Srpnová Ohře

Uplynul měsíc a já se opět ocitla v lodi na Ohři 🙂

Tentokrát jsme vyrazili s partou lidí z práce, takže by se to dalo nazvat jako takový malý teambuilding. Prognóza počasí příznivá nebyla, ale nakonec to bylo fajn, s deštěm si poradila pláštěnka a když pak vzápětí vykouklo slunce, tak si nebylo nač stěžovat.
Horší byl mokrý stan, takže noc jsme nakonec dali jen jednu…

Už cesta z Ústí byla vtipná, protože Ctiradovo auto nevypadalo zrovna jako nějaké, které to zmákne – trochu rezavé, loď pofidérně přikurtovaná a hlavně vypuštěné kolo…

V loketském kempu čepovali Permona a to 11° a 10° Summer Ale, což bylo velmi příjemné pitivo 🙂

V noci pršelo a ráno déšť vydatně pokračoval…
Kemp vypadal naprosto přívětivě! 🙂

Ponožky v sandálech se snažily hřát nožky do poslední chvilky, než bylo nutné nastoupit do lodi 🙂

Slunečné chvíle ale byly! Jako třeba tady na Svatoškách, kde je prostě krásně!

A v hospodě měli i živého papoucha na vodítku!

Tady už parkujeme na Hubertusu, který jsem si klidně nechala ujít a tak na našich lodí přejeli jen odvážní a hlavně Ctirad.
Trochu se mi i chtělo, jenže nějakou hodinku předtím jsem byla čerstvě převlečena do suchého.
To by totiž nebylo, aby se objevil nějaký karambol. Ne, loď jsme s mou kolegyní Lenkou neudělaly, to jen já jsem si zaplavala ve dovumetrové hloubce pod jezem…

Sjížděly jsme totiž jez v Karlových Varech. Bez toho, aniž bychom si ho předem prohlédly. Prostě se řeklo, že jedem, a ve štrúdlu pěkně jedna loď za druhou. Ani zezdola nikdo nehlásil problém. Jez mě dost překvapil, protože byl větší, než jsem čekala. Vlastně jsem čekala jen stupínek. Ale ani to nebyl problém. Bohužel pod jezem čekal kámen. Velký.
Naše loď na něj pěkně najela a zůstala sedět.
Jako obětavý háček jsem okamžitě vylezla z lodi a snažila se ji z kamene dostat. Krok vlevo a bylo jsem ve vodě po pás… Nějak jsem si zvykla, že pod jezem většinou bývá mělko. Loď se dostala konečně z kamene, já udělala další krok stranou… a už jsem nedosáhla. V takové situaci už není dobrý nápad snažit se dostat do lodi. Takže bylo nutné doplavat ke břehu, kde to jako na potvoru zrovna pěkné a čisté nebylo!

Oceňte ale, jak máme nádherně duhově zbarvenou flotilu! 🙂

Ctirad v dramatickém záběru…

Menší zastávka, na kterou nás vylákal živý zpěv country kapely 🙂

A večer v Dubině s vodkou s džusem.
Při vystupování nás napadl roj vos.
Pět minut po výstupu se přihnal vichr a bouřka.
Hospoda byla plná.
Kolem hospody smrděla žumpa, ale neuvěřitelně. Hovna!
Zima a mokrý stan.
…takže pro část z nás konečná.

Ale stejně jsme si to užili a za rok, doufejme, vyrazíme zas!

Ahooooooj!

(fotky jsou mixem mých a mých skvělých kolegyň, takže tímto jim připisuji náležité autorství)

Poděl se o článek na Facebooku