Zhřešila jsem…

…snad mi bude odpuštěno, když se tu o tom vypovídám!

Intelektuálové, pokud špatně snášíte holčičí tlachání o povrchních věcech, tak raději přeskočte 🙂

Hned první lednový týden jsem porušila své předsevzetí, jak budu rozumně nakládat se svými financemi.
Kdo čichá řeč o nákupech ve slevách, ten na to kápnul 🙂

Zašla jsem si obchody “jen tak omrknout”. Ráda bych se podívala po lyžařské bundě za nějakou rozumnou cenu a skouknout zlevněné kabáty. Ze sportovních bund mě žádná nenadchla a když už, chtěli za ni 4 tisíce. Tak jsem si šla spravit chuť do Gatu, kde vždycky nakoupím roztomilé fusky, punčocháče nebo kalhotky. Tentokrát jsem tam prohrábla i slevy a celkem mě zaujalo pár svetrů, takže jsem se jala je vyzkoušet.
Můj oblíbený teplý svetr z loňska už má totiž vepředu vytahanou přízi a já ho stejně pořád tahám, protože splňuje několik věcí: hřeje, je takový volnější, neškrtí, netahá v podpaždí, neškrábe…    
Dávám sem fotku těchhle dvou, které se mi na pohled zamlouvaly nejvíc. Jenže vůbec nechápu, kdo to navrhoval a/nebo šil… Materiál už na omak nic moc, ale to od Gatu za dvě stovky ani nečekám. Ale především nechápu ty dlouhé rukávy. Která opice to jako má nosit? Kdyby to bylo celkově volnější, tak neřeknu, ale dost to táhlo v podpaždí a přes pásek kalhot.
Chápu dnešní trend mít všechno “oversized” a lá “jsem křehounká víla a před smrtí zimou mě zachránil chrabrý obr půjčením svého svetru“. Že hubenou holčinu, která si k tomu obleče legíny, to nikde škrtit ani tahat nebude, chápu, ale co ty rukávy? Vyhrnout to skoro nešlo…

Takže z Gatu jsem odcházela rozmrzelá pouze s jedněmi novými ponožkami :O
Pak jsem zašla do Mohita, kde mají všechno sice úžasně barevné, ale já si tam dosud nic nekoupila, protože většina halenek a topů na mě už od pohledu křičí ropnou umělotinou a navíc je tam tak přepálené světlo, že by se tam snad mělo lézt ve slunečních brýlích.
Právě na barvy jsem se tam ale nechala zlákat. Už před Vánocemi jsem si tam vyhlédla růžový a žlutý kabát, které již tehdy byly zlevněné na tisícovku a nyní už byly jen za šest set. Takže šup s nimi do kabinky: 

Růžovému jsem byla nakloněna trochu více, protože už jeden žlutý, sic jarní baloňák, mám a navíc v tom blbém osvětlení jsem nedokázala odhadnout, jak ta barva vypadá reálně, protože na mě působila spíš hořčicově, což mi nejde k pleti, než opravdová krásně žlutá.
Co k tomu napsat: totální zklamání. Po zapnutí beztvará trubka s odstávající fazónou! Takhle jsem naposledy vypadala na gymplu v plášti při hodinách laborek.
A já prostě nechci kabát, který budu moct nosit jenom rozepnutý. Ani nechci jeden z těch teď tak frčících županů, které se jen přepásnou. Já chci prostě normální, pěkně projmutý kabát na knoflíky!
Jak to tak vypadá, tak svůj starý kabát z Orsay budu asi nosit, dokud se nerozpadne, protože jeho střih je pro mě stále ideál…

S prázdnou jsem ale neodešla.
Další topík a sukýnku do sbírky jsem sice vůbec nepotřebovala… ale tak ať!

Další obchod, kterým jsem se nechala zlákat, byla Calzedonie. Normálně jsou to jen hříšně předražené punčocháče, ale když přijdou slevy..?! Zatím pokaždé jsem měla smůlu, protože ve slevách nikdy nevydržela moje velikost – kupuji si totiž úplně tu největší, co mají. (Jediný obchod, kde se mi stalo, že mi byly punčocháče v XL opravdu velké, je Lindex.) Tentokrát jsem ale měla štěstí, že ostatní žirafy ještě zaspaly a já tam nechala majlant.   

Už s dobrou náladou jsem nakráčela do H&M. To jsem asi neměla dělat, i když… asi jo, mám odtamtud ze všech věcí fakt radost a už teď vím, že je dokážu unosit.
Za prvé jsem tu měla fakt štěstí na svetry – ty ve stylu a lá rybářská síť se mi vždycky líbily, ale měla jsem pocit, že to na sobě neumím podat. Ale tenhle mi hned padl do oka. Navíc za 150,-? Nebylo co řešit.
Vínové koženkové legíny jsem už měla v merku od léta a teď měly velmi sympatickou cenu 350,-. Vím stopro, že je unosím, protože svoje dvoje černé koženkáče z loňska nosím prakticky pořád, pořád budí velkou pozornost a pořád mě baví. Nejlepší na nich je, že k nim stačí i to nejobyčenější triko a stejně si připadáte naprosto luxusně oblečení 🙂

Úzké strečové kalhoty v barvě, která se mi hrozně líbí, a za stejnou cenu jako legíny výše na jaře jako když najdu. Jen jsem se do nich musela trochu našponovat – povánoční následky budu muset co nejdřív zredukovat!  

A to nejlepší na závěr…
Na huňaté tzv. fluffy svetry jsem mlsně koukala již od chvíle, co se na blozích vynořily.
A najednou byl tenhle ve slevě… (má lahvově zelenou barvu, což můj mobil moc nezachytil)
A tak krásně se na něm dá porovnat jak dva, kteří dělají totéž, nedělají totéž a konfontovat ho s tou hrůzou z Gate. Tenhle svetr je taky oversized. ALE netahá v podpaží, nemá kilometrové rukávy, je na správných místech krásně volný a hlavně – na bocích má rozparky, které jeho nositelce dávají možnost pohybu, nekrabatí se přes pásek kalhot a umožňuje mu, aby z každého úhlu vypadal trochu jinak… 
Trochu vtipné je, že tyhle chlupaté svetry jsem já a ještě asi dvě spolužačky měly někdy ve dvanácti letech na gymplu. Pamatuju si, že jsem měla dva – jeden podobně zelený a druhý fuchsiově růžový. Každopádně oba už stály silně na hraně toho, co bylo tehdy in, a další rok už patřily na zakázanou listinu 😀

Takže vlastně nakonec nevím, jestli mám až tak velké výčitky..?

Co Vy a slevy? Na co jste si počkali?

Poděl se o článek na Facebooku