Obtýdeník

Tak jsem tu s prvním vydáním Obtýdeníku, mého nového seriálu, který přináší zaručeně čerstvé a totálně neobjektivní zpravodajství s tipy a triky pro všední den i svátek.

Jak pracovně nazvat začátek června? 
Pražský.
Hned třikrát jsem musela cestovat do našeho velkoměsta…
Minulý pátek jsme s kolegyněmi vyrazily za kulturou, a to do divadla Broadway na muzikál Mýdlový princ.
Nic jsem od toho neočekávala a tak jsem byla jen příjemně překvapená, jednoduchý příběh o ztroskotaném pražském herci, který má po otci zdědit jmění pod podmínkou, že v rodném šumavském maloměstě obnoví divadelní spolek a dostane ho na celostátní divadelní soutěž, měl spád a až na občasné trapné vtípky jsme se bavily. Písničky Václava Neckáře mě baví a třeba takovou Kdo vchází do tvých snů si od té doby pouštím celkem často! 🙂 

V sobotu dopoledne jsem po tradiční kašovité snídani jen taktak doběhla vlak, abych se do Práglu dostala znovu, tentokrát kvůli studiu sudetoněmeckých materiálů v Národní knihovně.
Byla jsem mírně řečeno šokovaná množstvím studujících takhle při sobotě. A popravdě mi to tam moc nevyhovuje. To tiché prostředí mě dost stresovalo.

 Po dlouhé době jsem si pochutnala na Running sushi…

A na Staromáku mě zaujalo toto působivé zátiší…

Z M&S jsem si odnesla další kávu do foroty…

Třetí výlet do Prahy se konal v úterý, kdy jsem jela na konferenci nazvanou “IT pro život”.

Mě tedy do života nic nepřinesla, ale úžasné bylo, že jsem tam potkala svou spolužačku z gymplu Mácu, takže jsme pak pokračovaly do kavárny naší další spolužačky, která se nachází přímo u kolejí Větrník pod výstižným názvem “Do větru”. Můžu vřele doporučit, má pohodovou atmosféru a na čepu byla skvělá únětická desítka a na léto ideální cider.

Pokusila se o chřestovou polévku… (ne, nevyšlo, to)

Dočteno & rozečteno

Jahodová sezóna v plném proudu!

Ponořila jsem se do jedné z nadějných publikací ke své diplomce a disertaci, abych ji po dvou stranách odložila jako hodnotnou asi tak na jeden odstavec, protože místo vydání DDR 1984 hodně nadržuje komunistům. Ať žije důkladná kritika pramenů!

Totálně vysmátá po doktorské zkoušce z historiografie a metodologie… Po dlouhé době zkouška, před kterou jsem myslela, že se hrůzou pozvracím, ale nakonec to bylo jedno z nejpříjemnějších popovídání za celou dobu mého studia…

A to nejlepší na závěr… Tři dny před odjezdem na další zahraniční služební cestu jsem se konečně probrala, že je čas na teoretickou přípravu a tentoktorát ji nepodcenila 🙂

…no a z Heraklionu, centra Kréty, vám právě posílám tento post a předjímám, že další články budou plné slunce, oliv, mražených jogurtů a pokreslených amfór!  

Kalispéra! 

Poděl se o článek na Facebooku