Izmir
Turecko mě nikdy ničím nelákalo. Především proto, že neznám řeč, nijak extra mě nezajímá jejich kultura a opravdu nemám ráda islám. Naše univerzita je však pro turecké studenty vyhledávaným útočištěm a ročně jich tu máme kolem stovky (a počty stoupají). Je zvykem partnerské zahraniční školy navštěvovat a tak, když jsem letos dostala možnost prezentovat článek na mezinárodní konferenci v Izmiru, tak jsem si zároveň vybrala i jednu z izmirských univerzit k monitorovací návštěvě.
Izmir ale naprosto překonal mé očekávání – velkolepé moderní město s historickými zákoutími, na svazích olivové sady a nádherně modré moře…
Cesta utekla celkem příjemně – letěli jsme s Turkish Airlines a jejich servis byl bezchybný – hlavně tedy skvělé jídlo v letadle 🙂 Mezipřistání v Istanbulu bylo (až na šílenou frontu na pasové kontrole) taktéž úžasný zážitek – tohle cca 16 milionové město jsme přeletěli pěkně nízko a ještě ho pěkně obkroužili, takže výhled stál opravdu za to. Navíc je zdejší letiště přímo ve městě a z oken vidíte moře. Mít tam těch 8 hodin na přestup, co jsme měli při poslední cestě v Athénách, tak by se dalo leccos podniknout! Času však bylo málo.
Izmir
Izmir neboli starořecká Smyrna je od Istanbulu vzdálen něco přes hodinu letu letadlem, má nějaké 4 miliony obyvatel a řadí se vůbec k nejmodernější tureckým městům. Leží v úzkém zálivu, takže když stojíte na pobřeží, tak ho vidíte téměř kolem dokola 🙂
Takhle vypadal chvilku po ubytování v hotelu:
A takhle ráno:
Hotel Kaya byl prostě boží… Byl sice kus dál od centra, ale zato v lokalitě, kde se nachází mnoho termálních pramenů. Hotelové lázně jsou otevřené do půlnoci a tak nebylo nad čím váhat a volný čas tam byl využit beze zbytku 🙂
První dopoledne jsem měla volno a tak jsem vyrazila s kolegyní Marií z Běloruska (která žije v Polsku a má manžela Nora, prostě internešnl) na tržnici plnou “značek”. Na to otravování tureckých prodejců asi nikdy nezapomenu a tak moc mě to rozčilovalo, že jsem si vůbec nic nekoupila. A ani, když jsme tam poslední den byli podruhé.
Ani jsme s Marií netušily, jaké dobrodružství se nám naskytne. V Izmiru totiž spotánně vypukla demonstrace proti vládě jako reakce na důlní neštěstí, které se nedávno přihodilo v Somě (podrobnější zprávy například zde). Srocení několika stovek především mladých lidí začala rozhánět policie s vodními děly a bylo tak zablokované celé centrum, které jsme potřebovaly přejít. Dav se několikrát panicky rozprchl a strhl nás s sebou a nebylo to vůbec nic příjemného…
Ale teď už zlé pryč a přistupme ke krásám Izmiru!
K molu přijel náš ústecký Benešák!!! 🙂
Pokračování příště!
