budoucí – a po výměně několika mailů a telefonátů jsem s tlukoucím srdcem až v krku dostala vymodlené pozvání na pohovor a kam, to můžete vidět na fotkách. Ten den lehce mrzlo a ač to vypadá jak někde v Holandsku, je to mnohem blíže 🙂 Ve vší slušnosti a počestnosti jsem se mihla na několika vánočních večírcích, ale nejvíc mě dostal vánoční koncert dvou sborů, který se konal v univerzitní…

V Ústí jsme poslední květnovou neděli večer vyrazili na Střižák, odkud pak byla dolů adrenalinová cesta, protože jsem několik dní předtím slýchala od různých lidí horové historky o stádech prasat 🙂Nahoru vede spleť cestiček, my si tu naši vybrali stylem “ententýky”, až nás nakonec musela z lesa vyvést GPS 🙂Ale večer tam byl kouzelný, smrákanec u rybníka správně kýčovitý a i ohniště na buřty se našlo…

Tak už došlo na dalšího z mých přátel a letošní jaro Stáňa dokončí studium na FF a jako další z řady mých ústeckých kamarádek odejde z Ústí…Takže naše poslední společné “úterní studovnické blbnutí s foťákem” dostalo silně melancholický ráz. A pořád je to takové těžko uvěřitelné… Ale tak to je: člověk někde pět až šest let studuje, pak si sbalí svých pár švestek, odstátnicuje, o měsíc později si přijede s rodinkou slavnostně odpromovat, naobědvá se Na Rychtě, nostalgicky pohlédne na Větruši, Střekovský hrad a panorama s Mariánskýnm mostem a skálou a znovu odfrčí…Určitě v ten den bude krásně jasno a Setuza nebude ani trochu smrdět. Při této příležitosti jsem zároveň…

Každoroční ples fildy za námi a s ním uzavírám plesovou sezónu.Celkový dojem – slabší.Větruše působí hoch dojmem, prostředí jako v divadle – všude koberce a lana s bambulkama, ale naše stará dobrá Setuza to prostě není.Nejvíce mě zklamalo, jak ples zazdili naši vyučující – všeho všudy jsem zahlédla pana děkana a dva doktory.Trochu jsme se třásli na pivo za 50,-, alespoň, že byl ještě Gambáč za 30,-. Potrestáni za konzumaci toho hnusu jsme však byli – nebo alespoň já – následných bolehlavem, ale možná na tom měla podíl ta lahev vína, kterou jsme si s Járou koupili na pěší cestu vzhůru, když jsme ve Fóru zjistili, že nám v osm…

Už teď!   …jaro nám už totálně vystrkuje růžky!

Nejlepší pasáž v tiskových zprávách o otevření nové budovy Filozofické fakulty byla nepřekonatelně ta o tom, že se jedná o bývalé infekční a tuberkulózní oddělení Masarykovy nemocnice.Ano, vážení studenti a návštěvníci – hlavně dýchejte zhluboka! S otevřením nové budovy FF máme i novou studovnu. Strop je trochu nezvykle nízký, ale to je zatím jediný nedostatek, který mě trknul. Zatím se ale s přehledem stala mou nejoblíbenější místností v celém baráku, snad ji časem nepřekoná bufet! 😉 A protože není krásnější pozadí, než to knižní, trochu jsme si tam s holkama zablbly s foťákem.Se Stáňou: …a se Zuzkou: A samozřejmě se zde i tvrdě pracuje! Záchodové selfíčko nesmí chybět! Hezký den…

Syn mojí malé ségry Adámek měl v sobotu 2. narozeniny, takže se to neobešlo bez pořádné rodinné oslavy. Kromě hromady hraček dostal i dva úžasné dorty: Mimoně, kterého Adámek miluje z jakéhosi seriálu (a 300x za den z něj opakuje hlášku baba-bu… nebo tak nějak), upekla mamky kamarádka, a sušenkový vláček, ze kterého jsem byla nejvíc utržená já, dělala ségra. Když jsem ho poprvé spatřila, tak jsem trošku neuváženě prohlásila, že je vidět, že má ségra na mateřský spoustu času, načež mamka řekla, že už se moc těší na moje hostiny, až na mě s mateřskou dojde :).   Joo a tady je vidno, proč tu poslední dobou není moc…

Podzim už neoddiskutovatelně přišel a jeho postup je nezadržitelný… Fotky vznikly v pátek a já mám pocit, že během víkendu šla jeho intenzita víc a víc znát – každý pohled z okna mi přišel oranžovější a oranžovější. Všímáte si taky?

S týdenním zpožděním jsem se dostala k fotkám z posledního večera, kdy ve vaňovském přístavu kotvila divadelní loď bratří Formanů Tajemství, na které teď několik týdnů hrál soubor našeho ústeckého Činoheráku.Bylo tam krásně a díky všem těm nadšeným lidem skvělá atmosféra.Doufejme, že další akce budou minimálně stejně tak dobré… třeba již příští týden představení Dva páni z Verony na střekovském hradě! Činoherácké vyhlášené rumy… tohle byl Zacapa: …a pivo Kocour k tomu! Nevím jak vy, ale když jsou venku ty vedra, tak já vypadám jak zpařenej ovar. A nevěřím tomu, že by to šlo nějakým make-upem zarazit! Pája s Terezou a rumíky: …a s umělckem Richardem Loskotem na palubě, kde…