Milešovka
Na Milešovku je z Ústí výhled snad ze všech stran. Majestátně se přede mnou tyčí vždy, když jdu do práce. Vidím na ni z okna. Často je zahalena v mlze, či na jejím vrcholu probíhá zuřivá bouře.
Je to nejvyšší hora Českého středohoří, sídlí na ní významná meteorologická stanice a říká se jí také Hromová hora (ne náhodou se německy nazývá Donnersberg). Vylézt na ni je “povinnost” každého Ústečáka a mě se tato čest dosud vyhýbala. Proto jsem si již na jaře dala úkol, že letos v létě ji pokořím.
Stalo se tak sice až 6. září, ale protože kalendářně to de facto léto je, tak jsem svůj cíl splnila 🙂
Nevyrazili jsme ale úplně z Ústí, nechali jsme auto v Bořislavi, ale trefit tam taky nebyla úplná legrace 🙂
Poprvé přijel do Ústí Jára s Benderem, takže hnedka schytali výlet na nejvyšší kopec v okolí. Ale to je přeci jasné, že jsem si je musela oba pěkně ověřit, s lenochodama já nepeču 🙂
Trochu lego..?
Pod Milešovkou mají kamenné skulptury, které nazývají “místní zvláštnosti”. Domnívali jsme se, že se jedná o zeměpisné souřadnice daného místa (třeba pro ulehčení lovcům kešek, hehe), ale GPS ukazovala něco jiného.
Trošku jsem pogůglila a našla vysvětlení zde. Jedná se tedy o souřadnice Mnichova. Další sochy potom odkazují ke společné historii se sudetskými Němci.
Jára s Benderem odpočívají v prvním výškovém táboře:
Konečně zblízka ona věžička, podle které Milešovku poznám z každého úhlu 🙂
Mrak neexistuje!
Nejzvláštnější věc: haldy mrtvých okřídlených mravenců!
Byli úplně všude, lezli nám za trička a do vlasů. Zeptali jsme se na ně pokladníka a prý se tam každoročně na jeden týden slétávají zemřít a vzápětí za nima přilétají vlaštovky, aby se jimi nakrmily před dlouhou cestou…
Nějaká panoramata:
A je vidět, že po mě lezou! Mravenci!
Lov hrušek, které jsme si večer naládovali do palačinek 🙂
Kola, schovaného v nádrži, jsme si všimli až cestou zpátky 🙂
Třeba ho tam ukryl atentátník na Heydricha?
Sláva nazdar výletu!
