Holčičí víkend

Minulý týden jsme se sešly s holkama z vysoké u naší kamarádky Páji a jejího přítele Pepy ve Dvoře Králové. Bylo nádherně, takže jsme se každý den cachtali v bazéně, vyráželi na výlety a na pořadu dne nesměly chybět grilovačka a společenské hry.  Hráli jsme Evropu, Party Alias a Activity a za sebe musím říct, že zvlášť Party Alias mě bavila hodně!

Nenechali jsme si ujít místní pivo – Tambor je přímo královedvorský!

Zde trochu nejasně ochutnávám Krakonoše 🙂

První výlet byl do Adršpašských skal.

  

Milenci… asi nejznámější skalní útvar 

Rada a radová 🙂

panoramata…

Druhý výlet potom směřoval do Josefova. Bylo velmi zvláštní, jak moc se podobal Terezínu. Je jasné, že vznikl ve stejnou dobu, ve stejném stylu a podle podobných plánů – když tam ale pak reálně stojíte, tak Vás to stejně dostane. Něco jako dejavu 🙂

Fotky jsou mixem mých, Péti a Páji. Bohužel mi přesně po příjezdu přestal pořádně ostřit foťák, takže některý jsou fakt slabota.
Nějak ten krám musel vytušit, že se ho chystám vyměnit za zrcadlovku.

Jsem moc ráda, že jsem tam byla. Školu už máme takměř hotovou a skoro všichni se vrátili do svých původních bydlišť. V Ústí jsem natrvalo zůstala jen já…
Představa, že se do budoucna nemusíme už vidět, se mi hrozně příčí, ale všichni už víme, jak rychle běží život a jak snadno člověk hledá výmluvy.
Páji mamka měla velkou radost, že jsme tam byli, a před odjezdem nám řekla, jak by pro nás bylo skvělé se opravdu snažit se stále scházet. Protože život uteče hrozně rychle a čas strávený s našimi přáteli nám už nic nenahradí a pak bude pozdě litovat, že jsme si na sebe nenašli alespoň pár dní v roce.
Rozhodla jsem se, že se životem strhnout nenechám a kontakt s přáteli, ať jsou jakkoliv daleko, neztratím. A teď nemluvím o sociálních sítích.

Hned den po návratu do Ústí jsem se tedy vydala na kole za kamarádkou v sousedním městě, vzdáleném cca 28 km.
Včera jsem přijela k rodičům do své rodné Aše.. Již z vlaku jsem obepsala kamarádky, které jsem neviděla pekelně dlouho. Skoro všechny jsou těhotné, což je docela náhoda a legrace 🙂 Ale holt jsme zřejmě “v tom věku” 🙂
Další kamarádku mám v Brně… Studovaly jsme spolu v bakalářském studiu a od té doby se viděly jen jednou. Už před více než dvěma roky jsem jí slíbila, že ji v Brně navštívím. I když už dlouho nejsme vůbec v kontaktu, tak na to často myslím.
A pak mám ještě skvělou přítelkyni někde ve Zdicích… Taktéž jsem ji ujišťovala, jak není žádný problém nasednout na vlak a dojet na návštěvu! 

A jak to máte Vy? Taky se na škole dušujete, jak se určitě budete pravidelně vídat a pak zjistíte, že ten slib plnit nedokážete?
Dá se to vůbec nějak udělat, aby člověk nezabředl do rutiny práce a rodiny a všechny své vzdálené přátelé odsunul do vzpomínek? Těsně po studiu se člověk vymlouvá na finanční stránku a pak než se naděje, přijdou starosti s prací, bydlením, dětmi…
Vždyť která jiná doba než tahle nám kdy umožnila cestovat tak snadno!

hadříky: tílko – Reserved, kraťasy – Gate, košile – Time Out, kecky – H&M, sandále – CCC, náhrdelník s orlicí – Pimkie, náramek – Kaufland, plavky – New Yorker