Ach, víkend

Tenhle víkend jsem si pěkně mákla.
Rozhodla jsem se, že můj pokoj potřebuje už konečně (po půl roce!) dodělat a jestli se nedonutím teď a nespískám to všechno naráz, tak to prostě nebude nikdy. Takže jsem ve čtvrtek vyrazila do Baumaxu pro papundekl, jímž jsem hodlala vyměnit příšernou hnusnou odpornou starou skleněnou výplň dveří, která při jakémkoliv náznaku průvanu rachtala, bílou barvu na dvěře, hnědou na futra, hromadu šmirglpapírů a já nevím čeho ještě.

Jo a taky jsem si pořídila MOJI ÚPLNĚ PRVNÍ VLASTNÍ FLORU!
Je to opuncie a její transport byl více než dramatický, protože píchala tak, že nešla ani pořádně zabalit a i přes tři vrstvy baličáku jsem pár žihadel schytala. Vézt ji na klíně jsem okamžitě odmítla, takže cestovala zaklíněná pod zadní sedačkou 🙂 A při přenášení do bytu jsem ji v záchvatu hrůzy z pobodání málem vysypala před vchodem.

V pátek jsem podnikla ještě nákup posledních drobností v OBI a pak se vrhla na tu slavnou perestrojku.
A hádejte, jaký jsem telátko. Ano, papundekl měl přesně o centimetr méně, než bylo potřeba. Chvilku to ale vypadalo, že i tak v těch dvěřích celkem sedí, takže jsem se nedala, dveře zbrousila a natřela na bílo s tím, že na papundekl ještě přijde tapeta, takže horní mezírka se schová… Bohužel ve chvíli, kdy jsem měla hotovo a chtěla výplň utřít hadříkem, tak se totálně vyvrátila.

Takže sobota začínala tím, že jsem znovu vyrazila do Baumaxu a jelikož jsem tentokrát byla bez odvozu, tak jsem si nový papundekl pěkně odvezla autobusem.

Nakonec se vše povedlo a mám dveře jako nové – btw. mám v pokoji dvoje, naštěstí ty druhé měly papunedeklovou výplň už od začátku, protože se mi je povedlo vysklít hned po nastěhování 😀

Poté následovalo natírání prahů a futer. A když už jsem tu barvu načala, tak jsem je natřela v celém bytě.
Ale to bych nebyla já, aby to probíhalo hladce. Měla jsem učesaný culík a samozřejmě jsem jím ta natřená futra párkrát ometla…

A poslední úmor nastal v neděli, kdy jsem celý den strávila na kolenou na podlaze a snažila se dlátem a ředidlem dostat zaschlé cákance z lina (mnoho jich pocházelo ještě z dob prvního malování před půl rokem). Cídění zapatlaných klik byla taky lahůdka.
Ředidlo je tu cítit doteď.
Asi udělám nějakou párty pro čichače toluenu.

Abych se udržela při zdravé mysli, něco dobrého jsem si uvařila. Polentu zapečenou s cuketou a rajčaty. Dvě zapejkací mísy.
Ale.. mám se přiznávat, že už se mi po třech dnech trochu zajídá? 😀

 A také jsem celý víkend dělala psí chůvičku, takže výlety na vzduch naštěstí byly 🙂

Poděl se o článek na Facebooku