Szczecin

Červen se nesl ve znamení mé letošní první a poslední služební cesty…
Která byla do polského Štětína!
Že bych moc ráda vyrazila právě tam, jsem již psala, když jsem se tu s vámi dělila o dojmy z našeho ujepáckého staff weeku a vidíte – žádná jiná destinace to nepřemohla. Tahle univerzita na mě zkrátka zapůsobila, takže jsem vyrazila se školit a navazovat nové mezinárodní spolupráce právě tam. Strávila jsem tam celkem pět dní a vůbec se mi odtamtud nechtělo! Město mě hrozně překvapilo a nadchlo. Nečekala jsem, že je tak velké, moderní a historiské současně, plné vody (město leží  na řece Odře a u jezera Dabie a k Baltskému moři je to 70 km) a s úžasnou atmosférou.
Pekelně vyklimatizovaným vláčkem jsem se v neděli večer dokordcala na relativně malé štětínské nádraží a hned první legrace mě čekala s taxikářem, kterého jsem se hned na úvod zeptala, jestli preferuje komunikaci v angličtině nebo němčině a jestli bere eura. S vytřeštěnýma očima odpověděl, že v němčině a že eura nevadí, aby se mnou celou cestu mluvil lámanou angličtinou a hned za rohem mě vysadil přes směnárnou a poslal vyčenžovat zloté! 🙂

Začnu pár záběry města z naší guided city tour, kterou jsme absolvovali v úterý, tedy druhý den staff weeku.
Nejvíc mě nadchla úžasná budova štětínské filharmonie, která je navíc v noci nádherně nasvícená, ale to jsem bohužel neměla možnost spatřit na vlastní oči, takže pro představu pár fotek zde.

A nakoukli jsme i dovnitř:

Další dominantou byl štětínský zámek, odkud byl ze střechy krásný výhled na město a řeku…
Tady je možná na místě poznamenat, že Štětín byl hodně poničen při bombardování během 2. světové války, takže zámek je značně dostavovaný. Jeho první nádvoří mi trošku připomínalo zámek v Děčíně…
A samotná vyhlídka byla otevřená velice nedávno a byla prudce moderní:

Štětínský Anděl Svobody jako památník protikomunistické revoluce v roce 1970:

Nádherná budova mořské akademie…

A naše partička na city tour:

Výhled na město z Caffe 22, alias 22. patra nejvyšší štětínské budovy… o tom bude ještě řeč 🙂

A polské jídlo!
Pochutnala jsem si tam náramně a co jsme museli zkusit především, byla místní specialita – štětínský paprikáš, což je jakási okořeněná rybičková pomazánka. Skvělá!

Další speciality neznám podle názvu, ale byly to masové kuličky plněné sýrem, potom něco jako slané koláče (něco mezi quichem a pizzou) a pirožky plněné masem, sýrem či špenátem…

Studená řepná polévka je tam natolik oblíbená, že jsme ji měli hned 2x a byla opravdu skvělá,  i když jednou byla tak plná zeleniny, že bych ji spíše než polévkou nazvala salátem 🙂

A co by to bylo za zážitky bez návštěvy lokálních pivovarů 🙂
Hned první, uvítací, večeře byla v jednom parádním rodinném minipivovárku Wyszak, který se nachází ve sklepních prostorách staré radniční budovy, která dokonce přežila bez újmy bombardování…

A druhý pivovar – Nowy Browar, který byl tak skvělý, že jsem ho musela navštívit dvakrát, nabídl ještě lepší zážitky. Mají tam totiž nejvyhlášenější currywurst a z něj jsem byla opravdu nadšená také.
Nejsem kdovíjaký fanoušek této stánkové pochutiny, protože zatím každý, který jsem měla, mě nijak nenadchl – prostě klobása utopená v kečupu. A ty nejhorší jsem vždycky měla v Německu, kde byl mě být doma. Ale tady ho prostě uměli. Takže taky 2x. A nejlepší pivo? Nakuřované! (Raucherator) Tenhle druh piva miluju a mrzí mě, že není tak rozšířené, abych si ho mohla dopřávat častěji.