Start prázdnin // Start of Holidays

Poslední dobou se tu objevují články tak trochu přísně tematické, a tak bych to protentokrát mohla rozbít nějakým kecacím, který je o všem možném a třebas zároveň o ničem současně. A protože mi jako učitelce konečně nadešly vytoužené prázdniny, odpíchnu se třeba od nich.  

Za mnou je můj první odučený rok na základní škole.
Vzhledem k pokročilému těhotenství se v září vrátím už jen na pár týdnů, ale to už plnohodnotně žádné předměty učit nebudu.
A jaký ten rok byl?
Dal mi pekelně zabrat.
Ano, byla jsem přesně ten naivní nováček, který udělal přesně všechny ty chyby, před kterými nováčky varují. Ale ono to asi bez toho, aby to člověk sám vyzkoušel a natloukl si, nejde. Když jsem nastupovala, tak jsem neměla příliš potuchy, jaké jsou dnešní děti. A když přede mnou seděla třída čerstvých šesťáků, ještě plně zajetých v módu dětiček z prvního stupně, neodhadla jsem jejich sílu. 
S končícím školním rokem mi připadalo, že mě válcují čím dál víc. Naštěstí mi to alespoň kompenzovali deváťáci, u kterých jsem učila moc ráda, protože už se s nimi dalo diskutovat a připravovali se na svůj velký přestup na střední.

Jedna ašská fotka pupkatá

Do toho zvykání si na svůj jiný stav a chystání svatby.

První týden po svatbě utekl jako nic… Normální kolotoč práce a vaření, do toho pomalé uklízení věcí, které zbyly ze svatby, zpracovávání zbylých potravin, těšení se na fotky, odepisování na gratulace (moooooc všem znovu ještě teď děkuju!).
Také bylo potřeba zase oprášit seznam úkolů a činností, které šly kvůli přípravám na svatbu trochu stranou. Něco se podařilo odbourat hned, z čehož jsem měla hroznou radost, jenže další týden se elán jaksi zastavil. Ne že by se mi nic nechtělo, ale spíše jsem nevěděla, z jaké strany začít. Bylo toho tolik a žádný úkol přitom výrazněji nevyčníval nad ostatní, abych se nějak snáz odrazila.

Co začaly prázdniny, věnuji se hodně studiu němčiny. Mám před sebou plány na vylepšení rodinného rozpočtu během mateřské a do toho jako na zavolanou přišly i nabídky na doučování, což mi dodává motivaci se do učiva pořádně zakousnout, abych byla dobře připravená a sebejistá.
A vůbec bych se ráda naučila ještě spoustu nových věcí…
Chodím si do knihovny pro štosy knížek o zahradách a stavbách a snažím se to prokládat psychologií a marketingovou teorií. 15 či 20 let staré tituly, které mám k dispozici, už ale příliš nestíhají reflektovat nové trendy, a tak ve velkém hltám ještě všemožné e-booky digitálních nomádů a copywriterů. 
Po delší době jsem si také dopřála pár nových knih do své knihovničky a zvlášť zvědavá jsem na Zázračný úklid a Pozitivní inteligenci!

Něco z Megaknih, něco z LK…

A můj největší relax a vzdělávání zároveň? Burda a jí podobné. Každý měsíc si v Německu kupuji minimálně dva časopisy o šití. Sice tím narůstá seznam toho, co bych chtěla zkusit spíchnout, a trochu mě tak frustruje mé zpoždění, s jakým ho zvládám (či spíše nezvládám) plnit. Ale pouhé listování a studování jednotlivých střihů, stehů, záhybů a materiálů mi neskutečně čistí hlavu.

A ještě mám v plánu studovat historické materiály k našemu domu, které mám z archivu stavebního úřadu.
A každý den by měl mít aspoň o pět hodin víc!

Nemálo hodin jsem prušustrovala na Aliexpressu. Vyhlédla jsem si pár zlepšováků, které se tam dají koupit za pár dolarů, a tak mám teď zase nové hračky jako třeba selfie tyčku a samospouť, které ale s mým telefonem nechtějí spolupracovat, protože mačkání příslušného čudlíku místo focení přidává hlasitost… Pak jsem si pořídila ještě přisvětlovací kolečko na objektiv telefonu, ale vzhledem k tomu, že jsou teď opravdu dlouhé a prosvětlené dny, nebylo vlastně kdy ho vyzkoušet. A pak jsem si taky udělala radost cetkami typu přívěsek na klíče a magnetky s citáty Jane Austenové a brožemi ve tvaru šicích potřeb. A už během jara jsem odtamtud značně rozšířila svou sbírku klobouků a baretů… Ale v tom se za nějakou spotřebitelskou zdrženlivost rozhodně pochválit nemůžu.

Následující plakátek upozorňující na výhody neplacených stáží během studia jsem si vyblejskla na univerzitě v Bayreuthu, kam stále ještě dojíždím na přednášky.
Zaujal mě, protože tohle téma jsem sama už několikrát rozvíjela a podle mě neplatí pouze pro humanitní obory a neplacené stáže – studium zkrátka není všechno a jen čekat na předání diplomu se nevyplácí, člověk se musí chytat pracovních příležitostí kolem sebe, byť by nemusely ani s naším oborem souviset. Každá zkušenost může naučit důležitým dovednostem, které posléze zúročíme.

