Život podle designu
V minulém článku, kde jsem nakousla, jak se peru s motivační literaturou, jste se dozvěděli, že první takovou knihou, která ke mně přilétla, byl před více než rokem Život podle designu od amerického kouče Toma Ferryho. A že to celé byla jedna velká náhoda, protože jsem si myslela, že se jedná o rady, kterak si doma naprosto úžasně rozestavět nábytek! :))
Hned první stránka mě vyvedla z omylu, ale rozhodla jsem se tomu dát šanci. Nic se přeci neděje náhodou, že?
Nepozdávalo se mi jen, že autor je koučem realitních makléřů, takže ode mne na hony vzdáleno. Ale zase: co dám za zkoušku? Kdoví, třeba se někdy začnu zajímat o reality nebo jiný druh obchodu?
Život autora je samozřejmě typický americký sen: v pubertě utekl z domu, bral drogy atd. Ale shodou NÁHOD byl jeho taťka zrovna milionář s úspěšnou firmou a ten mu na stará kolena dal šanci se ukázat.
Což samozřejmě využil beze zbytku a nastolil ve svém životě převratný pořádek.
Ano, jeden ze závěrů je, že tento typ knih čtu s notnou dávkou cynismu. (A stejně jsem se stavěla i ke Čtyřem dohodám, což jste jistě bezpečně poznali!:))
Ale to neznamená, že bych je házela do odpadu, naopak, teď vám povyprávím, co jsem se naučila a vzala si pro sebe.
Základní myšlenka života podle designu je, že nezanedbáte žádnou část svého života a všechny máte promyšlené. V každé oblasti života máte hodnotový systém a cíle, kterých chcete dosáhnout. A jen tím, že si všechny tyto oblasti srovnáte a naplníte, budete žít ten nejspokojenější život.
Takže skvělé bylo to, že jsem tam našla všechny oblasti sepsané, protože některé by mě ani nenapadlo vypíchnout. Osobní život, profesní život, fyzická kondice – to bych uhodla. Ale že tam patří i duchovno, svět vašich financí, seberozvíjení se, to už možná ne. A až ve chvíli, kdy jsem si jednotlivé oblasti rozebrala, jsem si uvědomila co a proč mi v životě nefunguje a proč bývám často nespokojená, i když na první zdání k tomu nemusím mít žádný vážný důvod.
A abych prozradila konkrétnosti, tak jsem dopadla následovně:
Zjistila jsem, že se svým zdravím a tělesnou kondicí jsem vlastně velmi spokojená. V té době jsem se opravdu pořádně věnovala zdravé výživě a chodila několikrát týdně cvičit a běhat. Přitom to neznamenalo, že už mám tu svou vysněnou figuru – stačilo, že jí kráčím naproti. Okamžitě mi došlo, že to je ten můj “design” – mám zkrátka naplánováno, co se svým tělem zamýšlím a také to systematicky provádím. Jak jednoduchý recept 🙂
Kupodivu první zádrhel se konal u financí. Musela jsem si přiznat, že i když jsem byla se svými příjmy celkem spokojená, tak způsob, jakým jsem s nimi nakládala, mě zrovna hodně žral. Přitom před rokem (nyní už dva roky – v létě 2014) tomu bylo přesně naopak, protože jak jsem si tehdy kupovala auto, tak spolu s ním jsem od základu zreorganizovala svoje hospodaření. Jenže rok se s rokem sešel, jeden způsob investování neklapl, já nebyla schopná se dokopat k nalezení jiného a přitom jsem si tenhle záměr s sebou stále podvědomě táhla… A ohledně racionálního plánování nákupů a jiného utrácení jsem zkrátka zpohodlněla. Letos jsem se však pořádně sebrala a vše dala znovu a lépe dokupy.
V kariéře jsem věděla, že jsem někde v půli cesty, protože mě čekají zásadní změny, takže to jsem prozatím nehodnotila.
Intimní vztahy vycházely také celkem pozitivně, ale časem se samozřejmě ukázalo, že i zde mám pořád na čem pracovat. Ono si jen tak popsat, že chcete mít funkční, vyvážený a zdravý vztah, aby bylo vůbec možné si pod tím představit něco konkrétního, není vůbec jednoduché, a s tím souvisí další oblast – duchovní – kde se ukázalo, že protože si na své nitro nedokážu udělat potřebný čas, abych se mu věnovala a pečovala o něj, tak se vlastně vůbec nemám šanci poznat. Zjistila jsem, že chvíle, které se v mém životě dají počítat za ty meditativní, jsou ty, kdy běhám v parku nebo když jedu autem svou známou pravidelnou trasu. Zkrátka monotónní pohyb vpřed, nad kterým nemusím přemýšlet… Kolikrát se člověk během dne chtěl nad něčím zamyslet, pošťourat se ve svých pocitech a ono to nešlo! Cesta z práce domů na to byla příliš krátká a doma to nefungovalo. Ne že by tam nebyl klid, ale to známé místo, zavalené vším mým harampádím, k tomu absolutně neposkytovalo vhodné podmínky.
Další oblastí v mé mysli téměř netknutou, bylo přispívání a oplácení – myšleno jako konání něčeho užitečného, dobrovolného či prospěšného pro druhé, bez zištných záměrů. Vybavily se mi přitom aktivity mých známých, jedna třeba pravidelně vozí deky do útulků… Těch míst, kde můžu být k něčemu, je tolik, stačí se koukat kolem sebe! A teď, co jsem zpět v rodném městě, je nejvyšší čas znovu naskočit do aktivního občanství!
A poslední oblast – učení a seberozvoj – tam jsem si mohla naštěstí pomyslnou fajfku udělat, ale raději s vykřičníkem, protože by to určitě šlo ještě lépe. To, že si dělám doktorát, trénuji cizí jazyky a sem tam čtu nějaké ty inspirativní knihy, není samo o sobě důkaz, že se nebráním svému dalšímu vzdělání. Určitě bych mohla zabrousit i do úplně neznámých vod a přestat před každou novou výzvou reagovat předem naprogramovanou myšlenkou “to se mě přeci netýká”. Vtipné třeba je, že jsem se rozhodla dát si repete středoškolské matematiky. Kdybych ale nebyla u toho, jak Jára doučuje syna svého kolegy, tak by mě to ani nenapadlo!
Zkrátka výzvy jsou na každém rohu a je jen na nás, jestli zvedneme zadek a něco s nimi vyvedeme.
Zda a komu bych tuto příručku doporučila?
Rozhodně od toho nemějte nějaká nadnesená očekávání. Žádné převratné otevírání oči to nepřinese, ale někomu by přece jen mohla přijít vhod – pokud patříte mezi ty, co by rádi se svým životem teď hned něco udělali. Chcete odrazový můstek, nějak se výstižně popsat, shrnout… ale nevíte, z jakého konce začít, tak vám to jako start doporučuji.
A také moc děkuji za tipy, které mi dáváte! “Uvědom si svůj stracha překonej ho” už mám v hledáčku, zřejmě si ho ale budu muset půjčit až v Německu. Na Instagramu jsem dostala doporučení na knihu “Moc přítomného okamžiku” a tu naštěstí mají v ašské knihovně, takže se do ní brzy pustím.
