Týden plný konferencování
Minulý týden byl asi nejnabitější, co si pamatuju…
Ve středu jsem vyrazila do Hradce Králové, kde jsem měla na konferenci pro mladé vědecké pracovníky příspěvek o příkladu ženy-odbojářky za druhé světové války.
Ráno mi ujely hned dva vlaky, takový expert jsem snad ještě nikdy nebyla… Cestu na ten první jsem úplně vzdala, anžto jel i z jiného nádraží. Druhý se mi rozjel přímo před nosem… Nakonec to ale skončilo vtipně, protože kamarádka, která jela tím prvním, dorazila do Hradce ještě asi dvacet minut po mně, protože někde spadla trolej na koleje.
Svůj příspěvek jsem měla prezentovat před druhou hodinou, takže jsme si ještě se zbytkem ústeckých účastníků zašli na oběd a dali si (já na kuráž) trutnovského Krakonoše.
Při přednášce jsem byla krapet nervózní (tak, že mi cukala noha a nešlo s tím nic dělat:)), ale celkem jsem to ustála a dokonce publikum pobavila (naštěstí obsahově, ne sebou), takže pocit dobrý.
A pak už byl čas “ochutnat” Hradec…
Nedoporučuji lodičky, ve kterých jsem se tam prošla, je tam až příliš kočičích hlav.
Novým pivním zážitkem bylo regionální pivo Car. Dali jsme si při společné večeři s ostatními účastníky konference asi čtyři a pak tradá do víru města. No víru… Skoro všude zavírali ve 23 hodin.
Nejdřív jsme zamířili do Pivovarské Brány, kde čepují různé speciality, a my ochutnali především Gočára s Kotěrou 🙂
Když nás vyhnali, příliš možností už nebylo. Tou nejbližší byl nonstop bar Metro, kde měli jukebox a na čepu Bernarda. Přesto to však nebyla špatná volba a dokonce tam dorazila i část historiků, kteří vedli naši konferenci, takže jsme ještě ve čtyři ráno mohli vést zasvěcené debaty (haha).
A pár telefonních a instagramových obrázků z Hradce…
Vědecká knihovna:
Galerie moderního umění:
A válečka před Filozofickou fakultou 🙂
Cestou k nádraží:
Provizorní oběd ve stylové kavárně Art Cafe, kterou moc doporučujem!
Doma příliš času na odpočinek nebylo. V pátek klasicky do práce a opět rovnou s narvaným báglem – odpoledne mě již čekala cesta do Prahy na dlouho plánované setkání studentských historických klubů. Za UJEP jsme tam dorazili já a spolužák Tonda, ač u nás vlastně žádný historický klub nemáme. Ale byla to pro nás zajímavá výzva, jak takové kluby můžou fungovat, a já byla především zvědavá, jak “vypadají” ti jiní studenti historie z jiných univerzit. A sešla se parta opravdu skvělých a inteligentních lidí a díky společným zájmům jsme debatovali až do noci (to už na trávníku před kolejí s vínem z večerky).
Co mě nejvíc zaujalo na možnosti se scházet s jinými studenty historie, bylo především odstranění existujících (a často naprosto směšných) rivalit mezi jednotlivými univerzitami. A také jsme o tom dostali důkladné poučení – jak se tradičně nesnášejí Pardubice s Hradcem a Olomouc s Budějovicema ááátd. Přitom s těmi prapůvodními příčinami nemají dnešní studenti již nic co k dočinění a přesto dál přejímají kolující názory.
Komunikace mezi spolky by také mohla lépe informovat ostatní historické katedry o interních problémech, které se dosud na veřejnost dostávají jen v podobě polopravd a drbů. Proč byl odvolán ten který vedoucí či děkan? Proč tenhle protestně odešel na jinou školu? Jaké problémy řeší studenti ve svém senátu?
Třeba by to mohlo aspoň trošku fungovat…
Tady už s Tondou představujeme náš neexistující spolek… Jako jediní jsme neměli prezentaci, ale na co, když se budeme za chvilku stěhovat do nové budovy.
Přesto jsme ale zaujali třeba myšlenkou historických seminářů, množstvím a rozmanitostí našich exkurzí a výletů atd. A velkou zásluhu měl především Tondův nadšený výklad 🙂
Závěrečná společná:
A celé to mělo i jeden vedlejší pozitivní efekt: mám svojí ústeckou alma mater i přes její mušky zase o dost raději! Ač si o nás myslí kdo chce, co chce, spousta věcí u nás funguje skvěle a rozhodně máme na to být i inspirací větším (“slavnějším” či “prestižnějším”?) univerzitám 🙂
7 komentáře
Anonymní
Taky jsem měla tu naší alma mater ráda, dokud jsem nešla na navazující. Může to být ponorka nebo něco jako přechozený vztah a je pravda, že všude je něco, jenže těch ALE je tu už poměrně hodně.
Stáňa H.
Lucie Velková
Mě navazující taky zklamalo a to jsem říkala i těm studentům z jiných škol. Jsem ale zvědavá na tu novou akreditaci, i když mám strach, že posun půjde jenom jedním směrem – vznik nových uměnovědních, ale žádná změna u klasických historiků, kteří by se rádi zaměřili třeba na moderky.
