Kréta

Těch pár dní na Krétě uteklo jako voda a já se stačila taktak trochu prohřát na tamních krásných 32 stupních, které jsou ale ve spojení se středomořským klimatem a jemně profukujícím vánkem od moře pocitově úplně jinde než stejných 32 stupňů z předminulého týdne v naší kanceláři!
Na víkend následoval pád do zamračeného ašského bubákova s 11 stupni…

Že se po Krétě proháněl bájný Minotauros, kterému servírovali čerstvé panny, to jistě není třeba dlouze představovat. Návštěva ruiny kdysi pohádkového paláce Knossos byla jasný plán, zbytek se vyvrbil cestou.
Možná jste jako já nevěděli, že se Kréta skládá ze čtyř krajů, nesoucí většinou název podle svého největšího města. Já měla štěstí za svou krátkou návštěvu vidět tři z nich. Projeli jsme ostrov ze severu na jih (což nebylo příliš daleko – Kréta má na délku nejvíce 70 km, takže ji směrem dolů sjedete za hodinu a půl) a částečně směrem na západ. 

Ubytovaní jsme byli v hotelu Marin v centru Heraklionu, což také tvořilo naši startovní pozici. Když jsme poznali další města, tak nám došlo, že Heraklion není zrovna úžasná volba. Je to špinavé, zmachťané betonové město, bez pláží, zato s mořem plným odpadků, ale vzhledem k tomu, že se v něm nalézá letiště a jen šest kilometrů z centra dojedete na hlavní krétský turistický trhák – ruiny paláce Knossos, je to významný strategický bod.

Chanel za tři ojra? Nekup to!
Celkově mě překvapilo, jak se tam bez okolků prodávají fejky… Tržiště bylo plné Conversek, Vansek a Todsek pod dvacet euráků. 
Holt krize přišla i na kecky!

První řecké pivo – Mythos

Centrální náměstí, výhled ze skvělé třípatrové restaurace “Veranda”: 

Romantické vlnobití…

Nejvíc mě na Heraklionu fascinovaly strašně uzounké ulice, se kterými ale žádné auto nemělo problém. A i když jste měli pocit, že tou ulicí snad nic většího než Corsa neprojede, i tak tam bylo stále dost místa na všudypřítomné motorky a skútry. Málokdy potkáte někoho s helmou a vůbec není neobvyklý pohled na motorkáře v kraťasech, majícího mezi ramenem a uchem zaklíněným telefonem a v ruce třímající kelímek s ledovou kávou.
Ledová káva je další znamení Kréťanů.
Prodávají ji všude. Buď si můžete koupit klasické frappé, které ale já osobně nepreferuji, protože mi nechutná ta kávová pěna, která se nikdy nezpustí, nebo řeckou kávu, což je obdoba naší překapávané.

Tato je fotka je velmi nepěkná, ale nejlépe zachycuje zmiňované frappé 😀

Tak to by byla první ochutnávka z Heraklionu a příště už se vypravíme za památkami 🙂