Cestuji,  Nosím,  Řeším,  Sportuji

Barevnosti 2015

Ještě není konec ledna, takže snad s ohlédnutím za loňským rokem nejsem tak opožděná 🙂
Chvilku mi přišlo, že to nemá smysl, protože to byl takový rok – prostě roční, předchozích 360 a něco dní, a který už si nepamatuju, jak začal, a ani nejásám, že skončil. 
Ale zásadní momenty tu byly! 

Než se do nich ale pustím, nesmím zapomenout zmínit, že jsem konečně překročila Rubikon a hlavně svůj vlastní stín a už jsem s blogem veřejně i na Faceooku. Odkaz najdete ZDE, případně v pravé liště můžete kliknout na příslušný symbol a propojí vás to též. Facebook sice všichni nepodporují (viď, Terko:)), ale pro množství lidí je to nejsnažší způsob jak zjistit, zda se tu šustlo něco nového a má cenu se namáhat klikem, a v případě, že někdo nepoužívá záložky, tak i s pracným vyhledáváním :).
Budu ráda za obligátní lajk i sdílení, ale především za aktivní debatu – toho, že si někdo v dnešní uspěchané době najde chvilku na zpětnou vazbu, si opravdu cením.

Z kraje roku jsem si konečně pořídila Kindle, ale dosud jsem na něm přečetla jen jednu a půl knihy, takže spíš ostuda…
Loni se přestěhovala naše fakulta do nově zrekonstruované budovy, což přineslo novou studovnu historie, která se mi moc líbí a taky jsme se v ní s holkama parádně vyblbly 🙂
V červenci jsem jako slepá k houslím přišla k iPhonu, abych se zbavila své ničím nepodložené nevraživosti a předsudkům vůči této značce a zjistila, že na ní něco je… Před pár dny jsem se ho ale zase vzdala (a dala šanci Číně, haha) – nezavrhuji ale, že kdybych někdy v budoucnu nevěděla co s penězi, tak že bych do nového nešla! 🙂

Hodně jsem řešila, jak bude můj blog pokračovat a postupovat, a napsala jsem toho i dost o sobě… Třeba zde a zde a zde a zde a zde.
Svěřila jsem se vám se svým vnímáním tělesna, svými sportovními (ne)začátky a jak cvičím a sportuji: zatím existuji první dva díly tu a tuhle a můžu slíbit, že pokračování bude nastopro! Se sportem jde ruku v ruce zdravý životní styl a jídlo obecně, takže jsem se podělila i o svou zkušenost s východní očistnou metodou a taky si vylila srdce ohledně splašených hormonů.

Článek, na který jsem hrdá a který je přesně tím z témat, jakými chci tento blog zaplňovat, byl o mém prvním roce života s autem. Praktickým tipům, zkušenostem a hlavně zákeřným nástrahám dospělého života se chci věnovat především!

Cestování patří odjakživa k mým oblíbeným koníčkům a loni jsem opět měla příležitost podívat se do několika úžasných zemí, z nichž nejzajímavější bylo určitě Rumunsko a Dánsko. Nádherná byla i Kréta. Na pár dní jsme s přítelem vyrazili na sever Holandska, kam doufám, že budeme jezdit pravidelně. V září proběhla exkurzní dovolená po severní Itálii a ta pro mě navždy zůstane především vzpomínkou na žádost o ruku <3!
 
A už vás nebudu více unavovat nekonečným klikáním a nabízím shrnutí minulého roku z té marnivé a především barevné stránky: během loňského roku se mi tu nastřádala řádka barevných outfitů, takže pojďme na malou rekapitulaci 🙂
Budu moc ráda, když mi napíšete, který modýlek se mi dle vás nejvíc povedl, a nebojte se mi i říct, v čem jsem za největšího strašáka. Případně jestli mě celkově považujete za trapnou nevkusnou cirkusačku :):)
Možná jsem se měla podobným způsobem vyřádit v útlém mládí, ale to mě takovéhle věci nezajímaly. (Tehdy jsem byla echtovní snobská intelektuálka, takže to šlo těžko!)

1) 2)

3) 4)

5) 6)

7) 8)

9) 10)

11) 12)

13) 14)

15) 16)

17) 18)

 
 19) 20)
21) 22)

I tenhle můj styl-nestyl stále prochází vyvojem a některé kombinace už bych si na sebe podruhé nevzala. Hledat se ale budu i v roce 2016, takže se můžete na podobné výstřelky těšit (či děsit) nadále. Chci i do budoucna hýřit barvami, protože té šedi je dle mého kolem nás zbytečně moc, ale taky bych ráda zkusila samu sebe stylizovat i do retro a dobových modelů, především do mých nejoblíbenějších čtyřicátek. Uvidíme, jaké poklady vydají sekáče a bazary a jak se sžiju se svým novým šicím strojem! 

Doufám, že zůstanete naladěni a dáte mi občas vědět, že tu jste a že ve vás něco mé příspěvky vyvolaly 🙂

6 komentáře

  • Anonymní

    Jednička, protože je skvěle netypicky barevná, lacle, protože to je návrat k mým milovaným devadesátkám (totéž ve mně evokuje i dvacítka), devítka, poněvadž je pěkně retro-elegantní a cokoliv žlutého, protože to je veselé. Třikrát sláva všem, kdo se nebojí experimentovat. Howk! :-))
    zazvorek

  • Barbora Vomáčková

    Souhlasím, že barvy jsou nej! a ten, kdo se jich nebojí taky. 😉

    Za sebe hlasuji nejvíc pro 20. Do toho jsem se zamilovala. Pak se mi ještě moc líbí 14 a 15. Ostatní není špatné, jen některé kombinace nesourodých vzorů (jako třeba 21) jsou na mě už moc a občas to zabíjí i barva punčoch nebo přemíra doplňků (např. 6 s 9 by se mi víc líbili bez pásku). Nelíbí se mi akorát sukně 17 a sako 1, protože obojí je malé 🙁
    Držím palce do dalšího barevného boje! 🙂

    A dodatečně gratuluji k zásnubám!! (Nějak jsem ten příspěvek úplně přehlédla. Hanba mi. Ale ani FB mi v hlídání článků nepomůže, protože jej nemám 😀 ). Járu "znám" jen z blogu, ale neřekla bych do něj takovou romantiku. 😉
    Svatba a vše kolem – to už se ty články o nástrahách dospělého života píší samy. 😀 Máme se nač těšit 🙂

  • Lucie

    Moc děkuju! S těmi pásky: začala jsem je sbírat teprve vloni a pořád nemám žádné jednoduché, obyč, nenápadné, které by se k tomu určitě hodily lépe. S punčocháčema to mám tak, že mi černé někdy přijdou zbytečně tvrdé a jindy nudné. Ale jak už jsem psala u zelené sukně: někdy mám tendence kombinaci bezdůvodně shazovat. Šedá sukně malá opravdu je, u toho saka je to spíš materiálem – je to taková mačkavá teplákovina, ve fazóně dost vygajdaná, ale jinak mám pocit, že mi sedí – beru to podle ramen. Až bude v totálně nenositelném stavu, tak podle něj zkusím ušít nové 😉
    A Jára a svatba? On je největší romantik co znám a pořád mě tím překvapuje a dostává 🙂

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *