Pašerácká stezka

V neděli jsme se vydali se seskupením přátel Činoherního studia zvaném “Batůžek” na výlet s podtitulem “Po pašerácké stezce”. Pochod organizoval můj kamarád Petr, ašský souodroděnec, v současné době děčínský archivář a doktorand na katedře Historie, a scénárista Vladimír Fanta, toho času tiský usadilec.

zdroj: Petr Karlíček

 Podle archivních materiálů sloužilo pohraniční pásmo v okolí Tiských skal jako ideální místo pro různé pašeráky – ve válečných letech se jednalo především o směnný obchod potravin za elektroniku z Říše (především fotoaparáty), za komunistů se lidé přecházením zdejších hranic vyhýbali clu a v 90. letech čára sloužila k pašování aut a cizích běženců.

zdroj: Petr Karlíček & Archiv Děčín

Ač několik předešlých dní vytrvale sněžilo a ještě ráno to vypadalo na pořádný sněhový nečas, přesto nás vyrazila pořádná tlupa a jen tak jsme se nedali. Cesty v lese protínaly jen mdlé stopy po běžkařích, zbytek jsme si museli prošlápnout sami. A makačka to byla pořádná. Zvlášť jsem litovala ty, kteří si vyrazili v džínách. Jak já byla vděčná za svoje oteplovačky, ve kterých vypadám jako hroch!

Start v Tisé, kde nás vyklopil autobus z Ústí, poté jsme šlapali směrem na Rájec…

 Cesta byla sakra zvostřená a náročná!

Po několika kilometrech první pořádné kochání:

A taky trocha lidové kultůry:

Dlouho očekávaná první hospoda v cestě: U Císaře. Vysoce pitelné pívo, grog a plné mísy kouřící polívky. Mokrouši se usušili u kamen a mohlo se pokračovat dál…

Kochání pokračovalo:

Nechyběly koulovačky a sněhové bitky:

A konečně cíl v Tisé. Hospoda Na hřišti zradila pozdější otvíračkou (pan vrchní se nám pak svěřil, že by otevřel dřív, jenže usnul).

A ani Tisá se jakožto turisticky vyhledáváná destinace nevyhnula hnusu a kýči. Naštěstí měli zavřeno. Prý se to prodává, nemáte někdo zájem? 😀

Nakonec jsme se ale dočkali a čekali na nás neuvěřitelné dobroty. Začalo se klasicky hermelínem či klobásou, pěkně podle nabídky na vyvěšené tabuli. Až po nějaké době z pana vrchního vypadlo, že má v kuchyni spoustu zabíjačkových dobrot, takže jsme do sebe postupně soukali prdelačku, luxusní gulášek z vnitřností a poctivou česnečku!

V poslední knajpě jsme ošidili fotodokumentaci pochutin, takže tady jen hermoš, fotil Petr

 A ksichtovka s Romčou:

Tak to byl náš výlet. Pokud jste někdo z okolí Ústí, neváhejte a příště vyražte s náma. Další výlet by měl být o Velikonocích. Takže, kdo kašlete na vajíčka a šupání, tak šup s náma 🙂
Bližší info bude zavčasu v programu Činoheráku!

Poděl se o článek na Facebooku