Pro nešprechtící: “Prosím, povězte nám více o obsahu svého humanitního studia” – žádný personalista při pracovním pohovoru. Angažujte se nezištně ve svém oboru.

Na současné adrese bydlíme nějakých devět měsíců a zanedlouho nás čeká další stěhování.
Vila na náš příchod rozhodně ještě připravená není, nebojte. Ale bylo třeba se poohlédnout po něčem levnějším. Sice budeme mít o jednu místnost méně, ale na metry by to mělo vycházet podobně. Hlavní pro nás bylo snížení nákladů, abychom mohli co nejvíce investovat do rekonstrukce.
A stěhovat se v osmém měsíci těhotenství? Nebudu první, ani poslední 🙂 Aspoň si to užiju jako dirigent a neudřu se jako posledně, kdy jsem dva týdny v kuse denně nakládala a vykládala z auta plné tašky a krabice a tahala se s nimi do schodů…
Když se tak kolem sebe ohlédnu, panelákový byt mi nijak k srdci nepřirostl – za celou dobu jsem třeba nebyla schopná přidělat na zeď jediný obrázek! Sice jsem si pověsila do pracovny dvě nástěnky, ale kromě nedávno strženého školního rozvrhu hodin a tabulky na záznam těhotenského přírůstku zejí celé měsíce prázdnotou. Uspořádání pracovny mi od začátku nevyhovuje a po celou dobu je tím, čím byla od nastěhování – skladištěm! Teď jsem sice výrazně uklízela, ale to byla spíše akutní nutnost, protože poté, co jsem si ze školy přitáhla zpět domů své výtvarné potřeby a hory studijních materiálů (a to už půlka doputovala do vily, aby se využila na podpal táboráku!), už se nešlo dostat ani do skříně.

A když se nakouslo těhotenství, které poslední dobou nelze absolutně opomíjet, prozradím vám, jakéhože člena rodiny to očekáváme. Terka si tipla správně a tímto jí i děkuji za poklonu ohledně vzhledu – že by to vážně nebyla náhoda? Ale musím říct, že se fyzicky i vzhledově cítím skvěle. Kromě bolavých zad a častých křečí jsem fit, nahoře mám nyní v šestém měsíci symbolických šest kilo, mám nejlepší pleť, co si pamatuji (hlavně tedy co se týče pupínků – ty prakticky vymizely! Jedinou stížnost bych měla k její suchosti), jsem spokojená se svými vlasy – zkrátka nemůžu si na nic brblat!
A jméno pro malého raubíře? Nakonec po tatínkovi. S chlapeckými jmény byla hrozná potíž. Všechna nám připadala nudná a profláklá, případně tvrdá k už tak tvrdému příjmení. Honzíků, Tomášů a Danielů je jak máku. Richard nebo Albert neseděl k příjmení. A můj vysněný Lothar se nedočkal ani jednoho podpůrného hlasu! Nakonec jednoho dne u večeře muž oznámil, že prcek dostane jméno po něm. Jaroslav, toho jména v rodině čtvrtý (možná i víc, teď jen počítám ty, které osobně znám!). A mě se vlastně ulevilo, ač jsem se představě tomuto jménu léta bránila!

Šaty ze sekáče a tenhle klobouk je můj nejnovější a kupodivu pořízený v německém Kauflandu.

A takhle to dopadne, když neuváženě opustím své stanoviště!

 // EN:

There are missing some chatty articles for a while! Everything I wrote last few months was so seriously prepared, monothematic…
So now I try to write you more about my feelings, what I do last few months – shortly my everyday life! It is not quite dramatic or full of adventure, so for someone it could be about nothing and a little boring. But that is up to you…

My first school year as a teacher is finally over. I must say finally because it was hard. I was not prepared well for what had come. For exemple the 6th class. At the beginning they were little children with little children´s habit. And I misjudged their power. In the end I was exhausted.
But not everything was so negative… 9th class was my favourite and it was pleasure to spend time with those young people with their thoughts and hopes.

I also had to get used to my pregnancy and forthcoming wedding.
The first week after the wedding was very quickly away… 
And my life went slowly to old routine again – of working and cooking, tidying and organized things from wedding…
And I stucked there for some time. 

But now I have more energy and motivation to go on because my big holidays has started two weeks ago!  
I September I will come back to school only for few weeks and than will my maternity leave begin. But I have already plans how to improve our family budget during that time. On the first place I am learning German. I really want to improve myself as much as possible.
 
I also read a lot and all these books are very different! Something about gardening, buildings, some pieces of psychology or marketing. I am borrowing all these books from our public library and I must say, most of them about marketing topic are very old and things changed so much, so I read also a lot of E-books written by digital nomads and copywriters.
I also bought some new books. For example The life-changing magic of tidying by Marie Kondo or Positive inteligence by Shirzad Chamine.

And my favourite relax? Reading of Burda or similar magazines about sewing! I simply love it, no matter that I sew my own things very slowly.

And in the months we will move to another apartment!
Don´t worry, our villa isn´t prepared for it yet. But we need to save some money, so it was neccessary to find something cheaper. Maybe it will be smaller one but for us is now more important to invest our money in reconstruction.
  
And when we are talking about my pregnancy… I can tell you finally that now we are sure that we are expecting a boy. And his name? Probably as his father´s – Jaroslav. My favorite name was Lothar but no-bo-dy-at-all supported me in it!

Poděl se o článek na Facebooku