Březen

Byl to povětšinou šťastný a optimistický měsíc, plný těšení na teplo a plánování letošních zahraničních cest!

Nejzásadnějším tématem měsíce března pro mě bylo zahradničení. Tedy spíš v uvozovkách: “zahradničení”, protože zasadit pár semínek do květináčů až tolik práce nedalo. Jenže u mě to bylo dosud něco nevídaného a nevyzkoušeného 🙂

Tady vidíte stav po vysetí (dvě rašící kytky koupené v Ikee a bazalka v Globusu, v ostatních jsou semínka)
Zleva: rukola, modřenec, máta, tulipán, bazalka, pažitka, bazalka, bazalka.
Ano, bazalka je zásadní! Bez té se má kuchyň neobejde.

A stav po cca dvou týdnech:

Rukola nádherně a rychle vyrostla, ale vzápětí stejně rychle uhnila. Asi mě to ani nemrzí, protože mi nechutná, je divně hořká. Máta vyrašila jako poslední, když už jsem vůbec nedoufala, že se ještě zadaří. Měla jsem důvodné podezření, že v sáčku se semínky nic nebylo 🙂
Pažitka už vytasila pár chlupů a bazalka udělala pěkný kobereček. Tulipánům vykvetly jen dvě hlavinky ze tří. Ale jsou krásné! Bohužel už je po nich. Blažily mě týden a jednoho rána měly květy vyvrácené naruby. Asi už se nemohly dívat na ten marast, co řádil venku…

Jídlo

V březnu toho moc k zaznamenání nebylo, protože jsem příliš nevařila a fotky krabičkových jídel, která odebíráme v práci, za tu námahu nestojí.

Tohle byl ale jeden z mých vzácných pokusů a zkoušela jsem udělat karboše z červené čočky. Když pominu, že jsem neměla strouhanku a tak jsem do toho namíchala co šlo obilného, tak asi nepřekvapím, že výsledek nic moc. Pohromadě to nedrželo, takže jsem těsto nakydala do lívanečníku a místo karbošů tak vlastně byly čočkové lívance. Bylo to supersuché, zachraňovat musela wasabi majonéza.

Víkendové palačinky už jsou něco jinšího. Samozřejmě je dělal Jára 🙂
Já jsem je sama zkoušela jednou a ačkoli (si myslím, že) jsem dodržela všechny jeho radu a postupy, tak se nedařilo, trhaly se a chutnaly víc jako vaječná omeleta než jako palačinky! 

Čaj z anděliky čínské.
Pracuji na srovnání své hormonální situace po vysazení antikoncepce a bojuji všemi dostupnými prostředky. Brzy bude článek na toto téma.

A tohle je fotka tvarůžkové večeře z naší facebookové tvarůžkové výzvy na podporu skomírajícího odbytu olomouckých tvarůžků 🙂

Březnové nákupy

Bude možnááá samostatný článek, který bude souviset s čistkou skříně. Kdybych jen nebyla tak líná.. ehm: zaneprázdněná!!!

Článek o polobotkách naznačoval, že se chystám na nákup nových steelek.
Což o to, to bylo celkem snadné a do tří dnů byly u mě.
Nyní je reklamuji. Na levé botě (na fotce to vůbec nejde vidět) je nějak špatně přišitý jazyk a dělá se mi v tom místě boulička, která při chůzi nepěkně tlačí.
A tak nějak jsem se rozmyslela, že podruhé už nechci černé 😀

Dalším nákupem byly nové hodinky. Těch prostě nemám dost, jenže každé šlapou v průměru tři měsíce, poté nechám vyměnit baterku a od té chvíle si s časem dělají, co chtějí… Nebo mají koženkový pásek, který se po měsíci nošení doláme a odrolí. Možná je chyba si kupovat hodinky v průměru za tři kila jenom kvůli barvičce.
Mám vyhlédnuty jedny od Fossilu, ale to bude jednou za odměnu.. třeba k promoci 🙂
Jo ale tohle byl skvělý kup, ne že ne… Měla jsem je zmerčené ve slevách na Asosu asi za 22 Eur a ten den, kdy jsem si je odhodlala objednat, je zlevnily až na 13 Eur, to bylo prostě štěstí 🙂

A tyrkys mě nějakou náhodou nepouští 🙂
To jsme byli letos poprvé běhat – z Horních Pasek do Bad Brambachu a zpět.
Bylo cítit, že je to první běh – cestou dolů ukrutné píchání v boku, cestou nahoru totální zoufalství… protože nesnáším kopce!

