Květen

Květen je odvozen od kvetení a kytek, takže nemůžu začít jinak než jarem v plném rozpuku…

Jediné výhrady mám, že ty tulipány měly být černé a modré!
Nakoupila jsem je ve velkém loni v Holandsku a opravdu jsem byla tak naivní, že jsem věřila obrázku na obale!
 – Máte někdo podobnou zkušenost? Vykvetl vůbec někdy někomu modrý nebo černý tulipán??! 

Květen je v naší rodině především narozeninovým měsícem, takže jsme hned zkraje slavili dědu a ségru, což znamenalo spoustu nezdravých dobrot a grilování…

Sestřenka Míša a Adámek jako dva kšilťáci…

Nejhustější dvouletý řidič! Okamžitě pochopil, kam se točí volantem při couvání aneb co se v mládí naučíš! Tak třeba já jsem princip couvání pochopila, až když jsem měla řidičák rok… ehm. 

V Ústí se změnila jedna důležitá věc, a to má spolubydlící. 

Hledat někoho do podnájmu je větší pakárna než se zdá. (Ale hledat úplně nový byt ještě větší, o tom by vám mohla vyprávět Pája, jejíž hledání můžete sledovat zde – a pokud máte tip, tak jí můžete i pomoci.)
Celý byt jsem nafotila (hlavně výhled z okna, ten byl totálně klíčový!:)), sepsala úderný inzerát a rozhodila sítě. Nejdůležitější bylo umístění na portál eSpolubydleni.cz, i když se mi ozývali i lidi, pro které to výslovně nebylo určeno. A pak jsem pravidelně spamovala facebookové stránky kolejí, Studentské unie a dalších ujepáckých stránek…
Hledání jsem se věnovala od poloviny března, aby případní spolubydlící měli čas dát výpověď z kolejí či jiného stávajícího bydlení. Někdy na začátku května jsem si prošla obdobím hrůzy, že nikoho nenajdu. Několik dní jsem nedokázala myslet na nic jiného, než jak se v prázdném (a hlavně pro jednoho drahém) bytě za půl roku zblázním. Dokonce jsem začala hledat něco menšího sama pro sebe. Ale výsledek? Byt pro jednoho se nevyplatí… Se vším všudy se vždy dostanu minimálně na šest tisíc a to je prostě za kousek životního prostoru na přespání hodně.
Těch pár dní mi opravdu nebylo dobře – pořád jsem jen googlila byty, v hlavě vír myšlenek, panika, jak to finančně zvládnu, jak tím utrpí mé plány splatit auto dřív, něco bokem našetřit, kde se budu muset uskrovnit. Jedno odpoledne jsem se sešla s kamarádem na pivo a i on poznal, že si se mnou moc nepokecá, protože můj mozek je úplně někde jinde a nedokáže se odpoutat. Naštěstí mě nechal všechny obavy ze sebe vysypat (mít nejlepšího kamaráda psychologa je prostě k nezaplacení!) a začalo přicházet cosi jako úleva.
Došlo mi, že já jsem klikař!, že jsou pro to veškeré důkazy. Vždycky věci nějak dopadly a stačilo na ně jen netlačit. Budu mít míň peněz? No a co. To máme dneska všichni. Oplátkou získám větší životní prostor a jako bonus se konečně naučím finančně uskromňovat! Ani nemusím říkat, že ze mě okamžitě spadl balvan, vesmír začal pracovat v můj prospěch a za pár dní se ozvaly nové zájemkyně o byt. Dávala jsem přednost tomu si do vedlejšího pokoje nastěhovat dvě studentky, ale květen je většinou dost problematický, protože málokdo ze studentů plánuje léto v Ústí. Což byl i jejich případ a já souhlasila, že jim pokoj podržím a vezmu je až od září. Vykrýt prostor mezitím mi sice opět způsobilo pernou chvilku, protože jsem sice měla jednu sympatickou zájemkyni, ta ale vzápětí zjistila, že má ve svém stávajícím bytě hodně dlouhou výpovědní lhůtu a být u mě dva měsíce nestojí za celé stěhovací martyrium
Nakonec ale přeci jen další klika a dva dny před koncem dubna se mi ozvala Slovenka stejně stará jako já a právě dokončující studium na fildě, které se přesně hodí vykrýt mi tu dobu do září…

Kulturno

Výjimečně jsem celý měsíc na žádné kulturní akci nebyla, ale jedné jsem byla součástí – první květnové pondělí jsem v Praze přednášela v rámci 70. výročí konce 2. světové války v infocentru na Jiřáku. Moje téma bylo opět ženy v odboji 🙂 Venku bylo krásně, takže účast příliš hojná nebyla (dohromady pět důchodců a paní pořadatelky), ale o to jednodušší to bylo pro mě 🙂 Jeden účastník mi tam spal (a ne, nezdálo se mi to, měl zalomenou hlavu a otevřenou pusu!) a v jiném jsem tam získala oddaného fanouška (v prostoru pro dotazy chtěl hned vědět, kdy zase přijedu). Další za mnou po skončení přišel a asi hodinu mi vykládal celý svůj životní příběh…

Na univerzitě jsme s holkama z mého oddělení pořádaly akci pro studenty Erasmus+ Day, což se celkem povedlo (bude článek ve Zpravodaji a více fotek najdete i na FB UJEPu zde) a já si vyzkoušela jízdu na biketrialovém kole, která nejdřív vypadala strašně jednoduše, ale držet na tom rovnováhu, když se nemůžete stehny zapřít o tyč nesoucí sedačku, protože tam žádná sedačka není, opravdu není legrace! 