Spíš to moje nadšení vyplývá z doprovodných akcí. Výuka jako taková už je tak dlouho za mnou, že tu už prostě neberu v potaz 🙂
Anonymní
Čeho jsem si tu vždycky vážila byl přátelský vztah vyučujících ke studentům a že tady nejsem jenom číslo, ale osobnost. S těmi historiky máš pravdu a jak na moderní dějiny, tak i na novověké nebo starší. To archiváři se prostě zruší, ačkoliv se dá říct, že jako jediní máme uplatnění a je o nás zájem. To je hezký, že máš nadšení z doprovodných akcí, ale exkurze jsou pro vyvolený a u studentů převažuje většinu času právě ta výuka.
Anonymní
Myslím, že je moc dobře, že se to setkání uskutečnilo, mám takovou představu, že když jsou lidi "v pohodě", přátelský, příjemný a milý, tak je přece úplně jedno, jakou školu studujou či jestli je nějaká "v dávnověku daná a po generace děděná" nevraživost mezi školami/katedrami…to jsou nesmysly. To, v jakém městě VŠ studuju snad ještě neurčuje moje charakterové vlastnosti 🙂 A myslím, že jste si to tam určitě potvrdili. Někdy o tom musíme dát řeč, zajímá mě to! 😉
A co se naší školy týče…navazující – stejně jako bakalářský – studium mají svoje mouchy, ale pořád si myslím, že co se týče přístupu ke studentům, měli bychom být za naši školu moc rádi. Právě proto, že nás znají jmény, že nejsme jen čísla mezi stovkami jiných, že se snaží nám ve spoustě věcí vycházet vstříc…. Chápu Stánino rozhořčení nad tím, že se nedostane na exkurze. Ale na tom je zkrátka postavenej jeden konkrétní projekt, kterej stejně trvá jen určitou dobu, tak je to u každýho projektu, že je nějak a pro někoho profilovanej. Ne všechny exkurze jsou ovšem z toho projektu (ačkoliv poslední dva roky ano, pravda)…až jednou bude iniciativní a vymyslí projekt pro archiváře/jednooboráře/filozofy/, pak zase budeme na vedlejší koleji my a třeba ten projekt bude pro víc lidí a bude mít větší smysl. Berte v potaz to, že projekty se taky připravujou na nějakou dobu dopředu a to že třeba poslední čtyři roky jsou obory, pro který zrovna tenhle projekt byl plánovanej, na studenty dost slabý neznamená, že tomu tak bylo vždy. Holt možná krok vedle, ale taky poučení pro příště…
zazvorek
Mojmír Churavý
Dobrý den, moc se Vám omlouvám, že Vás takto kontaktuji, zdá se podruhé, ale mám k Vám velkou prosbu. Souvisí s tím, co popisujete ve svém blogu. Tj. s Vaší přednáškou na téma Anna Pollertová žena – odbojářka za protektorátu. Víte můj děda byl generál Josef Churavý, člen Obrany národa, spolupracoval s Petičním výborem Věrni zůstaneme a já jsem teď nedávno se ponořil do studia jeho slavné minulosti. A při té příležitosti jsem narazil na paní Annu Pollertovou, která po jeho zatčení v Praze v ulici Na Františku v říjnu 1941 odnesla před nosem gestapa z jeho ilegálního bytu psací stroj a aktovku plnou odbojářských dokumentů, čímž mu tenkrát dost zásadně pomohla. No a chtěl bych se o této paní Anně Pollertové dozvědět víc. Tak jsem už i něco málo našel na internetu, ale narazil jsem na Váš referát o ní a na Vaši diplomku o rodině Baumových. Prosím ozvěte se mi na moji mailovou adresu mchuravy@seznam.cz abychom se mohli domluvit. Potřeboval bych totiž s Vámi konzultovat zdroje, ze kterých jste informace o paní Pollertové čerpala, případně Vás laskavě požádat o text Vaší přednášky, pokud by jste byla ochota se o něj se mnou podělit. Moc by mi to pomohlo. S úctou Váš Ing. Mojmír Churavý.
Anonymní
Jenže projekty nemají být dělané jen pro vybrané obory, ale pro všechny studenty katedry, stejně tak to funguje třeba na FŽP nebo jiných fakultách. Řádně studuju, plním si své povinnosti a co z toho? Kdybych se flákala na růžku, nebudu mít vystudováno, ale jako grantový obor můžu jet na exkurzi, tohle mi hlava nebere. Dalším úhlem pohledu může být i to, že jedou lidé co tam být už vůbec nemají…. Nejsem pro projekty, které budou jen pro vyvolené, jsem pro to, aby tam mohli všichni. Jsem na škole jako student a jsem tu teď, takže teď je pro mě důležité co se tu děje, ne až jednou a co kdyby. A příště… to je jak s tim plotem https://www.youtube.com/watch?v=miyVM5PhZQE
Anonymní
Ta pomyslná zeď, která se staví mezi jednooborové historiky a nás (KHR, DP) se mi nelíbí. Jsme tady jednou parta studentů a ne jednotlivé obory, některé s projekty a některé bez projektů.