Cestuji

Od kolébky české státnosti k dálnici D8

..takhle vznešeně zněl název červnové výpravy turistického oddílu Batůžek našeho ústeckého Činoheráku.
V neděli dopoledne jsme opět vyrazili motoráčkem, ale tentokrát směrem na Teplice. Vystoupili jsme v Řehlovicích a došli do Stadic, kde se nachází jistě všem dobře známý památník Přemysla Oráče. Zde jsme také odpálili první pivo a to falkenštejnský speciál, který byl uvařen na počest nové knihy o městě Jiříkově, kterou má se svým týmem na svědomí právě náš starý známý průvodce Petr. (O tuto knihu můžete dokonce i soutěžit! Info zde.)

Ze Stadic se dále stoupalo, prošli jsme například přes obce Suchou a Dubice, až jsme vylezli do Dubiček, odkud je nádherný výhled na Portu Bohemicu a ten den se nám zrovna poštěstilo vidět závod plachetnic:

A pak už byla na pohled a dotek dálnice D8…
Na této stavbě je tolik kontroverzí, že si úplně zaslouží být naším cílem.

Z Dubiček nás čekalo poslední stoupání a to na extra ošklivou rozhlednu Radejčín…

Pěkně tam fučelo a klátící se kovová konstrukce mnohým naháněla strach…
Petr, Petra & Tomáš

Ale jinak smích nepřecházel 🙂 Třeba Markétu:

V Radejčíně mají šumné nádraží, ovšem vlak v něm končí, protože onen sesuv půdy, který před časem tak krásně šoupl s fungl novou D8, poničil i kolejiště zde…

skupinofka – no, bylo nás výrazně méně než obvykle 🙂

A tady už pochodujem po D8, průvodce a zasvěceného vypravěče o technických podrobnostech nám dělal Marek Mendel (ten, co má ty úžasné barzoje a Berníka na část výpravy také vzal).

Sesuv:

Aneb stavte silnici přímo pod dolem…

A cílová odměna v hospodě U Marešů ve Velemíně 🙂
Paní Marešová pro nás měla navařený guláš a napečené řízky a všem nám tam prostě bylo moc a moc dobře!

A pod krovem hnízdily jiřičky a já měla krásný výhled na to, jak pilná ptačí maminka neúnavně krmí svá drobátka 🙂

Tato výprava byla pro letošní léto poslední pod batůžkovou záštitou. To ale rozhodně nebrání tomu nějaký další výlet spunktovat jen tak, nadšenců se snad pár najde 🙂
Minimálně já si hodlám v blízké době splnit svůj velký rest a tím je šplh na Milešovku…

Jeden komentář

  • Anonymní

    Hehe, Stadice, Žim, Řehlovice….tam jsem se jako Tepličák něco nacourala. A jelikož odtamtud mám i oba své prarodiče, je to vlastně i moje kolébka…:-) cestu vám tedy tentokrát nezávidím, ale posezení u Marešů moc a moc…a Milešovku si určitě dej, hromová hora je povinnost každýho, kdo má středohoří na dosah, jen moc nechápu, proč není tak slavná i její takřka identická nedaleká ségra Kletečná…
    Zazvorek

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *