Uplynulý leden | Příběhy z vily Stein

První měsíc nového roku za mnou a na bilancování žádná sláva. Protože ale nechci být remca a ani by to nebylo fér, protože není pravda, že negativa vítězila. Jen trošku prudila 🙂

Budu tedy bilancovat-balancovat!

+ oproti předchozím měsícům byl leden pocitově překvapivě dlouhý
– má na tom zásluhu především to, že se mě hned od Nového roku chytl nějaký bacil, který mě nechtěl jen tak pustit
+ mohla jsem tedy beztrestně trávit volný čas v posteli, číst si oddechovky a skouknout pár dávných oblíbeností: především jsem si dala novou Angeliku, která mě okamžitě navnadila si zopakovat všechny Angeliky staré 🙂
– nemohla jsem cvičit, první lednový týden jsem si dala jeden kruháč a pak se mi zase přitížilo, a když se mi konečně ulevilo, šla jsem na trhání posledních dvou osmiček a týden chodila se zašitými ústy (pěkná synekdocha) a pod ATB a koňskou dávkou brufenů
+ vzpružila jsem v sobě všechny mentální síly a světlo světa spatřilo již asi 15 stran mé nové diplomové práce 🙂
– žádný výlet
+ skvělý koncert slovenské zpěvačky Katarzia v Café Max, kam jsem vyrazila s kamarádkou Eliškou
+ poslední lednový den maturitní ples gymplu v Aši! (haha, končíme dvěma plusy, pozitiva vítězí!)

zdroj: FB Café Max

Jedna dost špatná mobilová z plesu:

Náhodně jedno svítáníčko z práce:

Krásný západek před Bílinou, foceno spolujezdkyní v pátek odpo cestou do Aše:

Vykožíškovaná v akci (a ten popruh od kabelky jsem rozpárala a přešila, protože tohle vymejšlel inteligent):

Nákupy – slevy v oblíbeném spoďárokrámu a sekáčové úlovky:

Tak černé mě na základě hlasování čtenářů a posledního slova mé maminky (hehe) doprovodily až na ples:

Ach, těch nákupů bylo!

Nový boxík na cinkrlata, koupeno v nějaké nové hrabárně a la Kik, jmenuje se to Pepco.

A zuřivě nakupuju i různé piksličky… Karafa je z Pepca, váza vlevo a největší plechovka z Nanu Nana a dvě menší plechovky z německého Teddi´s. Ještě by to tedy chtělo začít péct nějaké ty sušenky, aby dostaly smysl 🙂

A konaly se i nákupy knižní 🙂 Moje první objednávka z Martinus.cz a začíná se mi tam nebezpečně plnit wishlist!

Pustila jsem se také do již hodně dlouho zamýšleného projektu zaplnit obrázky akčních černobílých holčin ze 40. let holou stěnu v kuchyni, kde jsem ale dlouho bojovala s nepřítelem panelem, který do sebe prostě nenechal zavrtat ani hřebíček. Nyní přišlo ke slovu montážní lepidlo.
Když to nejde po dobrém, půjde to přilepit!
Ale i tam nastalo selhání. Zkroutila se mi kovová rukojeť u vytlačovací pistole a to bych neřekla, že jsem zrovna Zetor. Nekupovat v Möbelixu!

Co by to bylo za shrnující pohled do mého života, kdyby chybělo ŽRÁDLO.
První obrázek příliš lákavě asi nevypadá, ale má rozbít dojem, že se živím jenom smoothie 😀