Cestovní přípravy
Víc jak týden tu bylo ticho po pěšině, protože mi opět začalo úžasné cestovací jaro a já už mám za sebou další zajímavý zahraniční výjezd a dokonce i jednu krátkou návštěvu Českého ráje.
Jsem ale houby blogger, protože jsem totálně nezvládla postnout nic aktuálního. Minulou sobotu jsem uprostřed balení zavazadel, vyjídání zbytků z ledničky a přelévání veškeré flóry v bytě sepisovala něco mezi balícím manuálem a deničkem totální chaotičky.
Takže než Vás oblažím obrázky a vyprávěním z cest, vrátíme se o týden zpět…
Minulou neděli jsem odlétala na služební cestu do Rumunska a protože jsem si celý předcházející týden promýšlela kroky, které je potřeba před odletem podniknout, rozhodla jsem se zdokumentovat den před.
Myslím si, že příliš nepodléhám cestovním horečkám nebo je minimálně dokážu úsporně zdrcnout: někdo se stresuje celý den, já to mám věšinou tak, že 23 hodin ze 24 jsem v klidu, a celé šílení, kdy zmateně pobíhám po bytě a hysterčím, co všechno nemám sbalené, nechávám až na poslední hodinu.
V pátek jsem vyprala dvě pračky a v sobotu dopoledne další. Během dne tak proběhlo velké žehlení. Není to o tom, že bych si potřebovala zabalit celou skříň, ale mám ráda velký výběr. A situace, kdy zjistím, že zrovna TA halenka, co se nejlépe hodí k TÉTO sukni, je zrovna “ve špíně” (tak od dětství nazýváme prádelní koš), mě přivádí k šílenství.
Den před odjezdem je také záhodno strategicky vyprázdnit ledničku.
K snídani byl tedy vajíčkový mišmaš s rajčaty a tvarůžky, poslední krajíc chleba jsem si šetřila až na večeři a ještě bylo potřeba zpracovat dva banány, grep, čtyři pomeranče a šest kusů kiwi. Sláva mixéru!
Zrovna, když jsem na pánev pleskla vejce, zavolala kolegyně Lenka, že už sedí u internetu a dělá nám check-in a že potřebuje údaje z mého pasu. Takže pánev rychle z ohně a stále s vařečkou v ruce a s mobilem na uchu jsem lovila z útrob šuplíku pas a luštila z něj údaje. Vtipné je, že se mi povedlo zapomenout, jestli je biometrický nebo ne! Mám pocit, že jo, že mi tehdy brali otisky, ale hlavu na to nedám a nikde v celém tom vínovém bločku o tom není zmínka!
Následovala přísná selekce bot s tím, že jsem alespoň vykonala užitečné a všechny je dala do pucu.
Vzala jsem si s sebou čtvery – kravičkové slip-ony, kožené polobotky, na výlety a případný sport botasky Salomon a na pokoj ještě gumové žabky, protože jsem neměla tušení, v jakém stavu tam mají koupelny (ubytování totiž bylo zařízené na studentské koleji).
Výběr oblečení byl horor a to bylo jasné rovnou.
Letím na šest dní. Potřebuji něco pohodlného na cestu a výletění, něco formálního na pracovní záležitosti a něco teplého, kdyby se zima rozhodla ještě na chvíli vrátit.
První pravidlo: věci musí být mezi sebou snadno kombinovatelné. Není nic horšího, než když si tričko, které se vám hodilo pouze k té jedné sukni, okamžitě pokydáte. Máte tím rovnou mínus dva kousky!
Druhé: není prostor na experimenty. Pokud jsem nějakou věc ještě neměla na sobě, nebo mě napadla nějaká ještě nevyzkoušená kombinace, služebka není tím pravým místem, kde to zkoušet. Ze zkušenosti jsem si takový “model” nikdy neoblékla a odjel se mnou zpět domů nedotčený.
Třetí: rezerva v kufru. Myslet si, že si tam nic nekoupím je opravdu velmi, ale velmi naivní, a takové věci už snad nedělám!
Pohled na finální výběr, spodní hromádka byla kombinace do letadla.
Nakonec jsem ale ráno znovu vše vybalila a něco vyřadila.
Celkem jsem měla shopper kabelu, malý kufr, který využívám jako kabinové zavazadlo, a krosnu. Krosna má nevýhodu, že není až tak velká, mám o ni strach, že mi ji někde při transportu roztrhnou, a hlavně se do ní věci dost špatně balí. Navíc zavazadlo může mít limit 23 kilo a i při nejlepší vůli jsem do ní nikdy nenapasovala více než 15 kg. Přemýšlím tak o nové investici do velkého kufru…
Náš cíl byl Temešvár na západě Rumunska, letěli jsme s Lufthansou z Prahy do Mnichova a z něj rovnou do Temešváru. Vše nám naprosto krásně navazovalo bez dlouhého čekání, let byl supr, z letiště v Temešváru nás taxík za 20 minut dovezl přímo do univerzitního kampusu.
Letenka stála cca 7500,-. Někteří Češi tam ale cestují vlakem nebo busem, což prý není taková hrůza, za nějakých deset hodin nočního přejezdu a přestupu v Bukurešti jste tam a jízdenka stojí cca 1800,-.
No a frčíííííme…
..to be continued
