Uplynulý duben

Hmm, nějak jsem se na tomto pravidelném měsíčním shrnutí zadrhla. Byl to výživný měsíc, ale vše proběhlo tak nějak v cuku letu, že mi musí pomoc kalendář a fotky, abych ho vůbec zrekonstruovala.
Nebudu to ale nijak zvlášť protahovat, takže: měsíční shrnutí je tu!

Kulturno

Tento měsíc trochu slabší článek mého programu. Jedna návštěva Činoheráku, konkrétně jsme byly s Eliškou na hře “Hlas srdce”, což byla taková hodně ironická romantika a skvěle nám sedla, i když mezi mé favority této scény se nezařadí. Asi jedna návštěva Café Max, kde Martin Krsek svým obvyklým rozkecaným způsobem vyprávěl o plánované rekonstrukci leteckého závodu z roku 1914. Na netu je k akci milion odkazů, ale pokud se chcete dozvědět více, hlavní je tento.

1. dubna proběhla na naší fakultě vernisáž výstavy “Zlomená křídla/BrokenWings“, která dokumentuje osudy amerických letců, sestřelených v severozápadních Čechách. V tuto chvíli už je s ní Martin Veselý v Americe, aby se alespoň symbolicky tito piloti vrátili domů. Podrobnosti například v tomto videu.

(vyfotil mě dvorní muzejní fotograf Jirka Preclík)

…a na výstavě jsme si kromě kůltůrna samozřejmě užili i trochu legrace 🙂

Velikonoce jsem strávila v Aši, ale tyto svátky se z mé strany dočkaly úplné ignorace…
No a to by tak bylo ke kulturním zážitkům

Sport

Tak ten na tom byl mnohem, mnohem lépe!

Když do něj započítám i turistiku, tak jsem zde psala o Cibiánském pochodu na Klíč.
Hned druhý den jsme s Eliškou letos poprvé vyrazily na brusle, což se oproti našemu poslednímu podzimnímu bruslení obešlo bez úrazu a úhony. Daly jsme si necelých 15 km na labské cyklostezce od Benešáku po Valtířov…

…a v Olšinkách si daly zaslouženýv ionťák… 🙂

V dubnu jsem také konečně mnohem častěji vybíhala…
Při každém dalším běhu cítím zlepšení a to mě moc baví, jen jsem stále ostudně pomalá. Podle mých statistik uběhnu kilometr za deset minut, což mi přijde jako totální hrůza! Většinou běhám tak 50 minut a zvládnu za tu dobu maximálně 6 km. Což mě celkem ubíjí, když vidím, že jiní dávají v pohodě 10 km za hodinku. Jára se mi směje, jestli by nebylo rychlejší, kdybych místo běhu chodila, tomu ta rychlost akorát odpovídá…

Jídlo

Opět jsem se ve vaření moc nepředvedla, ale tak aby bylo patrno, že nejsem o hladu 🙂

Několik vysoce kreativních večeří…

Tohle byl můj kulinářský vrchol – rizoto s kuřecím masem a kari-mangovou omáčkou (hotová z Tesca), poprvé něco totálně nepřeplácaného, protože jinak mám zvyk do všeho sypat milion přísad…

A také něco pro pobavení – takhle dopadla výroba sádla a švarků. Sádlo tedy bylo zachráněno, ale když jsem se snažila už jen na závěr vypražit škvarečky, tak dopadly fatálně: na škvarek.

Poprvé jsem sehnala šafrán. Náhodou jsem ve městě zastihla farmářské trhy (jindy totálně nemožná věc, protože se vždy konají v pro mě naprosto nestíhatelnou dobu) a hned zkusila štěstí.
0,2 gramu stálo cca 80 Kč. Gram měli za 220,-. Jára se vyjádřil, že je to holt dražší než hulení 🙂
Ale zatím blíže referovat nemůžu, ještě jsme z něj nic neuvařili.
Máte někdo nějaký tip na recept kromě šafránového rizota??

Knihy a filmy

V dubnu totální tragédie. S Caitleen Moranovou už trávím třetí (!) měsíc. Není kdy a když je, není energie, oči nedrží otevřené. Filmů též nula. Jeden jediný večerní relax s několika díly mého milovaného seriálu z dětství: Supermana… ehm. Radši už nic!
Abyste věděli, jak tragické to bylo, leží mi na nočním stolku již tři nepřečtená čísla časopisu Žena a život. Nepřečetla jsem si ani horoskop, což dělám vždy jako první.
Skutečně k zamyšlení.

Cestování

Jediná do mrtě využitá položka.
Týden v Rumunsku jste mohli stopovat v pěti předchozích článcích plus v jednom o přípravách.
Návratem z Rumunska v pátek večer to však nekončilo, nabité to bylo i dál – hned v sobotu ráno mě čekala brzká vstávačka a cesta vozem do rekreačního střediska Bukovina v Českém ráji, kde jsme měli s dalšími doktorandy něco jako teambuildingovou schůzku. Měla jsem všeho už plný kecky a tak jsem tento víkendový zájezd příliš neocenila. Nebýt toho, že jsem Hruboskalsko ještě neviděla a slyšela samé krásné zvěsti, tak bych výlet s klidem vypustila.