Bydlení v Kodani

Vždycky jsem si představovala, jak budu cestovat “až budu velká”. Vezmu třeba kamarádku, sezobneme nějakou superlevnou letenku a vyrazíme výletit někam do světa – na víkend do Barcelony, Paříže či Londýna.

Dost rychle ale přišla paní Deziluze.
Když už jsem měla kamarádku, která by jako parťák byla perfektní, brzdila ji finanční situace. Když nebyl problém v penězích, byl tu přítel, pro kterého si šetřila volné dny / případně šetřila na jejich společnou válečku dovolenou někde v Egyptě.
Další kategorií jsou notorické slibotechny, proti kterým už jsem důkladně vycvičená.

Proto když jsme s Pavlou nad vínem ve vinotéce nadhodily plán, že spolu v květnu vyrazíme na krátkou a intenzivní dovolenou do nějaké krásné metropole, byla jsem jasně pro, ale zároveň držela brzdu nadšení.

Vlastně okamžitě jsme se shodly na dánské Kodani. Další v závěsu byly Bruggy, ale velmi výhodná doprava do Kodaně jednoznačně zvítězila.
Já zařídila superlevné ubytování přes Airbnb, Pavla zajistila jízdenky s velkou slevou přes EuroLines…

Moje první zkušenost s Airbnb byla pozitivní a tento způsob ubytování na svých dovolených budu využívat už pořád! A taky už můžu propagovat svůj zvací link na slevu 623 Kč pro vaše první ubytování! 🙂
První zkušenost ale vždy přináší poznatky, které jsme před odjezdem nebraly v potaz.

Co jsem se tedy naučila?

Lokace
Pokud je pro vás nejdůležitější nízká cena, tak si samozřejmě nemůžete příliš vybírat. Já jsem chtěla ušetřit, ale rozhodně jsem nešla do úplně nejlevnějších nabídek. Stanovila jsem si určitý strop, vyhledala si dostupné byty a rozhodovala se dle popisu (aby tam například byl spíše rozkládací gauč pro dva než varianta válenda + nafukovací matrace). Mrkla jsem do mapy, kde jsou byty situované a přišlo mi to tak nějak stejné. Pokud nevíte, jak to na daném místě vypadá, tak tohle neposoudíte.
Teď už vím, že jsem podcenila “průzkum”:  
Příště bych dala přednost bydlení na rušné ulici, kde seběhnu schody a v přízemí budou obchůdky a bary. Z mapy to jednoduše nepoznáte a tak je třeba prostudovat konkrétní doporučení na různé čtvrti.
Naše čtvrť (Vigerslev) sice byla dle mapy stejně daleko od centra jako jiné (které nás v průběhu pobytu nadchly více – například Frederiksberg nebo Norrebro), ale byla prakticky jenom obývací, s prázdnými prodlevami směrem do centra. Jít pěšky 6 km domů tak nebyl takový zážitek, hlavně tedy uprostřed noci 🙂

Místní doprava
Druhá věc bylo MHD. Síť skvělá… ale ty ceny. Jedna jízda stála 24 dánských korun (a v nočním spoji nám řidič naúčtoval dvojnásobek), což přepočtěte na naše krát 5. Svezete se 2x denně a na vašem rozpočtu je to hned znát.
Příště si raději připlatím za byt do 20 minut chůze do centra a získám navrch i více času si město užít.

Pája přípravu nepodcenila 🙂

Trajektem se vzdalujeme od Německa vstříc dánskému dobrodružství…

Domluva s naší bytnou Kadri – původem Estonkou – byla skvělá, až na několik malých dobrodružství navíc, kdy nás nemohla ubytovat první den hned po příjezdu, protože my dorazily v půl sedmé ráno a ona končila až v poledne v práci. Náš záložní plán zněl se někde vyvalit v kavárně, v klidu si prostudovat všechny průvodce a architektonické časopisy, které Pavla vezla, naplánovat si program a trochu se vzpamatovat z více než desetihodinové cesty autobusem.
Bohužel před desátou hodinou nebyla otevřená žádná kavárna. Podle vývěsek některé neotvíraly ani před polednem…
Tak nezbývalo než vymyslet další náhradní plán – vidět zásadní kodaňskou atrakci – sochu malé mořské víly 🙂 Podle mapy to od našeho výchozího stanoviště Tivoli nebylo úúúplně blízko, ale cesta vedla po nábřeží a to už za nějakou malou oběť stojí!
Pavla s kufrem a dvěma taškami, já s krosnou, kabelkou, foťákem a ještě taškou. Ale jsme dvě trénované holky, takže na fňukání nebylo pomyšlení 🙂

Cestu nám komplikovaly rozkopané úseky, které bylo nutné obcházet většími či menšími oklikami, takže jsme toho bonusem viděly mnohem více…

Třeba sochu Davida, který sem asi zašel na dovču z Florencie 🙂

Nebo raději tohohle kovového fešáka?

Nakonec jsme k víle vítězoslavně dorazily asi po hodině.

Hroznou dobu jsme kolem ní blbnuly a fotily se s ní jako správné turistky 🙂
Jo, a pekelně to kolem ní páchlo, prostor mezi kameny byl plný různých nevábných vodních flór…

Užívaly jsme si totiž toho, že jsme u ní v půl osmé ráno úplně samy…
Pavly vítězoslavné cigárko a posezení na lavičce se skvělým výhledem na vílu mělo svůj důvod: pěkně jsme si totiž počkaly na tradiční obraz největší kodaňské ikony, před kterým nás varovaly všechny průvodní články o Kodani…

…a toť tento:

Nechybělo nic – obří tablety, ani selfie tyčky 🙂
 
Na zpáteční cestě do centra už jsme měly větší štěstí a otevřeno bylo alespoň v knihovně (což je mimochodem nádherná nová budova, zvaná Černý diamant), kde jsme si v kavárně v atriu daly pořádnou snídani.
A poprvé vlastně narazily na fakt, že se tam neplatí Eurem…

…pokračování příště!

Fotky jsou mixem mých a Pavly

Poděl se o článek na Facebooku