Přes Klíč na Klíč
…tak Collegium Cibium nazvalo sobotní výlet po sudetských krásách, který se po dvou odkladech skutečně uskutečnil.
Vyrazili jsme v osm ráno vlakem na Českou Lípu, kde nás čekal přestup na motorák na Liberec.
Čekání nám ukrátilo posečkání v českolipské nádražce, která nás nalákala na pivo Podkováň, které většina z osazenstva ještě neměla možnost ochutnat. Bylo to však trpké zklamání. Místní štamgasti nevěřícně kroutili hlavami, když zástup cibiánů postupně vracel nedopité půllitry zpět do výdejního okénka…
Z motoráku jsme vystoupili na zapadlém nádraží obce Svor a tam už se před námi rýsoval první vrchol výletu – kopec Klíč.
To je on:
Pozůstatky nedávných Velikonoc…
Výstup na Klíč provázely poslední známky zimy a někteří toho dokázali necitelně zneužít..!
No… bohužel jsme nebyli jedinou partou, která měla toho dne na Klíč spadeno 🙂
Hromadné foto s dětskou výpravou… Mládež je potřeba vzdělávat od útlého věku, o to se postaral Kuba s Hrubajzem!
Po setkání s Honzou a jeho rodinkou přicházíme do Cvikova…
…kde jsme si zhusta rozšířili znalosti z biologie jistých obojživelníků!
…a kochali se sudetským romantismem
Cílová rovinka k druhému cíli dne – pivovaru Cvikov:
Koštli jsme Klíč 12°, Luž 10° a předtím ještě z petky Skláře 8° (ten však radíme použít maximálně jako brutálně vychlazený ionťák na letní cyklovýlet).
A k pozdnímu obědu bodly špekové knedlíky…
A po cestě domů zapadající romantika z vlaku…
Sečteno podtrženo: supr výlet, počasí, které nás vysvléklo do triček a vytáhlo ze zimního spánku mé pihy. Díky spoluúčasti polské stážistky Kasii, které nikdo neřekl jinak než Kačenka, jsme přirozeně provázali češtinu s polštinou i angličtinou a hlavně obohatili novými výrazy zvláštní jazyk všech slovanů zvaný slavikanto (podle Kuby takové esperanto slovanských národů).
Přišlo i pár psychicky náročných momentů, ale asi bych nikdy nemohla být úplně vyrovnanou osobností, kdyby nebylo zapotřebí trénovat vedle těla i ducha.
Jaro, prosím pokračuj ve svém hřejivém tempu a přej všem dalším výletům!