Sport

V tom jsem trošku polevila, což mě samotnou štve, ale snažila jsem se alespoň jednou týdně vyběhnout a párkrát zajít na oblíbenou lekci do fitka…
Co se týče běhu, tak jsem si po zhodnocení svých výkonů stanovila nový cíl.
Loni jsem chtěla překonat 10 km, nyní mi to zní jako utopie, protože bojuji především se svou pomalostí. Při každém sportu hrozně šetřím silami, takže ve výsledku dokážu běhat bez větších potíží hodinu a půl v kuse, ale směšnou trasu.
Takže jsem se zaměřila na úsilí do konce léta rapidně zlepšit svůj výkon na kratší vzdálenost a překonat 5 km do půl hodiny. 
Nyní to dávám za třičtvrtě, takže budu muset fakt máknout!

Jídlo

Sezona chřestu – checked.

Sezona jahod je v začátku, takže tu chystám pořádně rozjet až nyní 🙂

A potom jsem se snažila vyrobit zapečenou polentu s lilkem a rajčaty…
To se přiznávám, že moc nevyšlo, protože jsem polentu udělala moc řídkou, takže mi neztuhla a výsledkem byla jakási pečená kaše.
Naštěstí mám toho nejskvělejšího chlapa, který není ani trochu mlsný a snědl to bez jediného ošinutí 🙂

Výlety

Nejzásadnějším květnovým výletem byla samozřejmě dovča v Kodani, ale mimo ní jsem neseděla pořád na zadku.
Květen znamenal dlouhé a citelně teplejší večery, takže jsme několikrát vyrazili do přírody opéct kus masa, v Aši třeba na lesní palouček, kterému se odjakživa říká Včelín:

Poslední květnovou sobotu se konal po dlouhé době činoherácký Batůžek.
Ráno jsme se vzbudili do deštivého dne, což možná některé potenciální poutníky odradilo (a ti ostatní byli zmoženi zapíjením končícího klubu Mumie), takže nás nakonec vyrazilo jen deset (a dva psi), což ale představovalo ideální konstelaci, protože na nás lidi nekoukali, jak na pochodující demonstranty 🙂
Jeli jsme autobusem do Verneřic a odtamtud putovali přes rozhlednu Strážný vrch (Hutberg) do Merboltic, kde jsme si na staré známé kozí farmě (kterou se mi úspěšně podařilo minout a my si tak s Járou prošli 2x úplně celé Merboltice, které mají na délku snad 5 kilometrů!) nakoupili sýry. Z Merboltic jsme pak pokračovali do nedalekého Starého Šachova, odkud nás domů odvezl vlak…

Hudba, filmy a knihy

V květnu se mi podařilo vylepšit své skóre na jeden film za měsíc! Důvod k jásotu ale stále není, protože jsem u něj usnula :O. Pustili jsme si s Járou Saturnina, takže jsem měla radost, že zase doženu něco z klasiky. I když jsem chtěla začít knihou, která mi tu více než rok leží… Výhoda ale byla, že jsem prakticky nevěděla, o čem to je. Jedno z mála středoškolských děl, kdy nám češtinářka moc nespoilerovala, i když se netajila, že je to její velká oblíbenost (i to bylo možná důvodem, proč jsem to tak dlouho odkládala). Synková v roli tety Kateřiny byla úžasně nesnesitelná.
Bohužel si ale budu muset dát někdy repete, ale při své filmové intenzitě to vidím tak za deset let.

Přečetla jsem knihu Austina Kleona – Kraď jako umělec. Slupla jsem ji jako malinu za pár hodin!
Spolu s pokračováním Ukaž, co děláš jsem si ji vypůjčila v knihovně.
Obě dílka jsem měla na seznamu už hodně dlouho, protože mě zaujaly recenze. A taky jsem se pro ně hooodně dlouho odhodlávala do té knihovny zajít (a když jsem se konečně dokopala, chytl mě pět minut před knihovnou ten největší ceďák za posledních iks měsíců). Původně jsem si je chtěla koupit (takové pěkné barevné sešítky se budou v mé knihovně vyjímat :)), ale právě proto, že se jedná o sešity plné obrázků (právě v knize Kraď jako umělec toho textu opravdu moc není…) a za ne zrovna nízkou cenu, jsem zvolila půjčení. Ale teď o koupi docela uvažuji, protože je to kniha, jejíž prolistování v krizových situacích vás pokaždé neuvěřitelně nakopne a povzbudí. Druhý díl už mám touhle dobou také rozečtěný, takže bude společná recenze

A z hudby se s vámi musím podělit o nový objev, za který vděčím Járovi, který má hudbu puštěnou neustále a poslouchá prakticky všechno, co se k němu dostane, a tak občas narazí na nějakou perlu, za kterou právě toto považuji. Jedná se o projekt nazvaný Postmodern Jukebox a jsou to popové hitovky posledních let předělané do retro aranžmá. Poslouchám je v autě a zatím to každého, kdo se mnou jel, nadchlo a vyptával se, oč se jedná. Tak to zkuste, je to boží! 🙂 Více info zde a zde.

To by bylo mé květnové vyrovnání… Mám pocit, že se mi tahle sumarizace trochu vymyká a měsíc je pro ni strašně dlouhá doba. Někdy se samozřejmě nedějou žádné zvláštní události, které by stály za reporty, ale období, jako je tohle, je prostě jiné, naplněné, využité, pro focení obzvláště příznivé, takže tyhle měsíční shrnující články začnu dělat mnohem častěji, ať se v tom neutopím ani já, ani vy čtenáři.

Nechci slibovat každý týden, ale takový obtýdeník už by mohl být únosný 🙂

Přeji krásné červnové dny a všem státnicujícím či jinak zkouškujícím hodně zdaru!