Varování: Tenhle příspěvek nepojednává o vnějších teplotách. Ač tomu sama nemůžu uvěřit, už je mi opravdu třicet let. Necítím se na to ani náhodou.Vždycky jsem si myslela, že v tomto věku už budu úplně jiná – hotová. Ve smyslu hotová bytost. Ustálená, usazená, vystudovaná, zapracovaná.Někdy mě ten pocit, že tomu tak není, pekelně vyděsí. A v tu chvíli začnu dost panikařit a sumírovat seznamy toho, co bych měla urychleně zvládnout, abych ten skluz nahnala.A pak zase přijde uklidnění, že to není třeba, že je vše v pořádku. A to, že jsem poslední půlrok dohnala poměrně velkou sadu restů, které si jiní kouskují do delších časových rozestupů, je opravdu náhoda. Netlačila…