Už nevím přesně, co bylo co, ale snídaně zřejmě proběhla v městečku ´s Hertogenbosch… ..a frozen yoghurt v Roermondu…(Na památky už jsem fakt neměla morál) Krátce jsme navšítivili románský konventní chrám Sint Odilienberg, který stál asi na nejvyšším kopci, co v Holandsku mají 🙂  A na závěr dne zastávka v Nijmegen, kde mají pozůstatky raně středověké falce Valkhof, ale mě tradičně nejvíc nadchl pohled na vodu – tady konktétně řeku a její mosty 🙂  A zachytila jsem taky trochu toho streetartu 😀Středověk vs. vyhlášené holandské hranolky!

Tento den byl původně naplánován výlet do Haagu. Dorazili jsme na místo a rovnou si to namířili ke královskému paláci. Už cestou nám bylo podezřelé, že je všude spousta policistů, troubících motorek a dalších. Před palácem jsme se dozvěděli, že dnes mají nějaké kulaté výročí, sjede se celá královská rodina a bude nějaká slavnostní ceremonie.  Vedoucí naší výpravy o tom sice věděl, ale nenapadlo ho, že kvůli tomu bude ochromené a zavřené celé město.Pokračovalo se tedy do dalšího města, které jsme měli v pořadí, a tím byl Delft.Na náměstí, kde výhled na kostel téměř zakrývala pouť s kolotoči, jsme si dali tradiční ranní kafíčko:  Z Delftu jsme pokračovali do Kinderdijk,…

Do Alkmaru jsme dorazili před devátou ráno, ale město ještě hluboce spalo. Nebyla otevřená žádná kavárna a ani nic jiného. Až v deset nás pustili do kostela…  …kde měli kouzelné kýče 🙂 Pak následoval přesun do skanzenu Zuiderzee, kde jsme strávili největší část dne. A bylo to tam fakt skvělé! (Pro mě hlavně lodičky na móři!)Skanzen tvořily rybářské domky a chalupy, malý kostelík, různé atrakce pro děti, dobová cukrárna, lékárna atd. Musela jsem obdivovat, jak mají všude bez problémů zakomponované bezbariérové přístupy a jiné vychytávky. Uzené rybky…  Zevlouni. Docela psycho! Rybářské muzeum a expozice o povodních – největší holandské hrozbě…Šel z toho docela mráz po zádech, i když některé expozice…

Výlet do Leidenu považuji za jeden nejpovedenější z holandských dnů – ještě jsme měli spoustu energie na průzkum a hlavně to bylo tak strašně krásné město! Snídaně v kavárničce 🙂 Holandské pivo Grolsch 😉 Všudypřítomný znak vah jakožto hanzovního města… Botanická zahrada v Leidenu: A Leidenská univerzita: Po Leidenu jsme navštívili Goudu, kde jsme prostě museli nakoupit zásobu sýrů 🙂  Na skok jsme navštívili obytnou věž Huis Dever: …a v pozdním odpoledni jsme stihli i koupání v moři

První zastávka byla na jižním cípu Holandska, na hranicích s Německem.Autobus nás tam vyklopil rovnou po celonoční cestě, na což jsem samozřejmě nebyla připravená, takže jsem musela přehrabat všechny svoje tašky, které čítaly krosnu, kufr, batoh a ještě plnou nákupku, protože samozřejmě, že v jedné byly boty, v druhé kalhoty, ve třetí hygienické potřeby. A já samozřejmě ještě neměla ani v hlavě připravený outfit! 😀 🙂 Stálo to ale samozřejmě za to 🙂Město v ranním oparu nebylo zrovna lehké přesně zachytit, ale snad fotky alespoň trošku naznačí atmosféru… Nejúžasnější věc na celém Maastrichtu: knikupectví v kostele! Bylo to tak úžasné, že jsme se tam s holkama 2x vracely a musely…

Neděle v turistických výšlapech pokračovala. Po obědě na Rychtě jsem nasedi na lanovku (zažít zase tu ústeckou vymoženost!) a přes Větruši na Vaňovské vodopády. Trochu jsme sešli ze značené cesty a dali si trochu dobrodružnější výšlap do svahu, přelézání sutě a prodírání se křovisky, prostě paráda. Cesta nakonec ale byla zpátky nalezena a my došli až k vodopádu. Chvilku před ním ovšem zradilo počasí a začalo pršet. Asi příroda chtěla, abychom viděli víc vody 🙂   Větší paráda je však vodopád v zimě, kdy se promění v obrovský ledový převis… V těchto dnech se nacházím v Holandsku, takže příští článek čekejte z výletu zase do jiného koutu!

Na Milešovku je z Ústí výhled snad ze všech stran. Majestátně se přede mnou tyčí vždy, když jdu do práce. Vidím na ni z okna. Často je zahalena v mlze, či na jejím vrcholu probíhá zuřivá bouře.Je to nejvyšší hora Českého středohoří, sídlí na ní významná meteorologická stanice a říká se jí také Hromová hora (ne náhodou se německy nazývá Donnersberg). Vylézt na ni je “povinnost” každého Ústečáka a mě se tato čest dosud vyhýbala. Proto jsem si již na jaře dala úkol, že letos v létě ji pokořím. Stalo se tak sice až 6. září, ale protože kalendářně to de facto léto je, tak jsem svůj cíl splnila 🙂Nevyrazili jsme…