Na skok do Holandska
Dohromady tam i zpět 1500 km s čerstvou technickou dalo mé auto jako nic a já jsem zase o dost zkušenější řidič. I když jsem samozřejmě neřídila celou dobu, spíš něco málo přes třetinu.
Jára však byl skvělý komentátor dění na silnici, takže pro mě předtím ta nejnudnější věc, jakou jízda po nekonečné dálnici je, dostala úplně jiný rozměr, protože jsem nikdy plynulý provoz nepovažovala za živoucí organismus tvořený jak inteligentními řidiči, schopnými předvídat, tak naprostými idioty, kteří si v hlavě přehrávají asi Need for speed.
Počasí bylo tak skvělé, že jsem se první den spálila na břiše (po celonoční jízdě a postavení stanu v kempu jsme si zdřímli na sluníčku) a druhý den pro změnu na zádech při blbnutí v moři. Namazala jsem se totiž sama stylem kam ruka dosáhla.
Dnes už jsem oloupaná jak sváteční páreček.
Sever Holandska, neboli Friesland (no, ledovou zemi to v těchto dnech skutečně nepřipomínalo), jsme jeli navštívit kvůli narozeninám jedné malé slečny a jsem hrozně ráda, že jsem toho mohla být součástí.
O nějaká velká panoramata se ale s vámi nepodělím, protože toho moc k vidění nebylo. Prostě placka, krávy, cihlové domy a sem tam kolo a to už známe z loňské dovolené...
Náš kemp, kde jsme byli jediní cizinci…
…a jak vidíte, ani místní nás příliš neutiskovali 🙂
Polní kuchyň ale měla vše, co jsme potřebovali!
Svítívě modrá zadnice patří mě, to jste jistě poznali 🙂
Příště snad bude na objevování holandských krás více času!
