Výlety posledních dní

Po delší odmlce, kdy fakt nebyl čas nic napsat, přicházím s trochu delším shrnujícícm článkem o výletech, které jsme s partou přátel podnikali v poslední době.

Jinak s mou diplomkou to stále nevypadá na úspěšný finiš, leč bojuji, co mohu 🙂 Dílčím úspěchem buď uzavření indexu na PF, to byly také slušné nervy – měla jsem domluvené zkoušení na půl druhou, protože vyučující někam spěchal a jindy už neměl čas. Jenže co se nestane – nasedla jsem na špatný trolejbus a místo na Hoření jela do Krásňáku. Takže jsem dorazila s jazykem na vestě a totálně vyklepaná o 20 minut pozdě. Naštěstí se pan doktor smiloval. Poté jsem běžela pro úplně poslední zápočet zpátky do školy v centru, kdy mě pan profesor potěšil slovy “já Vám to tedy zapíšu, i když nemám čas to číst”. Valily se ze mě kameny úlevy. Potom jsem si dala sprint na studijní, protože byly dvě minuty do konce úředních hodin, a tam jsem jim nechala svůj index a podala si přihlášku k SZZ. Bohužel mi hned v pátek přišel mail, že mi chybí zapsaných 8 kreditů za diplomku, takže honem mail k vedoucí katedry, leč ta je právě na exkurzi v zahraničí… No klid prostě nebude a nebude!

Ale zpět k výletům.
Plno lidí se mě ptá, jak to můžu všechno stíhat. No, dost blbě. Ale vždycky si to obhajuji, že celý den nad psaním stejně nestrávím, tak než si dělat přestávky koukáním do blba či na blbiny, tak raději vyrazím na vzduch.

Fumaturistický výlet

Minulou sobotu jsme vyrazili na výlet, který jsme nazvali fumaturistický. Fumaturismus by podle našeho průvodce – ředitele ústeckého archivu Vladimíra Kaisera – měl být český styl zvaný komínismus. Vyrazili jsme až z Bíliny se podívat k jednomu opuštěnému komínu poblíž vesnice Břvany, kolem kterého dříve stávala cihelna, leč teď tam stojí tak sám a marně se snaží odolávat zubu času…
S sebou jsme na jeho uctění měli litr a půl šampaňského, leč tak odporného, že ho až na jedno naše ochutnávací kolečko dostal beze zbytku komín.

Start na bílinské autobusové zastávka a já pózuji s prvním “komínem” tohoto dne 😀

a tohle už byl on:

Nechyběl nezbytný proviant…

Cíl v břvanské hospůdce, kde měli toto psychedelické zátiší pro opravdové rockery:

Ale pivo výborné!

A uzavřeli jsme to v Ústí na Rychtě, kde jsme si dali výborný tataráček!

Následující neděle – pochod Skalka – Povrly

Druhý den konečně do Ústí přišlo jaro, takže jsme museli vyrazit aspoň na chvíli. Poprvé v letošním roce jsme také zasedli s pivem na venkovní zahrádku.

Industriální zátiší na nádraží v Povrlech:

Charlieho cesta tak zmohla,že doma okamžitě padnul a prospal celou noc včetně poloviny následujícího dne… 

Pochod Rýdeč – Lovečkovice

No a včera jsme podnikli další výlet pod vedením Vladimíra Kaisera, tentokrát po typických sudetských vsí. Vyrazili jsme busmo do kopců nad Střekov, nechali se vysadit ve vsi Rýdeč a odtud pochodovali do cílových Lovečkovic, kde jsme plánovali naštívit místní pohost “Na křižovatce”.
Takzvané pohosty jsou sudetská rarita, o než se velmi zajímá kamarád archivář Petr – zkratka “pohost.” totiž znamenala pohostinství, leč to poválečným sudetským obyvatelům nějak nedošlo a mysleli si, že se jedná o nový, vládnoucí stranou oficiálně nařízený termín pro restaurační zařízení.
V pohostu jsme však dostali výborný oběd a vydatnou březenskou dvanáctku a akorát tam stihli přečkat přívalový déšť s krupobitím. Vše bylo tak vydatné, že se rovnou přiznávám, že jsem cestou zpět do Ústí usnula v autobuse 🙂

A tady dokumentace známek jara:

A koníci tam byli…

Já a mé úžasné nové tričko se starou reklamou na ústecké mýdlo s jelenem 🙂

 Pohled směrem k Litoměřicím:

Máchův kraj…

 Žranice a srandičky

 A závěrečná skupinofka “po dešti o popelnic” 🙂

No a teď šup na tu diplomku…