Horní Paseky neboli Oberreuth…

 
Ze čtecího koutku:

Březen – měsíc čtenářů.
No, v mém případě moc nee, příliš jsem tomu nedala.

Stále trvá stav rozečtení Stoletého staříka. Musím přiznat, že mě příběh neuchvátil natolik, abych musela číst dál. Zábavné jsou vzpomínky na mládí, ale příběh, který se odehrává v současnosti – tedy, že stařík utíká s náhodně ukradeným kufrem plným peněz před gangstery i policií, mě příliš nebaví. Taky mě trochu deptá, že se mi ve čtečce nezobrazují čísla stránek a já tedy vůbec nevím, kde jsem. Když z knihy vyjedu, tak mi to ukáže jen jakousi osu, podle které jsem tak ve třetině. Jenže tím, jak to čtu po kouskách, už nedokážu odhadnout, kolik času jsem knize dosud věnovala. Před pár dny jsem se stavila v knihkupectví a tuto knihu jsem si tam ve fyzické podobě prolistovala. Zjistila jsem, že jsem na tom mnohem hůř. Je to pořádná bichle a já jsem reálně tak v jedné patnáctině.
Asi mi bude taky sto, než to dočtu 🙂

Co mám ale rozečteno nově (rozuměj březnově-nově, tudíž už více než měsíc), ale co mě sakra chytlo, je kniha britské novinářky Caitlin Moran a na potkání ji každému doporučuji!
Vůbec jsem netušila, že nějaká taková paní existuje, ale protože pravidelně sleduji také mnoho knižních blogů, četla jsem zajímavé recenze na její novou knihu Morantologie (tu mám rovnou půjčenou taky, protože v ústecké knihovně zřejmě současný feminismus moc nefrčí:D) a ty mě navnadily – jako první tahle a pak tahle.
Asi se tu zatím nebudu více rozepisovat, ale je to velmi výživné čtivo – natvrdo vypálené myšlenky, za které se kolikrát člověk stydí, že ho vůbec napadly (ale mě teda napadly!). Jak se holka z početné hipísácké rodiny musela vyrovnávat s pubertou – to mě na chvíli vrátilo zpátky, k první menstruaci, k hádkám s mámou, jestli už se můžu holit atd. Jajajaj! Ještěže člověk dospěje tak rychle…
Na jednu stranu se nešetří sprostými slovy, ale na druhou nechybí odkazy na myšlenky Simone de Beauvoir a jiná feministická díla a všechno to krásně zapadá.

I když ještě nejsem ani v půlce, tak prostě doporučuji!

Docela mě pobavily některé recenze na Databázi knih, kde to třeba hned prvního negativa velmi pobouřilo! 🙂

Film

V březnu jsem viděla přesně jeden film.
Jednalo se o finský umělecký dokument o blogerkách “Sama sebou” v rámci festivalu Jeden svět. Zajít na něj mě lákalo, protože po filmu následovala beseda s prakticky nejznámější českou blogerkou Nicole z A Cup of style. Film byl ale spíš zklamáním. To přízvisko “umělecký” je tam totiž zásadní, moc jsem to nepobírala a vleklo se to jak nudle.
Já prostě nejsem na tyhlety počiny naladěná.

A tohle je prosím pohled na poslední březnový den.
Moje těšení na jaro dostalo pořádnou ťafku…

Ale nevadí, nepřestávám se usmívat (nosím teď totiž často rtěnku a ta na úzce stažených čárkách rtů vůbec nevynikne!:) a přezutí letních pneu jednoduše o 14 dní odložím…

Poděl se o článek na Facebooku