Nový štýl // New style

Na to, abych doslova a perfektně překládala všechny texty, nemám.  

A to jak jazykovou vybavenost, tak finance (abych to někomu dala přeložit!). Anglicky umím velmi průměrně a ani denní používání v zaměstnání mou znalost do profesionálních výšin nevystřelilo (to už spíš sledování seriálů).
To jen na úvod, aby některé zdatnější speakery můj anglický projev neurážel. Pokud vám však oko padne na třeskutou chybu, budu ráda, když mě upozorníte. I to se ovšem dá udělat slušně – známe své internety, já však smýšlím o svém publiku velmi vysoce, takže nic jiného nečekám! 😉 (Nejsme tu přeci v diskuzi na Novinkách, ani v třeskutém Módním pekle.)

A proč vůbec chci produkovat články i v angličtině? 
Čekám snad celosvětový věhlas a slávu? (Ale nebudu zase lhát, že by se mi to nelíbilo!) 

Důvody mám dva.

První – na zahraničním pobytu mi trochu narostl nosánek a už jsou mi Čechy malé! Od jisté doby se opravdu cítím být více kosmopolitní a s tím, jak se obzor rozšířil, tak svět (to možná přeháním, ale kousek Evropy snad) se trochu smrsknul… 

A teď mi prosím sdělte své dojmy, pokud to tak máte taky – ať už to způsobila „jen“ dovolená na zajímavém místě, práce au-pair, Erasmus nebo třeba vztah s cizincem.

Před pěti lety jsem snad byla někdo jiný – svou znalost cizích jazyků jsem sice nikdy zbytečně nepodceňovala, ale nikdy jsem neviděla všechny ty možnosti, které mi dávají. 

Pak přišla práce v International office na univerzitě. 

Bylo to nepromyšlené rozhodnutí – do všeho jsem se vždy vrhala spíše po hlavě a tohle toho bylo ukázkou. Místo toho, abych šla na půl úvazku učit, případně se hrabat někam do archivu, což předvídatelně dělá člověk, který (tehdy) čerstvě nastoupil do magisterského studia na pajďáku s kombinací čeština-dějepis, jsem úplně odbočila. Cvrnkla mě tehdy do nosu nabídka a uzávěrka přihlášek byla další den. Nebyl čas na pochybnosti a už vůbec ne úvahy „co když se tam akorát ztrapním?“. Vzhledem k tomu, jak už mi lezla krkem brigáda v supermarketu za 60 korun na hodinu, a hlavně jsem nepředpokládala, že by údělem pracovních pohovorů bylo ztrapňovat lidi, tak by zisk užitečné zkušenosti přišel v každém případě.

Druhý důvod je, že stoupl počet zahraničních webů, které sleduji, na úkor českých. 
Časem totiž vykrystalizovalo, jakému směru dávám přednost. S větší pracovní vytížeností už si vybírám, jaký článek rozkliknu, a třeba v oblasti fashion blogů mě na prvním místě zajímá retro a vintage móda. A kolik znáte českých stránek, které se jí zabývají? Já jen pár a ty ještě nepublikují nikterak často.
O něco více takových blogerek znám za hranicemi – většinou jsem na ně narazila na Instagramu a až postupně objevovala jejich weby. 
Když jsem na koleji v Německu zadala do vyhledávače „vintage blog“, tak mi hned vypadl seznam webů německých slečen, které to zvládají na skvělé úrovni. A právě do takové komunity bych chtěla proniknout. Nechci psát posty německy, protože to bych se gramaticky ztrapnila ještě víc, ale říkám si, že angličtina je skvěle univerzální, protože i případná čtenářka z Německa snáze skousne anglický post.

Co vy a svět za hranicemi – ať už ten virtuální nebo skutečný?

(Fotky pocházejí ještě z června, kdy mě byly navštívit holky z Ústí, a lokace je na Eremitagi v Bayreuthu.)

(Photos come from June and the location is Eremitage in Bayreuth)

outfit: dress – Lindy Bop, sweater – second hand, hat – C&A, oxford shoes – Zoot