O víkendu jsme se setřenkou Míšou a partou dalších lidí vyrazili na festival České hrady. Lístek jsem měla koupený asi dva měsíce dopředu, ale vlastně mě vůbec nenapadlo si zjistit, jaké kapely tam budou hrát. Bylo mi to vlastně jedno, byla jsem prostě ráda, že někam vyrazím 🙂 Startovací pívo jsme si dali v Chebu u nádraží, kde čepují kynšperského Zajíce: …a cesta a většina festivalu byla ve znamení ciderů všech možných příchutí 🙂 Konečně přišel ten pravý čas vytáhnout své nové barevné hipíkové šatečky, které jsem si přivezla z Kypru.Klobouk mám už pár let z Gatu a nové úžasné brýle jsem ulovila v Tally Weijl za tři ojra 🙂…

..takhle vznešeně zněl název červnové výpravy turistického oddílu Batůžek našeho ústeckého Činoheráku.V neděli dopoledne jsme opět vyrazili motoráčkem, ale tentokrát směrem na Teplice. Vystoupili jsme v Řehlovicích a došli do Stadic, kde se nachází jistě všem dobře známý památník Přemysla Oráče. Zde jsme také odpálili první pivo a to falkenštejnský speciál, který byl uvařen na počest nové knihy o městě Jiříkově, kterou má se svým týmem na svědomí právě náš starý známý průvodce Petr. (O tuto knihu můžete dokonce i soutěžit! Info zde.) Ze Stadic se dále stoupalo, prošli jsme například přes obce Suchou a Dubice, až jsme vylezli do Dubiček, odkud je nádherný výhled na Portu Bohemicu a ten…

Collegium Cibium (poslední výlet zdokumentován zde a předtím víc jak rok prdlačky) se pokouší vzkřísit svou reputaci a tak jsme v sobotu podnikli (šíleně dlouho) plánovaný výlet za pivem. Pivním cílem byl tentokrát nový pivovar v Děčíně a zde musím na pravou míru uvést, že ač internet hlásá pouze něco o “pivovaru Děčín”, tak místní nesouhlasí s jiným názvem než s “pivovarem Kapitán v Bodenbachu” (neboli v Podmoklech). Na zmíněný pivovar však došlo až po zdolání cca 18 kilometrové tůry. Počasí nám přálo, takže pojďme na dokumentaci: Vyrazili jsme v deset dopoledne vlakem z Ústí do Dobkovic, odkud jsme se vydali po zelené značce do kopců. Cesta se však dala…

A už je čas téma Izmiru opustit, přeci jen už jsem pár dní zpět v ústecké realitě… Ještě posledních pár fotek a zajímavostí a jedeme dál…S leteckými cestami zřejmě pro letošek končím (i když…), ale s cestováním určitě ne – v blízké době mám v plánu si zajet na výlet k Lužickým jezerům a strávit tam víkend na bruslích. U nejslavnějšího Izmirského bodu – Clock Tower, v turečtině Saat Kulesi… Co bylo na Izmiru zvláštní, bylo množství toulavých psů… Byli všude, podřimovali na všemožných místech a v parcích pobíhali v celých smečkách. Nikdo si jich ale nevšímal a zřejmě na to jsou všichni zvyklí. Vyptávala jsem se na to Hakana…