Růžové úterý
Od včerejška hýřím barvama. Rozhodla jsem se zaklínat jaro a vytasila se s odstíny červené a růžové. A to, že přes noc zase napadla halda sněhu, mě vůbec nerozhází!
Možná ještě není některým návštěvníkům jasné, o co se fotkama toho, co mám zrovna na sobě, vlastně snažím. V anotaci blogu není o módě ani slovo, a tak by jeden možná ani nehádal, že to sem budu cpát. Přesto se tak děje, protože se za 1) snažím ukázat, že i někdo, kdo se tváří, že má intelektuální zájmy (haha), je vlastně jenom marnivá fintilka, co má pozemské slabosti jako každá druhá, a za 2) že nějakou vlastní vizi přeci jen mám a chtěla bych ji tu představit.
Nechci se tu nikdy vystavovat v džínách (maximálně pokud budu pózovat u nějakého vodopádu/rozhledny/psa/doplňte-co-libo-jest, kdy vlastně zrovna nepůjde o mě 🙂
Svůj styl (nebo alespoň ten, který bych chtěla vypilovat a opravdu běžně nosit) bych charakterizovala ženskýma prvkama – mám takovou tu pořádnou ženskou siluetu s bokama a vším, co k tomu patří, a tak jsem se rozhodla ji prodat, jak nejlépe to jde – především v pouzdrových sukních a šatech, v retro střizích 50. let, v kalhotách s vysokým pasem, s vypasovanými saky a kabátky atd.
Už několik let sleduju velkou spoustu módních blogů a jedním z prvních byla dnes už neaktivní Sandra Leopardová, která všechny své obdivovatele nalákala především na minimalismus a jednoduchost. Jenže u dívčiny, která má třicet kilo i s postelí, je jednoduché “nosit slimky se zastrčenou košilí” (citát z jedné diskuze) na tisíc způsobů a vždycky vypadat úžasně. A podobných blogů bych vyjmenovala spousty. Na koukání je to hezké, ale pro sebe si z toho nic nevezmu.
Já mám 70 kilo (slovy SEDMDESÁT!), jsem i celkem vysoká (175cm) a hlavně už jsem ve svém věku pochopila, že i když se mi povede zhubnout pár kil, tak to typ postavy nijak zásadně nezmění. A tak jsem se rozhodla vše ženské na sobě raději pěkně vyzdvihnout a být opravdu spokojená.
A moc by se mi líbilo, kdyby to někoho z Vás začalo bavit a třeba by se ke mně i nějaká podobná prdelatka přidala a budeme tady řešit, které obchody a značky na nás alespoň občas myslí…
hadříky: sukně a punčocháče – H&M, košile – New Yorker, svetr – C&A, šátek – Orsay, přívěsek – Tally Weijl, boty – Esprit, pouzdro na notebook – Nanu Nana
4 komentáře
Alice
hezky jsi to napsala 🙂 kor to o Sandře mě pobavilo 😀 mi se taky vždycky něco líbí a pak si vzpomenu na to že mezeru mezi stehnama nikdy mít nebudu a taky už nevyrostu zato ta prdel nezmizí a zase si to rozmyslim 😀 a hrozně se mi líběj tvoje boty!
Lucie Velková
🙂 Děkuju, na mezeru jsem zatím nepomyslela!
Zdenka Tschampelová
Až na to budu mít prostředky (finanční, časové), ráda se k tobě připojím. Splňuji všechny podmínky – zadek mám a mít budu a oblékat se elegantně je můj životní sen.
Lucie Velková
super! 🙂 A se psama po boku, to nám to bude teprve seknout 🙂