Udělala to zas…

Sedím si takhle v práci u počítače, za okny prší a já vzpomínám na slunečný víkend, kdy jsem se cachtala v bazénku.
A najednou tam byla ta představa – jak se nořím z vody, pohodím hlavou ze strany na stranu a kolem stříká voda z mých krátkých vlasů a já si jen prsty prohrábnu kštici, která se začne kroutit do divokým vlnek…

Nějaké dlouhé rozhodování a složité spekulace neproběhly, nebyl na to čas.
Hned druhý den jsem totiž dosáhla svého

Kudrliny jsou sice zase uměle dočasné, protože vůbec netuším, jestli moje vlasy zase někdy dostanou zpět svoji vlnící se schopnost.

Úplně by mi stačilo, kdyby se kroutily jako kdysi a já pro to nemusela vůbec nic dělat.
Z dnešního pohledu se směju, protože ty mé staré střihy jsou prapodivné. Nevím proč, ale nějak mě tehdy lidé (tedy přesněji to asi byla máma a kadeřnice) přesvědčovali, že jen tak “podseknout” vlasy bude hrozné a mým vlasům totálně nesvědčící. Což si tedy poslední rok nemyslím – viz dokumentace mého prvního řezu zde a jak-vynikl-tupý-střih-na-nedobrovolně-rovném-páču zde.

Důkazy dob dávno zašlých přiloženy – vyšťárány z hlubin starých facebookových profilovek!

 Fotky s ofinou jsou z roku 2008:

Ostatní okolo 2010…

A co vy, dáváte na radu kadeřnic a/či svých blízkých?

Mám se občas přemoct a zkoušet kulmovat?

Poděl se o článek na Facebooku