Prosinec

Prosinec byl takový průlet časoprostorem, který jsem sotva zaznamenala, ale výživný tedy byl!
Hned zkraje jsem obhajovala diplomku, čímž ze mě spadla několikaletá tíha…
Detailík mého slušňáckého obhajovacího modelu:

Ale na radování čas vůbec nezbyl, protože neúprosně běžel a já řešila věci budoucí – a po výměně několika mailů a telefonátů jsem s tlukoucím srdcem až v krku dostala vymodlené pozvání na pohovor a kam, to můžete vidět na fotkách. Ten den lehce mrzlo a ač to vypadá jak někde v Holandsku, je to mnohem blíže 🙂

Ve vší slušnosti a počestnosti jsem se mihla na několika vánočních večírcích, ale nejvíc mě dostal vánoční koncert dvou sborů, který se konal v univerzitní knihovně. Poslech sborového zpěvu miluju, vždycky žasnu, co se souhrou různých hlasů dá vytvořit, a obdivuji také všechny originální aranže známých a třeba i jinak obehraných fláků a je pro mě fakt záhadou, jak to někdo vůbec může vymyslet…
Takže jsem posléze strávila Vánoce třeba poslechem soundtracku ze Sám doma místo koled, protože mě na něj sbor Panoptikum skvěle naladil…

Jeden barevný outfit kancelářské krysičky… Na fotce vypadá modrý, ale byl zelený, haha 🙂

Jedna perlička z našeho tajemného budování – třeba takhle může vypadat nákup sociálního zařízení – zkouška pohodlnosti předem nutná! 🙂

Vánoční nálada u nás v kanclu…
Chvilku jsem tuhle fotku chtěla použít jako PééFko, ale vypadám tam trochu jako těhotná, takže jsem to zavrhla, aby to někomu třeba nevrtalo hlavou 🙂

Při nákupu dárků jsem udělala radost i sobě touhle jednohubkou z Levných Knih a i tím něžným přehozem pod ním (z Möbelixu):

Proběhl i souboj s nějakým moribundem, který mě na dva týdny odepsal z fitka (a přičtěte k tomu vánoční dovču a znamená to, že už jsem měsíc necvičila, grrrrpffff):

Od dědy jsem dostala tenhle úžasný čajový adventní kalendář – sice až na svátky, ale to nevadí, v adventu bych ho stejně nestihla vyzobat.

 

Adámek byl nad Vánocemi povznesen…

A hned po svátcích jsme vyrazily se ségrou do Hofu na nákupy…

Ač jsem tradičně nic nepotřebovala (až na knihy z minulého příspěvku), stejně jsem tam utratila majlant.
A určitě jsem to byla já, kdo přivolal ty mrazy, protože jsem si koupila takový ten tenoučký kabát a lá obšitá deka, který mě lákal už na podzim, ale tehdy jsem si říkala, že je to na zimu neužitečná věc. Prosinec plný dvanáctistupňových teplot mě však donutil změnit názor –
jenže znáte ten zákon schválnosti…
Silvestr jsme probendili u přátel ve vším poklidu a pak prospali půl Nového roku. Za trest pak přišla dvoudenní střevní chřipka!

Doufám, že jste měli také prosinec plný radostí a do nového roku vykročili v plném elánu!
Přeji vám jen to nej nej nej a ať se nebojíte vykročit vstříc svým snům…