Já & e-shopy

Pár postřehů a tipů z mé zkušenosti…

Pokud má dnes ještě někdo obavy z nákupů přes e-shop nebo katalog, tak hlavně z toho, jestli bude zboží ve skutečnosti vypadat tak jako na obrázku. No, u některých věcí jsem byla trošku zklamaná, když mi přišly bodycon šaty z látky, která byla po mírném natažení téměř průhledná. Nebo sukně ušitá z takového toho úpletu, který se hrozně mačká a  hodí se víc na tričko.
Myslím ale, že v materiálu žádný obchod, kde jsem objednávala, nijak nelhal – u každého výrobku uvádí složení, jenže já nejsem odborník, takže si pod tím výsledný vzhled ani omak příliš představit nedokážu. Je to ale možná dobré pro ponaučení a zdokonalení se ve znalostech materiálů. Pro příště můžu využít příležitost v každém kamenném obchodě pro studování složení na visačkách všeho možného a snažit si omakem zafixovat, co bylo dobré a co ne…

Pak jsem měla problém s velikostmi. Měřím 175 cm, což mi nepřijde nijak závratně moc (je to minimální výška modelek, hehe!), ale ve světě oblečků už to zřejmě extrém je. Všechny sukně a šaty mi jsou tudíž kratší než by měly. Řeším to tím, že si je občas kupuji o číslo větší (tedy UK 14, odpovídající naší 42, i když mám normálně 38-40). Halenky, košile a saka si ale od oka pořád koupit netroufám.
Třeba u Asosu je skvělé, že je u fotek napsáno, kolik měří modelka a jakou velikost modelu má na sobě. Její výška mi tak dá alespoň orientační představu o délce sukně, ale samozřejmě musí člověk počítat s tím, že když má třeba o tři velikosti víc, tak je možné, že se věc při obtažení přes objemnější tělo trochu zkrátí. Jiné obchody zase přímo u každé velikosti uvádějí přesné míry. I když jsem se občas pobavila, když rozdíl mezi jednotlivými velikostmi činil jeden centimetr.
Jedinou výhradu mám k asosácké kolekci Petit – až po objednání jsem si všimla, že je v popisu uvedeno, že je doporučená ženám, které měří pod 160 cm, ale u modelky už výška napsaná nebyla. Právě ke mně putují šaty, které vyobrazená modelka měla po kolena, tak doufám, že mě nečeká nemilé překvapení.

A taky se snažím příliš neriskovat – doposud jsem si nakoupila převážně jen věci, které stály kolem 20 euro. Říkám si, že v této cenové relaci by mi nemuselo dělat problém se případné nesedící věci vzdát a buďto ji někomu darovat nebo za nižší cenu přenechat. Rozhodně bych neposílala žádný balík zpátky do Británie (nebo nedejbože USA).

Jak nakupovat:
Je to vlastně jednoduché, ale pokud jste jako já byli zpočátku rádi, že kartou umíte vybírat z bankomatu a v internetovém bankovnictví zvládáte zaplatit paušál, tak se Vám třeba bude pár rad hodit 🙂
1) Musíte mít embosovanou platební kartu (s vytlačeným číslem, Visa nebo MasterCard), což nebývá automatické, pokud vlastníte například studentský účet, ke kterému dávají jen kartu Maestro.
2) V nastavení svého bankovního účtu musíte mít povoleny platby na internetu. Zda je chci povolit se mě v bance zeptali při zakládání kreditní karty.
3) Potom už stačí jen založit PayPallový účet, na což vás to  z vybraného obchodu dovede samo přímo. Je to celé anglicky, ale nijak komplikované, takže to navede celkem snadno každého. 😉

A teď už konkrétně k vybraným obchodům:

1) Asos

Nikoho nepřekvapím, že je to můj v současnosti nejoblíbenější e-shop a nakupuji v něm nejčastěji.
A zatím mohu tvrdit, že s ním mám jen a jen dobré zkušenosti. Dosud jsem v něm nakupovala asi osmkrát.
Na to, že posílá zboží ze zahraničí, tak je dodáno opravdu rychle a bezproblémově. Většinou se dodací lhůta pohybuje kolem týdne. Na stránkách mají uvedeno, že by to mohlo trvat kolem 8 týdnů, ale takhle dlouho jsem opravdu nikdy nečekala.
Výhodou opakovaných nákupů je, že už mám vyzkoušené jejich velikosti a dokážu si tak již lépe představit, co by mi mohlo sedět i bez zkoušení.

2) Choies

Objednávala jsem tam zatím jen jednou. Doba dodání byla určitě kolem měsíce, takže ve srovnání s Asosem mě takové čekání nebavilo.
V tomto obchodě si nedokážu vybrat tak snadno jako v Asosu a je i trochu dražší.

3) Sheinside

Jeden z tzv. čínských e-shopů.
Objednané věci nemají absolutně žádné cedulky, které by vám řekly cokoli o značce.
Výhodou ale je, že oblečení na stránkách prezentují blogerky, které si je zakoupily, a můžete se jich tam přímo zeptat, jak jim sedí vybraná velikost.
Specialitou obchodu je hodně věcí v univerzální velikosti. Dvě šifonové košile, u kterých to bylo zrovna tak, jsem tedy čekala trochu větši, ale jsou mi malé přes prsa. Reputaci napravuje úžasná mikina s potiskem Zrození Venuše, kterou jsem si hodně oblíbila. Bohužel jsem si na ni musela počkat dva měsíce, takže další nákup tam jen tak neplánuji.

Dnes už většina internetových obchodů nedává poštovné, takže je skvělé, že stojí za to si nechat poslat i jediné tričko, pokud zrovna nemáte peněz nazbyt. Spousta obchodů také na první nákup dává slevu, takže se dá velmi výhodně nakoupit, když jen namátkou “vyzkoušíte” co nejvíc takových obchodů 🙂

Co vy a e-shopy? Jaké máte zkušenosti?

Poděl se o článek na Facebooku