Mise kozačky: splněna

Pořídit si nové kozačky patřilo do seznamu příprav na letošní zimu (mise pořádné šněrovací boty také, tato výzva stále platí, nicméně ji dávám na chvíli k ledu).

Poslední dva roky jsem nosila modré semišové kozačky od Deichmanna, které mě ve slevách přišly cca na 350 Kč, takže jsem je příliš neprožívala. Kupodivu ale sloužily slušně, letos už jsem na nich ale našla nějaké ošoupaniny a navíc mě začala iritovat jejich barva – v hnědém kabátu a vínových kalhotách jsem si připadala jako z cirkusu.
Takže jsem si vyrazila omrknout nabídku ústeckého nákupního centra – navštívila jsem Humanic, Deichmann, Reno a CCC (tímto se omlouvám panu Baťovi, ale byla by to zacházka). Mají jich mraky, takže to vyžadovalo strategii a já se s Vámi o ni moc ráda podělím.

1) Hledala jsem kozačky bez podpatku, to mi umožnilo vyselektovat více než 3/4 dostupné nabídky.

2) Klasické barvy, ideálně černé. Ještě by se dalo uvažovat o hnědých. Šedé či béžové jen pokud by mě opravdu uchvátily.

3) Už žádný semiš. Nechci ani žádnou kombinaci materiálů (chlupatina, půlka semiš/ půlka koženka…), žádný výrazný lesk, žádné přezdobení (max. dvě přezky na jedné botě).

4) Cena do dvou tisíc. Ano, všechny boty za tři a půl tisíce byly velmi krásné snad bez výjimky. A pravá kůže taky láká, přeci už jen slepě nenakupuji, ale rozumně do sebe investuji! Ale bohužel jsem v šetřícím režimu a jelikož boty hodně střídám, tak se nepovažuji za tak náročného zákazníka a koženka mi stačí.

5) Po zvážení všech podmínek už byla selekce celkem jasná. V Deichmannu nic, tam to na mě až příliš páchlo plastem a lepidlem. Vůbec mě nepřekvapuje, že jsem se nakonec vrátila pro ty úplně první, které jsem si vyhlédla. Líbí se mi na nich, že se dá přezka utáhnout v případě, že si je vezmu k punčocháčům, a povolit, až do nich budu zastrkávat gatě.

Takže tady jsou:

Podle fotek to jde poznat hůře, ale jsou černé.
Jsem ráda, že to mám z krku. Vždycky se bojím, že když se pro něco definitivně rozhodnu, tak za pár dní najdu jinde mnohem lepší. Jenže to bych si nikdy nemohla koupit nic.

Další potřebností pro mě byla černá kabelka. Nijak to ale nehořelo, takže jsem její koupi nechávala náhodě. A vyplatilo se – v Lindexu jich zrovna měli hned několik podle mého gusta ve slevě (což se stává naprosto vyjímečně!), že jsem se vůbec nemohla rozhodnout, kterou vzít, ale nakonec zvítězila má praktická stránka a vybrala jsem tu největší.

Na fotce vidíte i další nové černé věci (koženkovou kolovou sukni a tričko z Tally Weijl).

Jako se temní dny venku a spolu s nimi má duše, potemní také můj vzhled 🙂

Jaké nákupní strategie praktikujete Vy? 🙂

hadříky: kozačky – Humanic, kabelka – Lindex, sukně a tričko – Tally Weijl

Poděl se o článek na Facebooku