Proč jsem opustila Blogger?
Nejdříve malá demonstrace:
Jak spolehlivě demotivovat bloggera?
Nastavte si text JAKO KRÁVA a pak se kochejte výsledným článkem… kde je písmo pořád stejně prťavé jako předtím. Dále si se většina mých textů projevovala nepředvídatelnou velikostí mezer mezi odstavci i řádky, ač jsem před publikováním pětkrát odebrala veškeré formátování a všechny odstavce růčo příslušně odřádkovala…
Výsledné texty vypady jak od poloslepého bez špetky citu pro textovou konzistenci a nějakou grafickou úpravu.
A proto jsem si řekla dost.
A utekla z Bloggeru.
Už mi zkrátka došla trpělivost, protože upravit text tak, aby byl po publikování alespoň trochu konzistentní, mě stálo spoustu nervů a vztekání a přitom výsledek… nebyl.
Rozházené řádkování, prapodivné členění odstavců a mrňavá velikost písma.
A přitom jsem na to hroznej pes.
Bez důkladně horizontálně členěného textu jsem snad nikdy nic neexpedovala, ať už se jednalo o obyčejný dopis, reklamaci bot nebo blogový článek.
Takže publikovat články tak, jak na Bloggeru vypadaly, pro mě bylo totálním utrpením. Bolely mě z toho oči a to nejen kvůli nevhodné velikosti, spíš psychicky, protože mi to neladí.
Zkoušela jsem si vyhledat nějaké rady na internetu, ale všechny na jedno brdo radí, jak si vybrat font písma, případně celou vyladěnou šablonu, ale nikdo už neřeší to, že v konceptu mám vše v pořádku – písmo sjednocené, nadpisy zvětšené, odsazení pravidelné. Vložím fotky, zarovnám rozestupy od textu a tak dále, příspěvek vypublikuji a výsledek je totální humus.
Znovu tedy otevřu koncept, odeberu veškeré formátování (což je v případě prolinkování textů a různých zvýraznění peklo peklo peklo, protože o vše přijdu a musím to doplnit znovu), odebrání formátování mi totálně rozháže text – někdy odstavec odskočí i o šest řádků – přitom nechápu proč, vždyť mám nastavené výchozí písmo, výchozí styl a já jen píšu!!!
To samé velikost písma. Někdy se mi nadpisy a podnadpisy zvětší, někdy ne. A pokud chci zvětšit kompletně celý text, tak mám zkrátka smůlu, protože po publikování se nezmění vůbec nic.
Někdy text zvětším a výsledek je hnusota, protože se nehodí k typu písma, působí to zdrcnutě v řádku a přitom s obrovskými mezerami mezi jednotlivými řádky.
A dál mám třeba půlku textu s řádkování 1,5 a druhou 1 a přitom v menu možnost změny řádkování nemám!
Dostala jsem i radu, nepsat si text přímo v editoru Bloggeru, ale mít ho jinde a pak si ho překopírovat. A to je peklo úplně největší, protože by to znamenalo striktně psát jedním stylem do jednoho souboru, aby byly všechny výsledné články stejné. Jenže já těch záchranných souborů, kam si zapisuju nápady a koncepty článků, mám mnoho – většinou z důvodu snadné online dostupnosti – kromě klasického Wordu (v mém linuxáckém případě Libre Office) používám textový editor na Google drivu, aplikaci Evernote a aplikaci Keep. Tam všude se mi povalují články na blog. A když si je pak překopíruju do bloggeru, je z toho grafický mišmaš.
A co se týče dalších nastavení, přála jsem si mít na blogu podstránku, kde by bylo nějaké statické vyprávění o smyslu blogu. Někde v nastavení se mi ji vytvořit podařilo, navenek však nikde v šabloně není. Stejně tak se mi nepodařilo vystavět menu nebo odkazy podle svých představ.
Také bych ráda trochu pokročila a začala pracovat se SEO, klíčovými slovy a celkově marketingovými nástroji. Ve WP je od počátku vnímám velmi intiutivně, nehledě na podporu, kdy snad vše, co řeším, se dá vygooglit.
Docela paradox je, že před pár týdny Blogger spoustu věcí změnil. Možná k lepšímu. Jenže u toho já už nebudu, sedm let mi stačilo…
No, konec litanie, to by bylo jen na vysvětlenou, i když vlastně světu žádné vysvětlení nedlužím. Spíš by mě potěšilo, kdyby mi další blogeři napsali, že bojují s tím samým.
Na Bloggeru jsem před sedmi lety začínala, protože mi připadal jednoduchý a přitom na pohled čistý. WordPress mi tehdy připadal překombinovaný a Sblog mě přímo děsil svými přeplácanými šablonami a hromadou bannerů .
Teď je ale čas vydat se jiným směrem. Jestli dobrým, o tom vám poreferuji po pár měsících!
